Nové vatikánské normy pro ochranu nezletilých
Andrea Tornielli - Vatikán
Motu proprio o ochraně nezletilých a zranitelných osob, nový zákon pro Městský stát Vatikán, vztahující se rovněž na Římskou kurii. a pastorační směrnice – tři dokumenty podepsané papežem Františkem přicházejí měsíc po únorovém setkání, na němž se ve Vatikánu shromáždili předsedové biskupských konferencí z celého světa, a jsou v jistém smyslu jeho prvním plodem.
Jde o zákony, normy a ukazatele velmi specifického rázu především pokud jde o jejich adresáty. Týkají se totiž pouze Vatikánského státu, kde působí velké množství kněží a řeholníků, kde však žije velmi málo dětí. Přestože byly vytvořeny a sepsány pro jedinečnou instituci na světě, v níž je nejvyšší náboženská autorita zároveň také vládcem a zákonodárcem, obsahují tyto tři dokumenty exemplární ukazatele, řídící se nejrozvinutějšími mezinárodními parametry.
V motu proprio, které je jediným ze tří zmíněných textů, u něhož byl nezbytný papežský podpis, František formuluje mimo jiné přání, aby „ve všech dozrálo vědomí povinnosti upozorňovat na případy zneužití kompetentní orgány a spolupracovat s nimi na jejich prevenci a potírání.“
Skutečnost, že se papež rozhodl osobně podepsat také Zákon 297 a směrnice, přestože jde o texty, k jejichž vyhlášení by dostačovala promulgace ze strany Komise pro Vatikánský stát a vikáře Vatikánského státu, naznačuje, jaký význam se těmto normám přikládá.
Nový zákon pro Vatikánský stát v prvním článku upřesňuje a rozšiřuje kategorii „zranitelných dospělých“, která je postavena na roveň nezletilých: „Zranitelná je každá osoba ve stavu nemoci, fyzické či psychické nedostatečnosti nebo zbavení osobní svobody, jenž skutečně omezuje schopnost rozumět nebo chtít nebo odporovat příkoří, včetně náhodných situací.“
Významných novinek je v textu mnoho.
První se týká toho, že všechny trestné činy spojené se zneužíváním nezletilých, a to nejen sexuální povahy, ale také například špatné zacházení, budou stíhatelné rovněž pokud nedojde k trestnímu oznámení ze strany poškozeného. Druhou novinkou je zavedení dvacetileté promlčecí lhůty, která v případě poškození nezletilého plyne počínaje dovršením osmnácti let věku. Je třeba připomenou, že nemluvíme o normách kanonického práva, nýbrž o trestním zákoníku Městského státu Vatikán, v němž nebyl nikdy přijat tzv. Zákoník Rocco vydaný v Itálii ve fašistickém období, a proto platí ještě Zanardelliho trestní zákoník, který předvídá u trestných činů tohoto druhu čtyřletou promlčecí lhůtu, počítanou od doby spáchání činu.
Další významná novinka se týká povinnosti podat trestní oznámení a sankce pro toho, kdo opomine upozornit vatikánské soudní orgány na případy zneužití, o nichž se dozvěděl, s vyjímkou zpovědního tajemství. Znamená to, že všichni, kdo ve Vatikánu, v římské kurii, ale na apoštolských nunciaturách, zastávají veřejnou funkci (více než 90% lidí pracujících ve Vatikánu nebo pro Svatý stolec) budou sankcionováni, pokud opomenou podat trestní oznámení.
Další novinkou je zřízení zvláštní služby doprovázení obětí zneužívání v rámci Vatikánského ředitelství pro zdravotnictví a hygienu (FAS), která bude koordinována kvalifikovaným odborníkem. Oběti tedy budou mít možnost obrátit se na někoho s žádostí o pomoc, dostane se jim lékařské a psychologické asistence a budou seznámeny se svými právy a způsobem jejich uplatnění. Nové předpisy se týkají také výběru a přijímání personálu Správy vatikánského státu (Governatorato) a Římské kurie, kde se bude požadovat potvrzení o způsobilosti kandidáta ke kontaktu s nezletilými.
Posledním dokumentem jsou pastorační směrnice pro vikariát Vatikánského státu. Mohou se na první pohled jevit jako stručné ve srovnání s analogickými texty některých biskupských konferencí, je však třeba připomenout, že ve Vatikánu jsou pouze dvě farnosti a nezletilých žijících ve Vatikánu je jen několik desítek. Směrnice se týkají kněží, jáhnů a vychovatelů nižšího semináře sv. Pia X., kanovníků, farářů a kaplanů zmíněných dvou farností, řeholníků a řeholnic sídlících ve Vatikánu, stejně jako těch, kdo z jakéhokoli titulu působí v rámci církevní komunity vatikánského vikariátu. Směrnice například uvádějí, že tito lidé musejí být „vždy na dohled dalším, když jsou v přítomnosti nezletilých“, že je přísně zakázáno „navazovat zvláštní vztah a preferovat jednoho nezletilého, urážlivě se k nezletilému vztahovat nebo vystupovat nevhodně či vyvolávat sexuální aluze, požadovat po nezletilém zachování tajemství, fotografovat nebo filmovat nezletilého bez písemného souhlasu rodičů,“ a mnohé další.
Vikář Vatikánského státu má od nynějška povinnost předávat promotorovi spravedlnosti každou zprávu o zneužití, která „není zjevně neopodstatněná“ a preventivně oddálit přepokládaného pachatele zneužívání z pastoračních aktivit. U koho se zneužívání prokáže, bude propuštěn ze svého úřadu ve Vatikánu. Pokud jde o kněze, budou následovat všechny kanonické postihy, podle platných norem.
Dnes zveřejněné dokumenty bude následovat vydání vademeca prevence zneužívání vypracované Kongregací pro nauku víry, jak bylo ohlášeno v závěru únorového summitu, a vytvoření mechanismů na pomoc diecézím, v nichž se nedostává kvalifikovaného personálu k řešení těchto případů.
Postoj papeže Františka je tedy jasný a jednoznačný: „Ochrana nezletilých a zranitelných osob je integrální součástí evangelního poselství, které jsou církev a všichni její členové povoláni šířit ve světě.“
Přeložila Johana Bronková
