Vězeňský kaplan z ostrova Giudecca k papežově návštěvě v Benátkách
Roberta Barbi – Vatican News
Čtyři vězeňkyně v náhradním trestu působí jako průvodkyně zvědavého návštěvníka, který se na vlastní oči vydává objevovat umělecká díla a performance, jež na benátském Bienále umění nabízí pavilon Svatého stolce, který bude až do 24. listopadu zasazen do specifického kontextu, jakým je ženská věznice na ostrově Giudecca. „Jsou velmi šťastné, že se mohou zapojit do kulturního díla, ale také znovu probudit svou lidskost,“ říká pro Vatican News kaplan věznice, don Antonio Biancotto. „Je to sázka na jejich lidskost obnovenou po období vypršení trestu. Řekl bych tedy, že jde o zkušenost s vysokou kulturní, ale především lidskou hodnotou“. A korunu tomuto neuvěřitelnému snu nasadil papež František, který se rozhodl prohlédnout si instalaci s názvem „Mýma očima“ autorů Chiary Parisi a Bruna Racina, kterou podpořil prefekt Dikasteria pro kulturu a vzdělávání, kardinál José Tolentino de Mendonça, obdivovat umělecká díla devíti zúčastněných umělců, ale především se osobně setkat s 80 obyvatelkami tohoto vězeňského zařízení.
Cizinci venku, hosté uvnitř
Téma letošního ročníku Bienále, jehož kurátorem je Brazilec Adriano Pedrosa, umělecký ředitel Muzea umění v São Paulu, zní „Cizinci všude“ a poukazuje na univerzální stav, který může zažít každý, zejména ve vězení, místě, kam člověk vstupuje jako cizinec a je vnímán jako cizinec i zvenčí. „Vězeňkyně se zde cítí jako hosté, prožívají to jako průchozí místo před návratem do svých domovů a rodin,“ uvádí kaplan, „ale jsou i takové, které si musí odpykat dlouhý trest, třeba i několik let, takže i toto místo musí vnímat tak trochu jako své, jako místo, kde se mohou zlepšovat a vzchopit“.
„Na vlastní oči“ a pohled na marginalitu
Výstava v pavilonu Svatého stolce je věnována lidským právům a marginalizovaným světům, periferiím, kde žijí ti poslední. „Pro vězeňkyně to znamenalo zvýšenou pozornost věnovanou jejich stavu,“ pokračuje don Antonio, „který je stavem těch, kteří procházejí touto vězeňskou zkušeností, protože se dopustili omylu, ale je také stavem těch, kteří jsou nemajetní, marginalizovaní svým narozením nebo kontextem, v němž žijí. Oči upřené na okraj společnosti jsou však aktem dobroty vůči všem lidem na okraji společnosti, příležitostí postavit je do středu světa, který je normálně nechce vidět“. Vězněné ženy se navíc během dlouhé fáze příprav pavilonu mohly aktivně podílet na realizaci děl umělců, z nichž některá se inspirovala jejich fotografiemi či básněmi, nebo je zapojily do speciálních choreografií. „Jejich zapojení jim přináší radost,“ dodává kaplan, „protože chtějí být protagonisty ve svém vlastním životě a brzy i ve společnosti, která je čeká venku“.
Umění ve vězení, pohlcující zážitek
Přinášet umění do vězení je revoluční čin, jehož cílem je vnést krásu do tradičně ošklivého místa; navíc umožňuje velmi zvláštní zážitek, protože chcete-li navštívit například Pavilon Svatého stolce na Giudecce, musíte nechat své mobilní telefony venku, stejně jako při každé návštěvě vězeňského zařízení. „Pokud vynecháte techniku a všechny nadstavby, které k ní patří, jako je tomu zde, necháte se skutečně pohltit dílem, které máte před sebou: to je podle mého názoru ten správný způsob, jak stát před uměním,“ říká otec Biancotto.
Papežova první účast na Bienále
V neděli bude František v Benátkách na Bienále umění: jde o návštěvu, která nemá obdoby od první účasti Svatého stolce na této akci v roce 2013, a to zásluhou tehdejšího předsedy Papežské rady pro kulturu, kardinála Gianfranca Ravasiho. „Vězněné ženy jsou papeži vděčné za tuto návštěvu, kterou si vykládají jako laskavost vůči nim ze strany papeže, který se vždy projevoval citlivě vůči vězeňskému světu a měl na paměti ty poslední,“ uzavírá kaplan. „Jsou velmi pozorné k těmto gestům lidskosti a zvláště to, že je papež přijíždí navštívit, jim dává pocit, že jsou součástí tohoto lidstva jako takového. A pak mají naději, že se třeba pro některé z nich brány věznice otevřou – připomeňme nadcházející jubilejní rok a setkání vězňů v jubilejním roce 2016, kdy na papežovu žádost následovalo prominutí trestu pro některé vězně“.
