Prodi: Útok na mírové jednotky OSN je znamením absence diplomacie

Antonella Palermo - Vatikán

"Útoky na stanoviště mise Unifil jsou nepřijatelné", tak se vyjádřil vysoký představitel Evropské unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Josep Borrell při příchodu na zasedání Rady pro zahraniční věci v Lucemburku, kde oznámil shodu 27 členských států na podpoře mírových sil OSN. Útoky na jednotky OSN jsou podle něj "naprosto nepřijatelné“. Mezitím izraelská armáda vyzývá libanonské civilisty k evakuaci dalších 25 vesnic na jihu země a na severu pásma Gazy bylo údajně několik lidí zabito při izraelském dělostřeleckém útoku na středisko UNRWA (agentura OSN pro palestinské uprchlíky) pro distribuci potravin v Džabalii. Romano Prodi, bývalý italský premiér a předseda Evropské komise, komentuje s vatikánskými médii nedělní výzvu papeže Františka při modlitbě Anděl Páně k respektování mise OSN.

Pane předsedo, jak jste přivítal nedělní výzvu papeže k respektování mírových sil OSN v Libanonu?

Přijímám ji s nadějí, protože to je jediné slovo, které člověk může mít. Situace je ve skutečnosti velmi těžká. Dochází k událostem, které jsme v naší historii ještě nezažili. Střelba na jednotky OSN je něco zcela odlišného. Co chcete, vést válku proti světu? Buď se identifikujeme s OSN, nebo to málo pořádku, co je, zmizí v nenávratnu. Navíc mám i osobní problém v tom smyslu, že nejsilněji se na organizaci této mise podílela moje vláda, tajemník OSN a k velké spokojenosti izraelský ministr zahraničí, s nímž, jak si pamatuji, jsme uzavřeli „železný pakt“, jak se tomu říkalo. Protože izraelská vláda a libanonská vláda byly ve shodě. Tyto věci nelze porušit, aniž by to způsobilo velkou škodu světu.

Co způsobilo, že se situace v posledních letech tak zhoršila?

Svět, který se stále více rozděluje. Doufali jsme, že po pádu zdi (v Berlíně, pozn. red.) nastane okamžik jednoty, spolupráce. A nastal. Pak se postupně zvyšovalo napětí a svět je dnes stále více rozdělen na dva bloky: západ (západ) proti zbytku (zbytek světa), říká se. Právě to se nesmí stát. Západ zde nemá žádný zájem a pro zbytek světa je to tragédie. Musíme ale počkat na americké volby, z této americké nejistoty Netanjahu zjevně těží a obávám se, že o míru se ještě nějakou dobu mluvit nedá.

Jakou strategii, pokud je nějaká jasná, podle vás izraelský premiér sleduje?

Dobýt celé území, v podstatě vyhnání celé palestinské přítomnosti. Postavit mezinárodní společenství před hotovou věc. Kromě Jeruzaléma už máme v Palestině 500 000 osídlenců. Takže tady už je to splněno.

Hizballáh, Írán a Hamás se hodlají této akci postavit na odpor.....

V tuto chvíli nemají sílu cokoli podniknout. Na místě je ve skutečnosti převaha síly Izraele. Uvidíme, jak se budou vyvíjet mezinárodní vztahy, ale určitě existuje vojenská převaha, kterou uznávají všichni, to je fakt. Pak je tu další problém: ta skvělá papežova formulace „světová válka po částech“ je bohužel velmi pravdivá. Naše pozornost je upřena na arabsko-izraelský konflikt, ale celý Blízký východ se zmítá v chaosu. Vzpomeňte si, co se děje v Súdánu, v Rudém moři..... Všechno se to sčítá, země se nyní přibližují k jedné nebo druhé straně s ohromující nestabilitou. A samozřejmě by v těchto případech byla zapotřebí mezinárodní konference, ale nejsem tak naivní, abych si myslel, že k ní může dojít proveditelně a rychle. Doufám, že alespoň po amerických volbách dojde k dialogu mezi Čínou a Spojenými státy, který nějakým způsobem uklidní vody.

Ostatně papež opět zmínil Súdán, Myanmar, Haiti, Ukrajinu....

Jistě, Myanmar a Haiti jsou mimo tuto zónu s dalšími dramaty, nicméně „izolovanými“ dramaty. Všechny země, které jsme vyjmenovali, jsou střípky jedné mozaiky.

Ale proč se zdá, že diplomacie uvízla na mrtvém bodě?

Nezdá se to, ona je na mrtvém bodě. Není tu ani kvůli Ukrajině, to je neuvěřitelná situace. Útok na posádku OSN mě znepokojil, protože je nejzřetelnějším symptomem nedostatku diplomacie.

Je to nedostatek diplomacie jako takové, nebo domnělá nadřazenost, která jde proti všemu a všem?

Jsme ve věku síly. A diplomacie je zahnána do kouta. Je zřejmé, že oslabení OSN není faktem až dneška, je to dlouhodobá a postupná záležitost. Velmoci ji nahradily, Rada bezpečnosti odsunula Shromáždění OSN na okraj. Tento další krok je však symbolický, protože nikdy předtím se lidé nepostavili proti těm, kteří představují nejvyšší diplomacii na světě, tedy OSN.

Pane předsedo, vždy jste vyzdvihoval roli mírového Středomoří. Jste z toho rozladěn?

Ano, nedávno jsem předložil návrh smíšených, rovnoprávných univerzit mezi severem a jihem Středomoří, abychom obnovili alespoň ty vztahy, které byly za posledních let Osmanské říše lepší než dnes. Dospěli jsme k této absurditě. Ale všechno je únavné, z Evropské unie nepřichází žádný podnět k tomu, aby se přemýšlelo o budoucnosti Středomoří, aby se budovala společná místa, kde by mohli vyrůstat mladí lidé. Protože dnešní politika myslí jen na krátkodobé horizonty. K tomu, aby se tyto věci udělaly, jsou potřeba roky. Demokracie je skutečně v krizi. Dlouhodobé myšlení je v krizi, demokracie je nucena - omlouvám se, že používám tento termín - myslet pouze na příští volby.