První návrhy z amazonské synody: Zvláštní amazonský obřad
Na tiskové konferenci přezentující výsledky práce v malých jazykových skupinách zaznělo, že představené návrhy nejsou závěrem synodální debaty, nábrž další krok v naslouchání tomu, jak Bůh dnes promlouvá k církvi. „Jsou to pouze postřehy a nikoli definitivní výstupy,“ zdůraznil P. Giacomo Costa, sekretář synodální Komise pro informace.
Arcibiskup Rino Fisichella poznamenal, že ve všeobecné církvi přispívá do společného dědictví každý národ, kultura a tradice. Proto také, jak zdůraznil předseda Papežské rady pro novou evangelizaci, italská pracovní skupina navrhla zavedení zvláštního amazonského obřadu. Zdůraznil přitom, že Amazonie již je otevřená pro víru, existují tam církevní skupiny a jde o to poskytnout jim větší možnost života ve shodě s vlastními tradicemi.
„Navrhuje se, aby synoda přijala usnesení, podle něhož by se amazonské národy mohly vydat na novou cestu vlastního amazonského obřadu, vyjadřujícího liturgické, teologické, disciplinární a duchovní dědictví, které jim náleži, se zvláštním odkazem k tomu, co konstituce Lumen gentium stanovuje pro východní církve. Takto se obohatí dílo evangelizace vyjadřující víru skrze specifiku vlastní kultury,“ řekl arcibiskup Fisichella.
Jak dále poznamenal, nové rity jsou výrazem evangelizace. „Když evangelium přichází do určité kultury, inkulturuje se, tzn. snaží se vyjádřit tajemství víry způsobem co nejslučitelnějším s danou kulturou,“ dodal předseda Papežské rady pro novou evangelizaci. Připomněl, že poslední nový obřad byl v církvi potvrzen v 18. století. Na otázku, zda tento návrh zároveň znamená zdobrovolnění celibátu, poznamenal, že v disciplinární sféře jsou v katolické církvi rity, kde existuje cesta pro ženaté kněze. Neodpověděl na to, zda by nový obřad znamenal rovněž jáhenství pro ženy.
Brazilský biskup biskup Mário Antônio da Silva (Roraima), který je členem komise pro vypracování závěrečného dokumentu, během tiskové konference informoval, že v závěrech diskusních skukpin se objevuje také postulát svěcení ženatých mužů, protože je zapotřebí nových spolupracovníků v misijním dílě, zejména v nejodlehlejších komunitách. Zároveň nicméně zdůraznil, že to nijak neumenšuje význam celibátu jako daru, který je třeba uznat za nedocenitelný zdroj milosti.
Za jednu z klíčových otázek považují synodní otcové blízkost chudým, postavení se na jejich stranu. Znamená to rovněž angažovanost v sociálních otázkách. Velkou pozornost věnují relace jazykových skupin také ideji služebné církve založené na větší angažovanosti laiků a docenění služby žen v církvi. Některé skupiny navrhují rozšířit na ženy služby lektora a akolyty. Většina relací vybízí k reflexi nad otázkou jáhenství žen a svěcení ženatých mužů, aby se zajistila přítomnost církve v domorodých komunitách.
Jedna ze skupin poukázala také na nedostatek adekvátní reflexe nad příčinou aktuální krize pastorace. A mnozí navrhují svolání všeobecné synody na téma role žen v církvi a celibátu.
(job)
