Toshiyuki Mimaki: Zachraňme lidstvo před jadernými zbraněmi
Alessandro Gisotti, Vatikán
Zničené budovy. Tabula rasa. Tak, že je vidět moře tam, kde předtím bylo v pozadí město. To je nesmazatelná vzpomínka, která zůstává v srdci tříletého chlapce, svědka strašné, nepředstavitelné události, která se bohužel stala. Je to vzpomínka, kterou Toshiyuki Mimaki sdílí s L'Osservatore Romano. Dnes je mu 82 let a od onoho 6. srpna 1945, kdy atomová bomba zničila Hirošimu, jeho město, nepřestává myslet na tento den, který změnil dějiny lidstva, ale ještě předtím zničil životy desetitisíců lidí. Před několika dny, 10. prosince, Mimaki v Oslu převzal Nobelovu cenu za mír. Učinil tak jako spolupředseda nadace Nihon Hidankyo , která od svého založení v roce 1956 odvážně a neúnavně bojuje za jaderné odzbrojení. Japonská nadace sdružuje hibakuši, tedy ty, kteří přežili dvojitý americký atomový útok na Hirošimu a Nagasaki na konci druhé světové války. Angažovanost Nadace Nihon Hidankyo je založena právě na síle svědectví, mírné síle vyprávění příběhů. Tuto hodnotu uznal i norský Nobelův výbor, který při udělování ceny prohlásil, že „všichni máme povinnost plnit poslání hibakuša. Jejich morální kompas je naším odkazem. Nyní je řada na nás. Odzbrojovací úsilí vyžaduje naléhavé veřejné výzvy“.
V souvislosti s blížícím se Světovým dnem míru odpovídá Tošijuki Mimaki na naše otázky a především se přiznává k tomu, že je dědicem „úsilí svých předchůdců“, kteří se zasadili o založení nadace Nihon Hidankjó: těch, kteří stejně jako on přežili nevýslovnou událost, k níž došlo onoho srpnového rána před 79 lety. „Ve třech letech,“ vypráví, “jsme byli já, moje matka a mladší bratr zasaženi radiací z bomby, když jsme hledali našeho otce, který pracoval pro železnici v Hirošimě. Mnoho lidí zemřelo a budovy zmizely v plamenech, takže bylo vidět až k moři. Můj bratr se v současné době léčí s rakovinou mozku. Jakkoli je těžké oživit si tyto obrazy v paměti, sdílení zážitků je jádrem poslání Hibakuši: připomínat si tragédii, aby se už nikdy neopakovala. Je to úkol stejně naléhavý jako kdykoli předtím. Bohužel za několik let už nebudou mezi živými ani poslední z těch, kteří přežili výbuch atomové bomby. Co tedy udělat pro to, aby památka zůstala živá i pro další generace? „Město Hirošima,“ vysvětluje, “se ujalo role předávat svědectví přeživších a vytvořilo systém výchovy mladých lidí jako poslů".
Pro Mimakiho je velmi důležitá role, kterou hraje papež František ve prospěch jaderného odzbrojení. On sám se s papežem setkal během jeho návštěvy Hirošimy a Nagasaki v listopadu 2019. „Setkal jsem se s papežem, když nás přijel navštívit,“ vzpomíná, “dal mi medaili v červeném pouzdře. Požádal jsem ho, aby se zasadil o likvidaci jaderných zbraní. Uchovávám si z toho dne fotografii“. Tváří v tvář tomuto závazku proti jaderným zbraním se nikdy předtím tolik nemluvilo o možném použití atomových bomb, a dokonce o možnosti jaderného konfliktu. Bláznovství pro ty, kteří stejně jako Toshiyuki Mimaki stále na kůži a hluboko v duši prožívají hrůzu onoho dne, kdy byla bomba poprvé použita proti civilnímu obyvatelstvu. „Kdyby byly použity jaderné zbraně,“ poznamenává hořce, “znamenalo by to konec lidstva. Proto vyzývám vládce zemí, které vlastní jaderné zbraně, aby se zavázali k jejich likvidaci“. Vedoucí představitel Nihon Hidankyo je obzvláště znepokojen situací v Gaze a na Ukrajině. „Ruský prezident Putin,“ připomíná s úzkostí, „snížil úroveň limitu jaderných zbraní tak, aby mohly být kdykoli použity. Je to děsivá situace. Přijeďte všichni do Hirošimy a Nagasaki a navštivte muzeum atomových bomb! Uvidíte, jak velké škody mohou jaderné zbraně napáchat na lidech“.
