Papež vyhlásil apoštolskou konstituci Praedicate Evangelium o Římské kurii

Andrea Tornielli a Sergio Centofanti – Vatican News

Dnes, na slavnost svatého Josefa, byla promulgována nová apoštolská konstituce o římské kurii a její službě církvi a světu "Praedicate evangelium", která vstoupí v platnost 5. června, na slavnost Seslání Ducha svatého. Nová konstituce, která je výsledkem dlouhého procesu naslouchání, jenž začal na generálních kongregacích, které předcházely konkláve v roce 2013, a která nahrazuje konstituci "Pastor bonus" Jana Pavla II. vyhlášenou 28. června 1988 a platnou od 1. března 1989, obsahuje 250 článků.

V pondělí 21. března v 11.30 hod. představí text v Tiskovém středisku Svatého stolce kardinál Marcello Semeraro, prefekt Kongregace pro svatořečení, Mons. Marco Mellino, sekretář Rady kardinálů, a jezuita P. Gianfranco Ghirlanda, kanonista a emeritní profesor Papežské gregoriánské univerzity.

Jak již bylo zmíněno, text je výsledkem dlouhé kolegiální práce, která začala již na setkáních před konkláve v roce 2013, podílela se na ní Rada kardinálů, jejíž zasedání probíhala od října 2013 do letošního února, a pokračovala pod papežovým vedením s různými příspěvky církví z celého světa.

Je třeba zdůraznit, že nová konstituce je završením reformy, která již byla v uplynulých devíti letech téměř celá provedena, a to prostřednictvím fúzí a úprav, které vedly ke vzniku nových dikasterií. Text zdůrazňuje, že "římská kurie se skládá ze státního sekretariátu, dikasterií a orgánů, které jsou si právně rovny".

Mezi nejvýznamnější novinky v tomto ohledu obsažené v dokumentu patří sjednocení dikasteria pro evangelizaci bývalé Kongregace pro evangelizaci národů a Papežské rady pro podporu nové evangelizace: oba vedoucí dikasterií se stávají proprefekty, protože prefektura tohoto nového dikasteria je vyhrazena papeži. Konstituce totiž uvádí: "Dikasteriu pro evangelizaci předsedá přímo římský pontifex".

Je také zřízeno Dikasterium pro službu charity, reprezentované elemosinerií, které tak získává v kurii významnější roli: "Dikasterium pro službu charity, nazývané také Apoštolská elemosinerie, je zvláštním vyjádřením milosrdenství a počínaje volbou pro chudé, zranitelné a vyloučené vykonává v kterékoli části světa dílo pomoci a podpory vůči nim ve jménu římského velekněze, který v případech zvláštní chudoby nebo jiné potřeby osobně zprostředkovává pomoc, která má být přidělena".

Apoštolská konstituce stanovuje (v tomto pořadí) dikasteria evangelizace, nauky víry a služby charity.

Další sloučení se týká Komise pro ochranu nezletilých, která se stává součástí Dikasteria pro nauku víry a nadále funguje podle vlastních norem a má svého předsedu a sekretáře.

Zásadní část dokumentu se týká obecných zásad. Preambule připomíná, že každý křesťan je učedníkem misionářem. Základním z obecných principů je upřesnění, že každý – tedy i věřící laik – může být jmenován do řídících funkcí v Římské kurii na základě zastupitelské pravomoci Petrova nástupce: "Každý křesťan je na základě křtu učedníkem misionářem v té míře, v jaké se setkal s Boží láskou v Ježíši Kristu. To nelze nebrat v úvahu při aktualizování kurie, jejíž reforma proto musí počítat se zapojením laiků a žen, a to i do řídících a odpovědných funkcí."

Zdůrazňuje se také, že kurie je nástrojem ve službách římského biskupa, a to i ve prospěch všeobecné církve, a tedy i episkopátů a místních církví. "Římská kurie nestojí mezi papežem a biskupy, ale slouží oběma způsobem, který je vlastní jejich povaze." Další důležitý bod se týká spirituality: členové římské kurie jsou také "učedníci misionáři". Zejména synodalita je zdůrazněna jako obvyklý způsob práce římské kurie, jako cesta, která již existuje a kterou je třeba stále více rozvíjet.

Dalšími aspekty obsaženými v dokumentu jsou zdůraznění definice Státního sekretariátu jako "papežského sekretariátu", převedení personálu Osobního oddělení kurie do Sekretariátu pro ekonomiku, ustanovení, že Správa majetku Apoštolského stolce (APSA) musí působit prostřednictvím instrumentální činnosti Institutu pro náboženská díla.

Je také stanoveno, že pro kleriky a řeholníky ve službě v Římské kurii je mandát pětiletý a může být obnoven na druhé pětileté období, po jehož uplynutí se vracejí do svých diecézí a referenčních společenství: " Úředníci klerici a členové institutů zasvěceného života a společností apoštolského života, kteří sloužili v kuriálních institucích a úřadech, se zpravidla po pěti letech vracejí k pastoraci ve své diecézi/farnosti nebo v institutech či společnostech, k nimž patří. Pokud to představení Římské kurie uznají za vhodné, může být služba prodloužena o dalších pět let."

(vac)