Kardinál Czerny v modlitbě za souostroví Tonga: Trpící člověk nám nikdy není cizí
Jana Gruberová – Vatican News
Výbuch sopky Hunga-Tonga Hunga-Ha'apai, který nastal 15. ledna, a následné tsunami, které zasáhlo tonžské ostrovy, lze považovat za jednu z nejhorších přírodních katastrof moderní doby vzhledem k její pětisetnásobné síle v porovnání s atomovou bombou svrženou na Hirošimu. Biskup Tonga, kard. Soane Patita Paini Mafi, po několikadenní izolaci ostrovů nicméně informoval kard. Czerného, že většina populace jako zázrakem unikla smrti, byť materiální škody jsou tak rozsáhlé, že návrat k normálnímu životu si vyžádá dlouhý čas. Výzvu Svatého otce k modlitbě za tento trpící národ (z 19. ledna) přijali Tonžané s radostí a vděčností, dodal kard. Mafi.
„Tonga je vesměs neznámý geografický název a vzdálená realita“, poznamenal kard. Czerny během modlitebního shromáždění, „pokud se však považujeme za děti, milované Otcem v Kristu, nikdy nevnímáme trpícího člověka jako kohosi vzdáleného. Jsme povoláni, abychom společně s lidskou rodinou sdíleli jediný osud ve společném domově, jímž je Země. Modlitba zkracuje tuto vzdálenost a překonává izolaci“, připomněl kard. Czerny a poukázal na dvojí iluzi, kterou jsme prožívali v posledních desetiletích: „na jedné straně, jak nám připomněl papež František, jsme se domnívali, že si ve světě, ochořelém dravým vykořisťováním, uchováme trvalé zdraví; na druhé straně jsme byli přesvědčeni o své všemohoucnosti a opanování světa, jako by byl naším dílem“, jak dokládá již Jóbův příběh:
„Kniha Jób nás učí, že utrpení je drama, které nepřipouští neutrální diváky: člověk, příroda a Bůh se na něm podílejí stejnou měrou. Jób nás také učí, že v bolestných situacích nejsou všechna slova, dokonce ani náboženská, patřičná: existuje mnoho hlasů, které nás svádějí na scestí. Je třeba jim vzdorovat a bojovat ve svědomí a modlitbě. Utrpení není náhodným rozměrem lidského života, ale je součástí života každého muže a ženy. Je to skutečnost, která nám umožňuje čelit konečnosti našeho bytí. Na úrovni víry se stává příležitostí nejen k opuštění obrazů, jimiž si přizpůsobujeme Boha a sami sebe, ale také k pěstování soucitu: když po boku trpících zápasíme s utrpením, prožíváme solidární sebedarování a společenství.“
V závěru své promluvy při modlitbě za tonžské ostrovy kard. Czerny vyzval k prevenci obdobných katastrof věnováním prostředků na péči o stvoření. Zároveň popsal péči tonžské Charity, která ve spolupráci s novozélandskou Charitou a námořnictvem ihned aktivovala humanitární pomoc.
