Za hradbami Vatikánu – úřady Svatého stolce se představují
Tři sekce a planetární rozsah činnosti, kosmopolitní skupina zaměstnanců, která pracuje v úzkém kontaktu s papežem, v rámci Vatikánu koordinuje úřady římské kurie a navenek se stará o papežská velvyslanectví – tedy apoštolské nunciatury – po celém světě. Tak lze v kostce přiblížit státní sekretariát Svatého stolce, který vznikl, aby papeži pomáhal v jeho službě pastýře všeobecné církve. “Naší úlohou – a to zejména v této pandemické fázi – je neúnavně připomínat mezinárodnímu společenství a jednotlivým politickým aktérům nároky, které si klade společné dobro, a upomínat je na úctu k člověku”, říká kardinál státní sekretář, Pietro Parolin.
Státní sekretariát je de facto “motorem” politické a diplomatické akce Svatého stolce. Jaké je jeho specifická působnost a kde konkrétně zasahuje?
“Apoštolská konstituce Pastor Bonus označuje státní sekretariát za úřad, který »zblízka napomáhá Nejvyššímu pontifikovi ve výkonu jeho svrchovaného poslání«, jež spočívá v tom, že je trvalým a viditelným základem církevní jednoty a společenství. Toto poslání určuje povahu státního sekretariátu, který je papežovým sekretariátem a bezprostředně operativním nástrojem k vyřízení četných každodenních, běžných záležitostí. Jako příklad uveďme péči o korespondenci, kterou Svatý otec udržuje v různých jazycích s biskupy z celého světa, představiteli jiných církví či křesťanských společenství anebo jiných náboženství, s politickými představiteli a věřícími rozptýlenými po celém světě, dále redakci papežských dokumentů (apoštolských konstitucí, encyklik, promluv a podobně), jejich překlady a oficiální zveřejňování, a organizaci apoštolských cest Svatého otce. V rámci římské kurie je úkolem státního sekretariátu podporovat vztahy s různými jejími úřady a koordinovat jejich práci v případě témat, která spadají do pravomoci vícero institucí. Na druhé straně státní sekretariát rovněž prověřuje veškeré záležitosti, které nepřísluší do běžné a specifické kompetence jiných úřadů. To jsou pouze některé z hlavních úkolů státního sekretariátu, které zastává sekce pro všeobecné záležitosti. Dále zde existuje sekce pro vztahy se státy, jejíž úlohou je jednat s vládami, napomáhat diplomatickým vztahům se státy a dalšími subjekty mezinárodního práva, a to k dobru církve i občanské společnosti tím, že podporuje svornost mezi státy, náboženskou svobodu a mír mezi národy. Tato sekce zastupuje Svatý stolec při mezinárodních organizacích, kde se stává hlasem nejchudších a posledních lidí. Z pověření Svatého otce se také v některých zvláštních kontextech zabývá uspořádáním místních církví.“
Papež František připojil ke dvěma již existujícím dvěma sekcím státního sekretariátu, jak je vymezila reforma římské kurie za Jana Pavla II. (apoštolskou konstitucí Pastor Bonus) ještě třetí sekci. Jak tedy vypadá současná struktura státního sekretariátu?
„Svatý otec chtěl projevit svou pozornost a zájem o diplomatický personál Svatého stolce, a proto 21. listopadu 2017 posílil úřad delegáta pro papežské zastupitelské úřady a založil třetí sekci státního sekretariátu. Věnuje se specifickým otázkám, které se týkají diplomatů pracujících na 128 zastupitelských úřadech, zejména se zřetelem k jejich životním podmínkám a stálé diplomatické formaci. Kromě toho se ve spolupráci s předsedou Papežské církevní akademie zabývá výběrem a počáteční přípravou kandidátů, kteří se chystají na vstup do diplomatických služeb. V současné době tedy státní sekretariát Svatého stolce tvoří sekce pro všeobecné záležitosti, pod přímým vedením substituta, dále sekce pro vztahy se státy, kterou řídí příslušný sekretář za pomoci dvou podsekretářů (jednoho pro bilaterální, druhého pro multilaterální sektor), a sekce pro diplomatický personál Svatého stolce, vedená sekretářem pro papežské zastupitelské úřady, kterému pomáhá jeden zástupce. Styčným a sjednocujícím bodem je úřad kardinála státního sekretáře, který řídí celou instituci“.
Papež František poprvé svěřil do ženských rukou jedno z vedoucích míst v rámci státního sekretariátu, když jmenoval podsekretářkou sekce pro vztahy se státy paní Francescu Di Giovanni a pověřil ji vedením multilaterálního sektoru této sekce.
“Tato papežova volba nepochybně uznává roli žen nejenom v rámci státního sekretariátu, ale také na samotném poslání církve. Papež František označil ženu za »dárkyni a zprostředkovatelku pokoje« a multilaterální diplomacie, která se dnes bohužel z více stran zpochybňuje, vyžaduje právě tyto vlastnosti, aby urovnávala spory a hledala společná řešení na problémy, týkající se celého lidstva. Doktorka Di Giovanni má kromě toho dlouhou zkušenost v této oblasti, kde pracuje po 27 let. Personál státního sekretariátu celkově tvoří lidé různých národností a původu, laici, kněží a řeholníci, kteří pracují oddaně a obětavě. Ve třech sekcích je v různých úřadech zaměstnáno 103 laiků, z toho 55 žen, z nichž 25 jsou řeholnice ze všech světadílů. Tato pestrá skladba personálu, v níž je každý povolán podat vlastní přínos, je obrovským bohatstvím ve službě Svatému otci a poslání církve. Navíc skutečnost, že lidé s různým historickým a kulturním zázemím a vnímavostí mohou pracovat společně, je výmluvným svědectvím o možnosti utváření bratrských a pokojných vztahů mezi všemi národy.“
V rámci mezinárodního společenství a mezinárodních organizací podporuje diplomacie Svatého stolce kulturu míru a dialogu a upozorňuje na různá její hlediska: solidaritu, spravedlnost, odzbrojení, udržitelný rozvoj, ochranu životního prostředí. Jakých tu dosahuje výsledků?
