Tři roky války na Ukrajině: Evropa má být aktérem míru
Massimiliano Menichetti, Vatikán
Před třemi lety, 24. února 2022, Rusko napadlo Ukrajinu a do srdce Evropy se opět vrátila válka. Byly to tři kruté roky, v nichž smrt, hrůza a utrpení zasáhly srdce milionů lidí. Oficiální čísla o vojenských a civilních obětech nejsou k dispozici. Noviny po celém světě připomínají exodus téměř sedmi milionů osob, které byly podle údajů agentur OSN nuceny zanechat všechno za sebou a uprchnout do sousedních zemí, které nabízely pohostinnost nebo tranzitní cestu do dalších destinací pomoci. Uvnitř země, v těchto měsících drcené sevřením zimy, která dosahuje i minus dvaceti stupňů, hledají útočiště před násilím téměř čtyři miliony vysídlenců. Muži, ženy, děti a staří lidé, kteří často v napadených pohraničních oblastech žijí v tunelech, aby se ukryli před bombami nebo útokem bezpilotních letadel. Z mnoha měst se staly hromady trosek, často chybí elektřina, stejně jako možnost vytápění, stravování nebo lékařské péče.
Papež v poselství, které bylo včera zveřejněno k modlitbě Anděl Páně, označil toto výročí za „bolestné a hanebné pro celé lidstvo“ a za všech okolností stále důrazně opakuje, že „válka je vždy porážkou“, a neúnavně se dovolává „spravedlivého a trvalého míru“ a potřeby dialogu. Na tento přívlastek klade důraz, protože spravedlivý mír je založen na principu spravedlnosti, vzájemného respektu a udržitelnosti v čase. Zároveň musí být pro všechny závazkem cesta vyjednávání. Nejde tedy jen o zastavení bomb a tanků, ale o uznání učiněných chyb, o odvahu udělat krok zpět, podívat se do tváře druhého, vybudovat a podpořit systém, který zaručí práva, bezpečnost a blahobyt pro všechny strany. Znamená to, jakkoli je to obtížné, začít společně znovu.
Dosud se cestou vpřed stalo zbrojení, proklamace a dokonce i hypotetické apokalyptické scénáře jaderných útoků na celý svět. Výzvy a pokusy o ukončení konfliktu byly neúspěšné, ale naděje není ztracena, stejně jako neustává solidarita mnoha organizací, institucí a lidí dobré vůle. Existuje mnoho svědectví, která jsme v těchto temných letech shromáždili a dále šířili: příběhy obětavosti, solidarity, lásky a nadšení pro vlastní zemi, pro člověka i tváří v tvář mučení, zmrzačení či rozervaným citům, které ukazují vůli udržet srdce daleko od nenávisti navzdory utrpěné agresi a následné obraně, navzdory tomu, že tolik lidí rozdmchává nepřátelství mezi Rusy a Ukrajinci.
Je naléhavě nutné umlčet veškeré násilí, obnovit důvěru, znovu iniciovat „Mezinárodní konferenci“, jak před několika měsíci navrhl vatikánský státní sekretář, kardinál Pietro Parolin, kde by se oživilo to, co bylo nazváno „duchem Helsinek“. Protože v roce 1975 to byla právě ochota zasednout společně k jednomu stolu, která umožnila podpořit spolupráci mezi evropskými národy a snížit napětí během studené války. Proto se také apeluje na Evropu, aby znovu objevila sama sebe, aby se vrátila ke kořenům otců zakladatelů: Roberta Schumana, Konrada Adenauera, Alcide De Gasperiho, a aby byla skutečně silným a důvěryhodným aktérem míru, který je přívětivý a je příkladem univerzálního bratrství.
