„Zbožný agnostik“ na synodě a jeho knižní rozhovor s papežem

Tento sedmdesátiletý italský sociolog a gastronom založil před třiceti lety mezinárodní hnutí Slow food, které nejenom ve způsobu stravování, ale celkovém životním stylu popírá filozofii fastfoodů. Nikoli náhodou si za svůj symbol zvolilo hlemýždě. Jak čteme v manifestu hnutí, „Slow Food napomáhá mladé generaci navázat pravý vztah k jídlu, preferuje šetrnou turistiku se vztahem k životnímu prostředí před masovým cestovním průmyslem, podporuje drobné podnikání“. Kromě toho se zastává tradičního zemědělství a varuje před agro-potravinářským monopolem, který veškerou světovou produkci potravin soustřeďuje do rukou několika nadnárodních koncernů.

Právě na tuto problematiku Carlo Petrini upozornil při svém vystoupení v synodní aule, avšak především (na základě 47. paragrafu pracovního dokumentu Instrumentum Laboris) vyzdvihl hodnotu jídla jako vztahu. Vztahovost je totiž základní lidskou kategorií, na níž spočívá integrální ekologie, čteme v Instrumentum Laboris. „Pokud je potrava dobrá, čistá a spravedlivá, skrývá se v ní mimořádná moc, která chrání lidskou a přírodní biodiverzitu, podporuje vzájemné vztahy a etnické míšení, zaručuje pevné zdraví“, prohlásil italský auditor na synodě a vyzdvihl roli žen, které ve všech kulturách tuto moudrost předávají: „V životě každého z nás byla maminka či babička, která nás vychovávala ke správnému stravování a tím nám nám předala onu citovou inteligenci, na níž se zakládá naše existence – inteligenci srdce“, řekl na biskupské synodě zakladatel hnutí Slow food.

Petriniho kontakty s papežem Františkem jsou ovšem již staršího data – poprvé mu papež zatelefonoval v říjnu roku 2013, aby mu poděkoval za zaslanou knihu. Pojednávala o drobných italských zemědělcích a také italské emigraci z Piemontu, odkud jak Petrini, tak Bergogliova rodina pocházejí. Před dvěma lety, před apoštolskou cestou papeže Františka do Peru, mu italský gastronom zaslal informace o komunitách Slow Food v Amazonii. A v té době se též zrodil nápad na sepsání společné knihy:

„Pracujeme na ní už nějakou dobu, měla by vyjít v březnu. Jde o dialog, který se především týká encykliky Laudato si´, ale také osobních papežových vzpomínek“, přibližuje Carlo Petrini. „Papež si uchoval úctu k jídlu, skrze něž projevujeme své citové vztahy“, poznamenává dále. A na otázku, jaká spojitost existuje mezi jídlem a encyklikou Laudato si´o životním prostředí, rozhodně prohlašuje: „Laudato si´ není zelená, nýbrž sociální encyklika. Papež v ní velice ušlechtile vyslovuje, že vše je propojeno. Nelze tudíž mluvit o životním prostředí, aniž bychom mluvili o utrpení, a to zejména chudých lidí, o udržitelnosti a výrobních vzorcích. Problém spočívá v tom, že jsme tento papežský dokument špatně pochopili. A to jak v laickém, tak v katolickém světě“, soudí auditor biskupské synody o Amazonii.

(jag)