„Svatý stolec je v rámci mezinárodního společenství velice aktivní a svým způsobem zastupuje »hlas svědomí«, který všechny strany zve a povzbuzuje k řešení společných problémů v duchu solidarity. Jeho přístup má tedy v podstatě mravní ráz, který se zasazuje o to, aby v mezinárodním shromáždění usnadňoval a pěstoval přátelské vztahy mezi národy a zeměmi. Za současných okolností je více než kdy jindy zapotřebí zřetelného hlasu, který by státy podněcoval k tomu, aby nezapomínaly na minulé chyby a hrůzy a rovněž na ty, které se bohužel nadále dějí. Učení papeže Františka, které se opírá o sociální nauku církve, klade výjimečný důraz na jednotu lidské rodiny a z ní plynoucí nezbytnost řešit výzvy v mezinárodním společenství smluvním a multilaterálním způsobem. Přístup Svatého stolce nemůže odhlédnout od pojetí člověka stvořeného podle Božího obrazu a podoby, jehož »hodnota« spočívá v přesažné důstojnosti. Právě kvůli úctě k člověku, jeho všestrannému rozvoji a základním, všeobecným právům považuje Svatý stolec za mravní povinnost pomáhat mezinárodnímu společenství při hledání míru, podpoře dialogu a bratrství. Z těchto základů se pak odvíjí konkrétní úsilí papeže a Svatého stolce související s otázkami, které jsou v mezinárodním společenství na denním pořádku, počínaje prací pro migranty, uprchlíky a vnitřní běžence. Hlas papeže Františka je zřejmý opěrný bod a má značný dopad na tyto otázky, kupříkladu přispěl k vypracování Globálních paktů o migraci a uprchlících. Široký ohlas v rámci mezinárodního společenství rovněž vyvolala encyklika Laudato si’, ve které se Svatý otec zabývá problematikou, spojenou s naším společným domovem, a to nejenom z odborného či vědeckého hlediska, a v nedávné době encyklika Fratelli tutti o bratrství a sociálním přátelství. Mezinárodní společenství také ocenilo ustavení vatikánské komise Covid-19, která vznikla za účelem hledání východisek ze zdravotnické a sociální krize zapříčiněné pandemií. V neposlední řadě bych se rád zmínil o mírovém úsilí, práci na řešení stávajících konfliktů a snaze prosadit odzbrojení, především jaderné. Ostatně jedině tehdy, pokud se sociální a mezinárodní řád bude zakládat na právu a spravedlnosti, dospějeme ke skutečnému míru, a nikoli pouze ke stavu neválčení, zaručenému strachem a jaderným zastrašováním”.
Jaké náklady má mezinárodní síť, o niž se opírá papežská diplomacie? A jaké nástroje zaručují, že hospodářská bilance bude odpovídat misijní bilanci v papežových službách? Můžete uvést nějaké příklady a čísla?
“Posláním papežské diplomacie je posílit vazby mezi Petrovým stolcem a místními církvemi a podpořit rozvoj přátelských vztahů mezi Svatým stolcem a jednotlivými státy ku prospěchu společného dobra. Toto úsilí se opírá o síť 128 apoštolských nunciatur pro 174 zemí, které navázaly diplomatické vztahy se Svatým stolcem, dvanácti apoštolských delegací v rámci místních církví a sedmnácti zastoupení v mezinárodních organizacích. Řádné a mimořádné výdaje na jejich provoz v loňském roce obnášely zhruba 23,8 milionů euro, z toho 20,1 milionů činily řádné výdaje a 3,7 milionů mimořádné náklady, ze kterých nejvyšší částka se týkala výstavby nové nunciatury na Východním Timoru. Pokud budou tyto údaje potvrzeny, jedná se o snížení nákladů o zhruba 3,8 milionů euro v porovnání s rokem 2019”.
Pandemie a její dramatický dopad na lidskou, sociální i hospodářskou sféru se dožaduje „nové představivosti nemyslitelného“ při budování jiného světa, jak to vyjádřil papež František. Jaké nejnaléhavější výzvy zde spatřujete a jakou roli může v tomto směru sehrát státní sekretariát?
“Epidemiologická krize, kterou prožíváme, ještě více zvýrazňuje sdílenou křehkost lidství a omezenost soběstačnosti, kterou si moderní člověk nárokuje. Krize se tedy stává příležitostí k utváření bratrštější a soucitnější společnosti, jak papež František vyslovil před generálním shromážděním Spojených národů (25.9.2020). Žádá se součinnost, neboť, jak papež připomíná, nikdo se nezachrání sám (Urbi et Orbi, 27.3.2020). V mnoha oblastech se tudíž požaduje reakce na světové úrovni, počínaje podporou veřejného zdravotnictví a práva každého člověka na základní lékařskou péči, včetně přístupu k očkování, až po hledání nových forem práce, které by skutečně uspokojily lidský potenciál a zároveň potvrdily důstojnost každého člověka. V tomto smyslu státní sekretariát neúnavně mezinárodnímu společenství i jednotlivým politickým aktérům připomíná nároky, kladené obecným dobrem, a úctu k člověku.”
(jag)
