CHARIS - nová centrála katolických charismatiků ve Vatikánu
CHARIS povstala 8. prosince loňského roku z vůle papeže Františka v rámci vatikánského Úřadu pro laiky, rodinu a život, aby sloužila všem charismatickým skupinám v katolické církvi. Její statuta vstoupí v platnost 9. června 2019 na slavnost Seslání Ducha svatého. Téhož dne definitivně skončí činnost dvou dosavadních zastřešujících institucí katolických charismatiků, což jsou Papežské sdružení katolické bratrství Catholic Fraternity of Charismatic Covenant Communities and Fellowships (CF) a Mezinárodní katolická služba charismatické obnovy (International Catholic Charismatic Renewal Services). Jak v rozhovoru pro náš rozhlas zdůrazňuje P. Alexandre Awi Mello, sekretář Úřadu pro laiky, rodinu a život, CHARIS není pouhou fúzí obou organizací, nýbrž je novou službou zahajující novou etapu katolického charismatického hnutí.
„Myslím, že po letnicích se její novost projeví zřetelněji. Je také nutné zdůraznit, že podle výslovného přání Svatého otce CHARIS není orgánem vlády, nýbrž služby společenství. Hlavnímu moderátorovi asistuje skupina poradců nazvaná Mezinárodní služba společenství, tvořená 18 lidmi z celého světa. Zastupují jednak světadíly a jednak různé skupiny v rámci katolického charismatického hnutí. Svůj první mandát dostali od Úřadu pro laiky, rodinu a život.“
Svatý otec si přál, aby centrála charismatického hnutí byla přímo ve Vatikánu. Chce tak vyjádřit, že celý tento „proud milosti“, jak mnohokrát charismatické hnutí nazval, plně náleží k univerzální cíkrvi. Zároveň má poukázat na jednotu v mnohosti a význam společenství, což má mimo jiné dopad v tom, že si žádná jednotlivá skupina nemůže osobovat nárok na vedení katolické charismatické obnovy, vysvětluje otec Awi. A jaké se nová struktura projeví v terénu?
„Statuta CHARIS požadují, aby v každé zemi vznikla Národní služba společenství, která v co největší míře sjednotí všechny charismatické skupiny, aby žádná nedominovala nad jinou. V některých zemích půjde o skutečnou novinku, protože prozatím v nich jednotlivé charismatické skupiny nepěstovaly žádné vzájemné vztahy, někdy se dokonce ignorovaly nebo navzájem soupeřily. V jiných zemích naopak tato struktura odráží již existující společenství a v těchto případech není co měnit. Vytváření těchto jednotlivých Národních služeb bude jedním z úkolů CHARIS,“ dodává sekretář Úřadu pro laiky, rodinu a život.
Jmenování mne překvapilo, nic takového jsem nečekal – říká první moderátor CHARIS Jean-Luc Moens. Přiznává, že jeho reakce byla dvojí: na jedné strana radost z dalšího církevního uznání charismatického hnutí 52 let poté, co jej Duch svatý povolal k životu, a na druhé straně bázeň. Kde má původ označení „proud milosti“, které se v souvislosti s charismatickým hnutím často užívá?
Výraz „proud milosti“ užil papež František při setkání s charismatickou obnovou v roce 2014 na římském Olympijském stadionu. Vypůjčil si ho od kardinála Léona Josepha Suenense, kterého papež Pavel VI. jmenoval svým zástupcem pro Katolickou charismatickou obnovu. Podle tohoto kardinála, kterého jsem měl tu čest poznat osobně, se charismatická obnova neměla považovat za hnutí, nýbrž za proud milosti povolaný k oživení celé církve. Je to také výraz, který lépe odráží velkou různorodost jednotlivých článků charismatické obnovy, jako jsou modlitební skupiny, komunity, evangelizační školy, nakladatelství, televizní stanice atd. Všichni sdílíme touž milost křtu v Duchu svatém.“
Můžete vysvětlit, v čem je CHARIS nová?
„Statuta CHARIS mluví o třech dimenzích: šíření křtu v Duchu svatém, jednotě křesťanů a službě chudým. Tyto dimenze slouží evangelizaci, k níž je obnova volána Svatým otcem a v níž se angažuje. Mohlo by se zdát, že na šíření křtu v Duchu svatém není nic nového. Právě o to usiluje charismatická obnova od svého vzniku. Co je tedy vskutku nového? Papež nás žádá, aby křest v Duchu svatém vešel ve známost v celé církvi. Mluvil o tom velmi jasně při mnoha příležitostech. V tom spočívá nový krok pro charismatické hnutí, je to pozvání uskutečňovat službu v univerzální církvi. Papež František také chce po charismatickém hnutí, aby se vrátilo ke svým ekumenickým kořenům, což znamená aktivní práci pro jednotu křesťanů. Tato dimenze byla v počátcích charismatické obnovy velmi živá, ale na mnoha místech pomalu vyprchala. Papež nás žádá, aby byla znovu započtena mezi priority. Ani služba chudým není novinkou. Nicméně novinkou je explicitní povzbuzení „charismatiků“ k této službě; sloužit lidem v nouzi. Nemělo by nás to překvapovat: Duch svatý je láska. Je normální, aby ti, kdo chtějí naprosto spoléhat na Něho, byli svědky jeho lásky. Z toho důvodu má služba chudým v charismatické obnově centrální místo.“
(job)
