Arcibiskup Ladaria: "Ne" ke kněžskému svěcení žen je definitivní

Johana Bronková - Vatikán

Prefekt Kongregace pro nauku víry, arcibiskup Ladaria, zveřejnil v dnešním vydání deníku Osservatore Romano text, ve kterém potvrzuje nezměněný postoj katolické církve k otázce kněžského svěcení žen. „Církev vždy vnímala závaznost Pánova rozhodnutí, které vylučuje, aby služebné kněžství bylo platně uděleno ženám,“ píše arcibiskup Ladaria.

Svěcení mužů je součástí pokladu víry

Prefekt Kongregace pro nauku víry připomíná, že diskusi na toto téma uzavřel jednou pro vždy Jan Pavel II. v roce 1994 v listu Ordinatio sacerdotalis, který reagoval na svolení ke svěcení žen v Anglikánském společenství. „S cílem rozptýlit jakoukoli pochybnost v této velmi důležité otázce, jež se dotýká samotného božského ustanovení církve“ a „mocí mé služby upevňovat bratry ve víře (srov. Lk 22,32) potvrzuji, že církev nemá pravomoc udělovat ženám kněžské svěcení a že tento výrok  má být požavována věřícími celé církve za definitivní“ (č. 4), cituje arcibiskup Ladaria dokument papeže Jana Pavla II. a dodává, že Kongregace pro nauku víry v odpovědi na pochybnost ohledně kněžského svěcení potvrdila, že jde o pravdu náležející k pokladu víry (depositum fidei).

„V tomto světle vzbuzuje vážné znepokojení skutečnost, že v některých zemích se ještě pozvedají hlasy zpochybňující definitivnost tohoto učení,“ vysvětluje arcibiskup Ladaria důvod, který jej vedl k sepsání textu. „Na podporu toho, že nejde o definitivu se argumentuje tím, že nebylo vyhlášeno ex cathedra a že tedy může být změněno pozdějším rozhodnutím budoucího papeže nebo koncilu. Rozséváním těchto pochybností se vytváří vážný zmatek mezi věřícími, nejen ohledně svátosti kněžského svěcení jako součásti božského ustanovení církve, ale také ohledně řádného magistéria, které může neomylným způsobem předkládat katolické učení,“ píše prefekt Kongregace pro nauku víry.

Nemožnost světit ženy je věroučné, nikoli disciplinární povahy

Arcibiskup Ladaria vysvětluje, že nemožnost světit ženy náleží podle učení církve k samotné podstatě této svátosti (srov. Denzinger-Hünermann, 1728). Církev nemá moc změnit tuto podstatu, neboť právě svátosti ustanovené Kristem jsou základem, od něhož odvíjí svou identitu jakožto církev. „Nejde proto o záležitost pouze disciplinární, nýbrž věroučnou, jelikož se týká struktury svátostí, které jsou výchozím místem setkání s Kristem a předávání víry,“ – zdůrazňuje arcibiskup Ladaria. Jak dále podotýká, církev usiluje o stále hlubší porozumění této tradici, kterou „nemůže změnit z poslušnosti Pánu“, s přesvědčením, že „vůle Ježíše Krista, který je Logos, nikdy nepostrádá smysl.“ Kněz totiž jedná jménem Krista, ženicha církve, a skutečnost, že je mužem, je proto nezbytná k  reprezentování Krista ve svátosti (srov. Kongregace pro nauku víry, Inter insigniores, č. 5).

Mužství a ženství je jazykem vepsaným také do díla vykoupení

Prefekt Kongregace pro nauku víry neopomíjí zdůraznit, že různost funkcí muže a ženy nezakládá žádnou podřízenost, nýbrž je vzájemným obohacením. Připomíná, že dokonalým obrazem Církve je Maria, Matka Páně, která neobdržela apoštolskou službu. „Ukazuje se tak, že mužství a ženství, jež jsou původním jazykem vepsaným Stvořitelem do lidského těla, bylo přijato v díle našeho vykoupení,“ dodává arcibiskup Ladaria. Věrnost Kristově úmyslu ve vztahu ke služebnému kněžství dovoluje také pochopit specifickou roli ženy v církví a vnáší světlo do naší kultury, která má problémy s chápáním různosti pohlaví a jejich komplementárnímu poslání ve společnosti.

Význam řádného magisteria

Kladení otazníku nad tuto záležitost má tedy závažné důsledky pro způsob chápání magisteria, dodává dále. „Je důležité zdůraznit, že neomylnost se netýká pouze slavnostních výroků koncilu nebo papeže mluvícího ex cathedra, ale také řádného a všeobecného učení biskupů po celém světě, když předkládají ve společenství mezi sebou a s papežem katolickou věrouku, která má být považována za definitivní,“ pokračuje arcibiskup Ladaria. Právě k této neomylnosti odkazoval Jan Pavel II. v listu Ordinatio sacerdotalis. Nešlo tedy o vyhlášení nového dogmatu, nýbrž o formální potvrzení a ozřejmění řádného a všeobecného magisteria, s cílem roztýlit pochybnosti, upřesňuje prefekt Kongergace pro nauku víry. Připomíná také, že tento papež před sepsáním tohoto dokumentu svolal do Říma předsedy biskupských konferencí, kteří se jednomyslně shodli, že ke změně tohoto učení nemá církev mandát. Ve stejném smyslu se vyslovil také Benedikt XVI. na zelený čtvrtek 5. dubna 2012 (při mši sv. svěcení olejů) a konečně papež František potvrdil tento článek magisteria v apoštolské exhortaci Evangelii gaudium (č. 104) a během tiskové konference při návratu ze Švédska (1. 11 2016) se explicitně přihlásil k listu polského papeže, když řekl: „Ke svěcení žen v katolické církvi dal poslední jasné slovo sv. Jan Pavel II. -  a to zůstává (platné),“ cituje arcibiskup Ladaria.

Prefekt Kongregace pro nauku víry uzavírá odkazem na 15. kapitolu Janova evangelium, kde Ježíš mluví o vinném kmeni a ratolestech a o dodržování přikázání. „Jedině věrnost Jeho slovům, které nepominou, zajišťuje naši zakořeněnost v Kristu a Jeho lásce. Jedině přijetí Jeho moudrého plánu, který se ztělesňuje ve svátostech, posiluje kořeny církve, aby mohla přinášet plody věčného života,“ končí svůj text na stránkách vatikánského deníku Osservatore Romano arcibiskup Ladaria.