Jižní Súdán: Nový kostel v uprchlickém táboře
Jean-Benoit Harel - Vatican News
"Jsem křesťanka, nemáme tu nic. Přišli jsme o všechno, zbyla nám jen víra." Carine a Violaine se každý den setkávají s podobnými svědectvími jako je toto od této uprchlice na ulicích uprchlického tábora Wedweil, kde pracují. Obě francouzské misionářky ze sdružení "Naïm Espérance" působí v Jižním Súdánu a starají se mimo jiné o uprchlický tábor na hranicích mezi Súdánem a Jižním Súdánem. Tábor, který i přes obtížné životní podmínky súdánských uprchlíků není přeplněný.
Kostel jako duchovní útočiště
V Súdánu již deset měsíců zuří občanská válka mezi armádou pod vedením generála Abdela Fattaha al-Burhana a jednotkami rychlé podpory (RSF) generála Mohammeda Hammadane Dagla, bývalého druhého muže režimu. První obětí násilných střetů, které si vyžádaly již tisíce mrtvých, je civilní obyvatelstvo.
Podle OSN bylo více než 7 milionů lidí vysídleno nebo uprchlo do sousedních zemí, což ze Súdánu činí zemi s nejhorší migrační krizí na světě. Mnoho Súdánců prchá ze své země do Jižního Súdánu v naději na lepší budoucnost, ačkoli i tato země je od roku 2013 zmítána konfliktem mezi dvěma frakcemi, které se snaží získat moc. V jednom z uprchlických táborů na hranicích pracují Carine a Violaine od loňského svátku Všech svatých na zajištění duchovního života uprchlíků. Jejich nejnovější úspěch: v táboře postavily kostel, který má křesťanům žijícím v táboře poskytnout místo k modlitbě. Slavnostní otevření se uskutečnilo v úterý 12. března.
Místo pro všechny křesťany
"V táboře jsou tři mešity, ale kostel tu nebyl," říká Carine. Většina obyvatel uvnitř tábora jsou muslimové. Útočiště zde však nacházejí i křesťané, kteří se dříve museli scházet k modlitbám "pod stromem". Nyní mají kostel se 150 místy, který financovali francouzští dárci.
"Jsou zde evangelíci, protestanti, anglikáni a další církve. Proto jsme se rozhodli, že toto místo by mělo být společné pro všechny křesťany. Všichni se modlíme společně," vysvětluje Carine. Rodiny, mladí lidé i starší lidé se nyní zhruba jednou za dva dny scházejí v kostele na modlitbách.
Toto místo bohoslužeb je oficiálním uznáním křesťanů v táboře s požehnáním různých náboženských autorit v oblasti, včetně představitele muslimské komunity. Carine si při svých pravidelných návštěvách Wedweilu všimla: "Když se křesťané scházeli k modlitbě, měli strach. Nyní se mohou modlit v bezpečí."
Obě misionářky chtějí v novém kostele organizovat modlitební setkání, ale také vzdělávací, katechetické a společenské akce. "Půjdeme na to pomalu, aby nás všechny komunity v táboře přijaly," říká Carine a doufá, že se zde bude moci sloužit velikonoční mše.
Skutečná potřeba naděje
Carine je zakladatelkou organizace "Naïm Espérance" a strávila přibližně deset let v různých uprchlických táborech po celém světě. Je pro ni velmi důležité poskytovat tam duchovní pomoc.
"Lidé sami říkají: 'Už máme dost toho, že pořád jen dostáváme věci, potřebujeme také naději'. Takže samozřejmě musíte přinést to, co potřebuje tělo: pitnou vodu, oblečení, léky atd. To je důležité a nesmírně významné. Ale je také nutné být tam s těmi lidmi, být přítomni, nabídnout jim přátelství, nabídnout jim naději prostě tím, že je navštívíte."
Život podle evangelia v uprchlických táborech
Zdůrazňuje, jak důležité je podle ní setkávání s rodinami v táboře. "Naším cílem není evangelizovat muslimy, ale duchovně podporovat všechny skupiny obyvatel. Ať už se jedná o muslimy, křesťany, ateisty, buddhisty nebo jiné náboženství, všechno je zde totiž rozbité, lidé o všechno přišli."
Misie pro ni vlastně znamená uvádění evangelia do praxe. A to znamená především "být tam jako bratři a sestry v lidství", shrnuje Carine.
(mg)