Využít potenciál Božího lidu, dříve než bude řeč o viri probati
Nejprve však hovořil o svých osobních pocitech:
„Poněvadž jsem Evropan a neznám Amazonii, tak především naslouchám. Během těchto dvou týdnů jsem slyšel mnohé. Bylo pro mne fascinující naslouchat životní realitě obyvatel tak rozsáhlého území, jakým je Amazonie.“
Co navrhujete církvi v Amazonii?
„Nemám návrhy. Přišel jsem naslouchat. Zajimají mne ovšem návrhy biskupů a účastníků synody, pocházejících z Amazonie, protože oni znají tamější pastorační situaci. Kladl jsem pouze otázky, abych lépe rozuměl. Byly celkem tři. Zda je pravda, že přibližně 60% křesťanů tohoto regionu přešlo k letničním, a co to znamená pro nás katolíky i pro nás, pastýře katolické církve? Odpovědi kladly důraz na přítomnost, která je důležitější než návštěvy, které se v některých osadách tohoto rozléhlého prostoru konají jen jednou za rok. Mluvilo se tedy hodně o pastoraci zprostředkované místní přítomností, nikoli jen občasnými návštěvami. Další moje otázka se týkala tzv. viri probati, tedy svěcení osvědčených ženatých mužů, o kterých tu mnozí mluvili a které světit lze, protože neexistuje dogma, které by tomu bránilo. Jde však o to, jakým způsobem? Zeptal jsem se jich tedy: proč jste nezavedli a intenzivněji nerozvinuli statut trvalých jáhnů?“
Ve svojí vídeňské diecézi máte trvalé jáhny. Myslíte, že je to cesta také pro Amazonii?
„I kdyby církev v určitých případech povolila kněžství tzv. viri probati, museli by v každém případě nejprve projít jáhenstvím. Ptal jsem se tedy: proč jste tyto viri probati neustanovili trvalými jáhny? Trvalí jáhni jsou pro komunity velkou pomocí. Nežli se tedy začne mluvit o kněžství tzv. viri probati, je třeba vyzkoušet možnost stálého diakonátu, kterou před 50 lety otevřel Druhý vatikánský koncil. Jinou otázkou je, zda opravdu existuje možnost mít ženaté kněze. Myslím, že primární otázkou nejsou služebné úřady v církvi, nýbrž Boží lid. To je velká vize Druhého vatikánského koncilu. Chovám obdiv ke všemu, co jsem slyšel o místních věřících, rodinách a ženách – zvláště ženách – jež pěstují život místních křesťanských komunit a třebaže nejsou nositeli či nositelkami explicitní služby, pomáhají a slouží Božímu lidu. Na synodě mnozí zdůrazňovali to, co Druhý vatikánský koncil nazývá všeobecným kněžstvím všech pokřtěných. To je báze křesťanského života. Dříve než se tedy začne myslet na nové formy služebných úřadů v církvi, je zapotřebí objevit velký potenciál Božího lidu, na který poukázal Druhý vatikánský koncil.“
Jaký máte názor na růst letničních a evangelikálních skupin v Amazonii a jaký to má ohlas v katolické církvi?
„Někteří kladli důraz na skutečnost, že tyto skupiny hlásají Ježíše Krista velmi bezprostředně. Je pravda, že hlásají mnohem více zpříma. Nejúčinnějším kázáním je zajisté křesťanský život, ale přímého hlásání je také zapotřebí: »Věříš v Ježíše Krista? Je pro tebe opravdu Pánem?« Je tedy třeba naslouchat také jim.“
Jaký je váš dojem z průběhu zasedání? Dochází podle vás k plodnému dialogu mezi církvi a instancemi indiánského obyvatelstva?
„Ježíš vždycky věnoval pozornost maličkým: chudé vdově, malomocnému.. Papež chtěl, abychom spatřili realitu Amazonie a zařídil to tak, aby všeobecná církev musela pohlédnout na tato indiánská etnika, na jejich život, jejich budoucnost a jejich víru. V tom spatřuji papežovo nadání, které mne dojímá.“
Říká kardinál Christoph Schönborn O.P.
(mig)
