Synoda pro Amazonii: „Ekologické hříchy“, ženatí kněží, ale také docenění celibátu
Příspěvky synodních otců se dotýkají širokého spektra otázek, předestřených v pracovním dokumentu, který ve svém poukazu na propojenost ekologických a sociálních otázek klade před církev a její pastýře stejně smělý jako nesnadný úkol ujímat se kmenů a národů obývajících Amazonii ve všech aspektech jejich života.
„Mluví se tu svobodně, o všem co komu leží na srdci. Mám pocit, že je tu větší svoboda než v Evropě. Lidé jsou svobodnější ve výměně názorů a to je pro nás dobré. Tímto způsobem, nasloucháním jednotlivým hlasům, mohu lépe rozumět problémům Amazonie. Hovoříme o nových cestách pastorace, svěcení ženatých mužů a také o ochraně životního prostředí a problémech s tím spojených. Je to velmi obohacující a lépe to být nemohlo. Nesmíme nechat tyto domorodé národy bez odpovědi, jako bratři a sestry v Kristu jim musíme projevit hlubokou solidaritu. Církev musí vytvořit prostor, aby tyto národy mohly jednat vlastním jménem,“ říká kardinál Hollerich, který patří do úzkého kruhu evropských biskupů na synodě. Z papežského jmenování reprezentují náš kontinent čtyři Italové (kard. Bagnasco, biskup Semeraro, biskup Spreafico a biskup Pompili) a tři kardinálové z německojazyčné oblasti. Vedle citovaného lucemburského arcibiskupa jsou to Reinhard Marx a Christoph Schönborn.
Ve čtyřminutových příspěvcích, kterých během jednoho zasedání odezní necelé dvě desítky, účastníci synody upozorňují na tristní sociální situaci kmenů a komunit, které se potýkají s predátorským přístupem nadnárodních firem. V letech 2003 až 2017 bylo zabito 1119 domorodců hájících práva na svá území. Někteří synodálové proto navrhují větší angažovanost církve v oblasti solidarity a sociální spravedlnosti, zřizování diecézních center, která by podporovala např. zakládání malých kooperativ obchodujících s plody deštných lesů přímo, bez filtrů velkých produkčních společností. Zazněly také hlasy vybízející k reflexi nad „ekologickými hříchy“, totiž k větší citlivosti k činům, které ve své bezohlednosti urážejí nejen Boha jako Otce stvoření, ale jsou namířeny také proti bližním a budoucím generacím.
Mnozí synodní otcové však požadují především větší pozornost k pastoračním problémům, od první evangelizace po nedostatek povolání. V tomto duchu se nesl diskusní příspěvek apoštolského vikáře z Puerto Ayacucho ve venezuelské části Amazonie. Biskup a salesián Jonny Eduardo Reyes Sequera plédoval pro odložení tematik, o kterých se lze informovat na internetu, a pro bližší pohled na reálný život v amazonských komunitách.
„Moje diecéze se rozkládá na velmi velkém území, 184 tisíc čtverečních kilometrů. Přípravná fáze synody byla velmi krásná. Dala totiž lidem možnost mluvit a vyjádřit všechno to, čím žijí, a nám možnost jim naslouchat. Zdá se to prosté, ale pro nás misionáře není vždycky samozřejmé ztišit se a naslouchat druhému, zejména našim chudým a domorodcům. Tentokrát jsme si na to vymezili čas a vzali jsme si k srdci jejich obavy a problémy jako je násilí, guerrilla, ekonomická nouze. V této chvíli prožíváme ve Venezuele skutečně těžké období, nedostává se léků a jídla, na druhé straně probíhá těžba nerostných surovin a v pohraničních oblastech operují ilegální skupiny. Musíme tedy reflektovat tuto situaci a snažit se pochopit, jakou roli v ní můžeme sehrát jako institucionální církev. Zajímavé totiž je, že nás tato společenství vnímají jako nejlepšího spojence v boji za svá práva.“
Patrně nejsledovanějším tématem synody je otázka svěcení ženatých mužů a zvláštní služba pro ženy. Jako hlavní důvod se obvykle uvádí rozlehlost území a odlehlost jednotlivých osad a volá se po nahrazení „pastoračních návštěv pastorační přítomností“. Jak uvedl během briefingu prefekt Úřadu pro komunikaci Paolo Ruffini, všichni v aule souhlasí s tím, že jde o problém a otázku, každý však navrhuje jiné řešení. Někteří se netají zcela radikálním požadavkem diakonátu pro ženy, vzhledem k velkému počtu řeholnic, které slouží v domorodých společenství, a svěcení tzv. viri probati, mužů, kteří se osvědčili a již splnili své rodičovské povinnosti. Mezi zastánce této pozice patří například misijní biskup italské národnosti Flavio Giovenale z brazilského Cruzeiro do Sul:
„Navrhl jsem konkrétní věci založené na zkušenosti. V mé diecézi připadá na každého kněze 5 tisíc čtverečních kilometrů, to je jako kdyby na celou Itálii bylo všehovšudy 62 kněží. Navrhl jsem tedy ustanovení institutu jáhenské služby, která by nebyla trvalá a udílela by se mužům i ženám, kteří by pak mohli křtít, vykládat Boží slovo, poskytnout radu a požehnání, pomáhat nemocným. Jak víme pomazání nemocných je vyhrazeno kněžím, ale také laici by mohli udělovat pomazání, které není svátostné, ale jistě by mohlo pomáhat nemocným Božím požehnáním.“
Biskup Giovenale patří rovněž k zastáncům svěcení ženatých mužů. Jak podotýká ediční ředitel vatikánských médií Andrea Tornielli ve svém dnešním komentáři k dění na synodě, návrh zpřístupnit - na zásadě vyjímky a experimentu – kněžství starším a osvědčeným ženatým mužům není jediným řešením, jakkoli nejvíce zaměstnává mediální debatu. Na synodě se hovoří například o větším docenění trvalého jáhenství, větší péči o pastoraci povolání mezi domorodými národy. Opakovaně se však také vynořuje otázka lepší formace již vysvěcených kněží, řeholníků i laiků. Během dnešního dopoledne se hovořilo o rozvinutí cílené afektivní formace, po níž volají mnozí bohoslovci, která by hojila rány způsobené sexuální revolucí. Dnes totiž mnozí touží znovu objevit hodnotu celibátu a čistoty. Církev by neměla mlčet ani po této strance a otevřít poklad svého učení, které proměňuje srdce.
Základní je pochopit, jak domorodci vůbec vnímají Boha, evangelizovat a usilovat o to, aby z domorodých národů vzešla kněžská povolání, říká arcibiskup Belému v brazilském státu Pará, Alberto Taveira Corrêa. Jeho sídelní město ležící při ústí Amazonky je obklopeno deštnými lesy a bývá považováno za bránu Amazonie.
„První věc, na níž se musíme zaměřit je evangelizace. Důležitý je kontakt s konkrétními společenstvími a úsilí o vhodnou formaci kněží. Musíme se zaměřit na povolání, to je nejdůležitější. Papež při mnoha příležitostech vybízel k modlitbě za povolání. To je nejdůležitější,“ říká brazilský biskup.
„Máme seminář, ve kterém studuje filosofii a teologii asi 70 bohoslovců. Kromě toho v něm studuje zhruba dalších 300 lidí z jiných diecézí a kongregací. Důležitá jsou místní povolání, z našeho regionu. V Belému samozřejmě žádní domorodci nejsou, ale v jiných diecézích ano a je potřeba pracovat na tom, aby se objevila povolání v autochtonní populaci,“ říká arcibiskup Belému.
(job)
