Kritéria společné reflexe předsedů biskupských konferencí

1. Vypracovat praktické vademecum, obsahující jednotlivé kroky, které mají učinit představení v jednotlivých momentech výskytu naléhavého případu.

2. Zřídit kontaktní centrum, složené z připravených odborníků, kteří provedou první rozlišení případů údajných obětí.

3. Stanovit kriteria, která bezprostředně zapojí biskupa či řádového představeného.

4. Zavést jednotné procedury pro vyšetřování obvinění, ochranu oběti a právo obhajoby pro obviněné.

5. Informovat státní a církevní představitele podle státních a kanonických norem.

6. Periodicky revidovat protokoly a normy ošetřující bezpečné prostředí pro nezletilé ve všech pastoračních centrech a založené na vzájemně se doplňujících principech spravedlnosti a lásky, aby činnost církve také v této oblasti odpovídala jejímu poslání.

7. Stanovit specifické procedury pro nakládání s obviněními proti biskupům.

8. Doprovázet, chránit a starat se o oběti nabídkou veškeré nutné podpory k jejich úplnému uzdravení.

9. Zvýšit povědomí o příčinách a důsledcích pohlavního zneužívání skrze iniciativy stálé formace biskupů, řeholních představených, kleriků a pastoračních asistentů.

10. Připravit postupy pastorační péče o komunity raněné zneužíváním a způsoby pokání a nápravy viníků.

11. Upevnit spolupráci se všemi lidmi dobré vůle a pracovníky médií, aby bylo možné uznat a rozlišit případy pravé od falešných, obvinění od pomluv a vyhnout se zášti a insinuacím, řečem a očerňování (srov. František, Promluva k římské kurii, 21. prosince 2018).

12. Zvýšit minimální věk pro uzavření manželství na 16 let.

13. Stanovit dispozice regulující a usnadňující účast laických odborníků při vyšetřování i na různých stupních kanonických procesů týkajících se pohlavního a/nebo mocenského zneužití.

14. Právo na obhajobu: je třeba ošetřit rovněž princip přirozeného i kanonického práva na presumpci neviny až do podání důkazu viny obviněného. Proto je třeba, aby také dicéze nezveřejňovaly seznamy obviněných před jejich vyšetření a definitivním rozsudkem.

15. Dbát na tradiční princip přiměřenosti trestu vzhledem ke spáchanému deliktu. Rozhodnout, aby kněží a biskupové, kteří se provinili pohlavním zneužitím na nezletilých, opustili veřejnou službu.

16. Zavést pravidla týkající se seminaristů a kandidátů kněžství či řeholního života. Zavést pro ně úvodní a trvalé programy formaci na upevnění jejich lidské, duchovní, a psychosexuální zralosti, jakož i jejich osobních vztahů i chování.

17. Provádět u kandidátů kněžství a řeholního života psychologické hodnocení kvalifikovanými a uznávanými odborníky.

18. Určit normy, regulující přechod seminaristy či kandidáta řeholního života z jednoho semináře do druhého; jakož i kněze či řeholníka z jedné diecéze či řeholní kongregace do druhé.

19. Formulovat kodexy chování, závazné pro všechny kleriky, řeholníky, služební personál a dobrovolníky, určující vhodné meze v meziosobních vztazích. Specifikovat nezbytné náležitosti personálu a dobrovolníků a ověřovat jejich trestní rejstřík.

20. Vysvětlovat všechny informace a údaje o rizicích zneužívání a jeho důsledcích, o tom, jak rozpoznat příznaky zneužívání a jak oznamovat podezření z pohlavního zneužívání. To vše se musí dít ve spolupráci s rodiči, učiteli, odborníky a občanskými autoritami.

21. Je nezbytné ustanovit tam, kde se tak ještě nestalo, snadno dostupný kontakt pro oběti, které chtějí oznámit případný delikt. Tento kontakt má být autonomní i vzhledem k církevním představeným a složen z odborníků (kleriků i laiků), kteří dovedou vyjádřit pozornost církve vůči těm, kdo se pokládají za poškozené nevhodným chováním ze strany kleriků.

(mig)