Italská grafoložka analyzuje rukopis papežů dvacátého století
Roberta Barbi – Vatican News
V den, kdy církev slaví Petrův stolec, připomínající poslání učitele a pastýře, které Ježíš svěřil Petrovi, nedávno vydaná kniha připomíná papeže podle zvláštního klíče: jejich rukopisu. „Nesmíme však zapomínat na historický kontext, v němž žili, a na výzvy, kterým musela církev čelit ve 20. století, tedy ve století, o němž je řeč“, vysvětluje pro Vatican News autorka knihy Lidia Fogarolo, psycholožka a odbornice na grafologii. Její knihu „Psát v dějinách (Psát dějiny) - pohled na papeže 20. století prostřednictvím jejich rukopisu“ vydává nakladatelství Graphe.it.
Ti, kteří píší v dějinách, a ti, kteří píší dějiny
Při analýze rukopisu jednotlivých papežů je kromě historického a geografického kontextu, v němž žili, třeba vzít v úvahu také skutečnost, že pokud každý nás píše své dějiny chápané jako každodenní život, papežové patří mezi osobnosti, které píší Dějiny s velkým D: „V knize jsem se však soustředila na analýzu soukromých dokumentů, abych vyzdvihla skutečnou osobnost těchto mužů. V soukromých zápiscích byli nejsvobodnější, protože byli mimo svou roli“, vysvětluje Fogarolová. „Pokud člověk zkoumá oficiální rukopisné dokumenty, jako jsou encykliky, obraz se mění“.
Grafologický příběh, který začíná u Pia IX.
Tak se například vynořuje utrpení Lva XIII. tváří v tvář vznikajícím sociálním problémům (byl prvním papežem, který položil základy sociální nauky církve), ale také úzkost Pia XII. který musel čelit jedné z nejkrvavějších válek vůbec a postavil „kříž proti hákovému kříži“, ale také charismatická a zářivá osobnost Jana Pavla II., který měl na lidi velmi silný emocionální vliv. „Nemůžeme pomocí grafologie říci, zda to, co papežové napsali předtím, než se jimi stali, nám může pomoci pochopit, jaké bude jejich magisterium později, protože je zde příliš mnoho proměnných“, upozorňuje doktorka Fogarolová, „ale určitě lze u každého z papežů rozpoznat rysy silné originality a často i velké změny před jejich nástupem na papežský stolec a po něm“. Italská badatelka, ačkoli uvažuje o papežích 20. století, začíná svou analýzu od Pia IX.: „Tohoto papeže nelze přehlížet, protože právě u něj církev ztratila svou světskou moc a Řím a odtud začínají její novodobé dějiny; z rukopisu Pia IX. se vynořuje počáteční šok, z něhož se dokázal vzpamatovat a znovu se pozvednout jako duchovní vůdce a otec dnešní církve“.
Girolamo Moretti, františkán a zakladatel italské grafologie
Za zakladatele italské grafologie je považován františkánský otec Girolamo Moretti, jehož grafologická metoda se od zahraničních přístupů liší tím, že do centra analýzy staví člověka prostřednictvím intuice: rukopis se stává vlastně přímým projevem osobnosti stejně jako jiné neverbální formy, jako je chůze, hlas a gesta. „Otce Morettiho jsem objevila náhodou“, uzavírá psycholožka Fogarolová, „protože vydavatel jeho děl, padovské nakladatelství Messaggero, sídlí v mém rodném městě. Začala jsem tedy jeho spisy studovat, nadchla jsem se pro ně a stala jsem se také žákyní jednoho z jeho žáků, otce Giovanniho Luisetta“.
