Uprchlíci prchající před rok trvající válkou v Súdánu
Giada Aquilino - Vatican News
První dva konvoje potravinové a humanitární pomoci Světového potravinového programu (WFP) vyrazily koncem března z Čadu do Dárfúru, západní oblasti Súdánu, dějiště krvavé války z počátku roku 2000, která si vyžádala na 300 000 obětí a dnes je jedním z ohnisek rok trvajícího konfliktu mezi armádou v Chartúmu a polovojenskými jednotkami Síly rychlé podpory (RSF). Humanitární koridory z Čadu byly v únoru uzavřeny, následovalo několikatýdenní vyjednávání agentury OSN o zajištění přístupu nouzové pomoci pro nejméně 250 000 lidí. Podle OSN uprchlo do Čadu od 15. dubna 2023, kdy vypukly boje mezi silami generála Abdela Fattaha al-Burhana a silami generála Mohameda Hamdana Dagala, přibližně 700 000 súdánských uprchlíků - většinou Masalitů z Dárfúru.
"Celá oblast Čadu, která hraničí se Súdánem, tedy více než 1 000 km, je součástí apoštolského vikariátu Mongo," vysvětluje bratr Fabio Mussi, laický misionář PIME a ekonom této církevní územní reality ve východním Čadu. "Jsme tedy první, kdo je zasažen migračními proudy ze Súdánu, a z tohoto důvodu," dodává, "od června 2023 provádíme humanitární a asistenční akce v uprchlických táborech, a to formou potravinové pomoci, obilovin, luštěnin, konzerv, teplých jídel nebo podpory, jako jsou rohože, deky, moskytiéry, hrnce, mýdla, sprchy. Tyto aktivity se díky zapojení diecézní Caritas a ve spolupráci s mezinárodními organizacemi v současné době soustřeďují ve Farchaně a Metché a také v Djabalu a Ouranu, kde se nachází některé z více než 15 uprchlických táborů, v nichž jsou ubytováni Súdánci, kteří kvůli válce uprchli do Čadu.
Za téměř rok působení "se nám podařilo doprovodit nebo podat pomocnou ruku asi 50 000 lidí při pravidelných distribucích, ale postupem času jsme si uvědomili, že musíme přejít z fáze pomoci do fáze odolnosti a snažit se poskytnout lidem prostředky, aby se mohli začít starat sami o sebe drobnými aktivitami. A tak jsme díky animátorům Caritas začali pomáhat skupinám žen, jak uprchlíků, tak místních obyvatel, které založily komunitní zahrady, kde sázely rajčata, cibuli, mrkev, lilek," a to zejména na dně údolí nebo na rovinatých plochách kolem tábora Metché. Cílem, pokračuje laický misionář PIME, je lépe organizovat jejich práci, poskytnout "základní vybavení, aby mohli produkovat, motorové čerpadlo, kovový plot pro zahrady, osivo, které umožní lepší růst produktů, co do kvality i množství". Několik měsíců přineslo uspokojivé výsledky, zdůrazňuje bratr Mussi, v době, kdy je v Čadu 45 stupňů ve stínu a za čtrnáct dní zesílí nejteplejší období roku. "Ženy začaly prodávat malé části své úrody, cibuli, česnek, bylinky. Říkají, že dříve byly nuceny prodávat 5 nebo 10 kg toho, co dostaly jako vnější pomoc, třeba aby za to dostaly sůl nebo léky, ale nyní vidí možnost soběstačnosti". Začátek, ale důležitý, zdůrazňuje ekonom apoštolského vikariátu v Mongu, kterého v tomto závazku podporuje kampaň zahájená Misijním střediskem a milánskou nadací PIME.
Tím však svědectví súdánských uprchlíků v Čadu, z nichž naprostou většinu tvoří ženy a děti, nekončí. "Ve vesnici Metché jsme potkali dívku Fatime, která prodávala na trhu čaj: vyprávěla nám, že ze Súdánu utekla, protože její dědeček, otec a dva bratři byli zabiti. Podařilo se jí odejít s matkou a dalšími dvěma mladšími bratry. Svěřila se nám: "Je mi teprve čtrnáct let, ale mé srdce už je staré, protože jsem viděla, jaké zlo mohou lidé napáchat. Ale teď jsem starší sestra a musím se starat o mladší bratry". V jejích očích plných slz bylo na jedné straně zoufalství a prázdnota, na druhé straně také odvaha dívat se s důvěrou vpřed". Naděje, která dnes spojuje více než 8,5 milionu vysídlených osob a súdánských uprchlíků vinou války - z nichž 1,8 milionu se podle údajů Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky nyní nachází v Čadu, Jižním Súdánu, Středoafrické republice, Egyptě, Etiopii a Ugandě - a vyvolává výzvu, kterou papež František opakovaně vyslovil, aby "násilí co nejdříve skončilo" a "byla obnovena cesta dialogu".
