Izraelec a Palestinec: "Budoucnost závisí na respektu"
Benedetta Capelli a Stefanie Stahlhofen - Rimini / Vatikán
Na setkání v Rimini tuto neděli byly na pódium promítány fotografie jejich dcer, Abir a Smadar. Jsou to malé dívky, které jsou si podobné svěžestí svého věku, obě mají vlasy svázané dozadu, jejich pohled je hluboký. Třináctiletou Smadar zabil palestinský sebevražedný atentátník v centru Jeruzaléma, desetiletou Abir zastřelil mladý izraelský voják před její školou. Podobný osud, tragický, násilný, až nevysvětlitelný a bohužel přičitatelný izraelsko-palestinskému konfliktu. Jejich rodiny, stejně jako mnoho dalších, truchlily a trpěly - a dnes jsou svědky míru a usmíření. Rami Elhanan a Bassam Aramin se již léta angažují ve sdružení „Rodičovský kruh“, které bylo založeno v roce 1995 z iniciativy Isaaca Frankenthala, jehož syn Arik byl unesen a zabit teroristickými skupinami napojenými na Hamás. V pátek (23. srpna) představil v Rimini svou knihu Colum McCann, autor románu „Apeirogon“, v němž podává zprávu o sdílené bolesti a odhodlání k jiné budoucnosti. Jedná se o jedno z nejdojemnějších setkání mezi 140 účastníky týdenní akce u Jadranu. Vystoupení symbolizuje hledání toho podstatného, téma a jádro tolika úvah, rozhovorů a setkání v Rimini.
Mezi nenávistí a odpuštěním
Palestinec Bassam Aramin vypráví o okamžiku, kdy změnil svůj pohled na věc. "Byl jsem ve vězení a chtěl jsem se podívat na film o holocaustu. Byl to pro mě druh pomsty, chtěl jsem vidět, jak byli jiní mučeni a zabíjeni, ale místo toho jsem začal plakat. Pochopil jsem, že to byli nevinní lidé: tento film mě přiměl napsat po 25 letech doktorskou práci o holocaustu, abych pochopil strach v židovské mentalitě.“ Poznat svého nepřítele znamená pochopit ho: To je první krok, říká Bassam, sednout si a promluvit si. Není snadné být Palestincem, zejména pod izraelskou okupací, a je třeba tomu učinit přítrž, abychom se dál nezabíjeli. „Hamás,“ vysvětluje Aramín, “nezastupuje palestinský lid, ale je součástí Palestinců. Útlak plodí odpor a tato situace se po desetiletí nezměnila, vytváří jen další utrpení, další oběti, izraelská vláda musí uznat právo Palestinců na sebeurčení“.
„Mezi našimi dvěma národy teče řeka krve a často se všechno změní, když uslyší, že se nazýváme bratry.“
Trhliny ve zdi
Izraelec Rami Elhanan se zasazuje o bratrství. „K vyjádření lásky,“ říká, “nemusíte zažít smutek, abyste pochopili, nemusíte být na našem místě. Mnoho rodičů, kteří zažili to, co my, se chce pomstít. Existují rozzlobení lidé, kteří jsou uvězněni v kruhu násilí, jiní umírají sami, ale my jsme tady, jsme skuteční, jsme konkrétním příkladem.“ Rami vypráví o údivu mnoha izraelských a palestinských dětí, když s Bassamem přinášejí do škol svědectví o přátelství a respektu. „Dívají se na nás s doširoka otevřenýma očima, jako by se země rozvibrovala a jako bychom vstoupili do jícnu činné sopky: Mezi našimi dvěma národy teče řeka krve a často se všechno změní, když nás slyší, jak si říkáme bratři, když řeknu pár slov arabsky a Bassam promluví hebrejsky. Je to jako vidět a slyšet, jak se ve zdi drolí trhliny a proniká světlo“.
Je třeba respektovat
Rami i Bassam mají na setkání s papežem Františkem ve Vatikánu 27. března 2024 živé vzpomínky a vyprávějí o jeho dojetí při pohledu na fotografie jejich dívek. Na závěr setkání Izraelec Rami Elhanan říká, že nemá důvod milovat Hamás. „Hamás mi zabil dceru,“ říká Rami, ale zdůrazňuje, že události ze 7. října znovu zaměřily pozornost světa na izraelsko-palestinskou otázku. „Neznám řešení, ale vím, že naše společná budoucnost závisí na jediném slově: respekt!“. Respekt, který jde ruku v ruce s uznáním palestinského státu, říká Rami. „Okupace musí skončit a my musíme otevřít novou kapitolu našich dějin.“
Setkání v Rimini
Silně katolické „Riminské setkání za přátelství mezi národy“ se ve městě u Jaderského moře koná od konce 70. let minulého století. Nabízí týdenní fórum pro významné osobnosti politiky, kultury a společnosti a vzdáleně připomíná Katolické dny, které se od 19. století konají v Německu.