Setkání rodin, Gambino: pastorace povolání je potřebná již od dětství

Debora Donnini - Vatikán

Zahájení Světového setkání rodin, které se koná od včerejšího odpoledne do neděle 26. června v Římě, bylo očekáváno s velkým napětím. "Rodinná láska: povolání a cesta ke svatosti" je tématem tohoto ročníku, který odstartoval včera odpoledne Festivalem rodin. Zúčastní se ho přibližně dva tisíce delegátů ze 120 zemí, které vybraly biskupské konference, synody východních církví a mezinárodní církevní společenství. Setkání se koná v těžké době pro lidstvo zkoušené pandemií a válkou. Gabriella Gambino, podsekretářka Dikasteria pro laiky, rodinu a život, která tuto akci propaguje, o ní hovořila pro Vatican News:

Dr. Gabriello Gambino, jakou naději vkládáte do této události jako podsekretářka Dikasteria pro laiky, rodinu a život?

Po celém roce, který jsme věnovali rodinné pastoraci se vším, co bylo vykonáno, věřím, že je opravdu čas "utvořit církev" společně s rodinami, pastýři a rodinami, dohromady. Jde skutečně o naději na setkání, o naději, že uslyšíme slova povzbuzení od Svatého otce, abychom pak, až skončí Rok rodiny, mohli pokračovat ve společné cestě. Domnívám se, že velkou nadějí je právě zahájení procesů obnovy v rodinné pastoraci, abychom uměli rodinám naslouchat a pokračovat s nimi na cestě.

Během tohoto ročníku kongresu se nebudou konat žádné akademicky strukturované přednášky s teologicko-doktrinálním obsahem, ale půjde především o čas naslouchání a setkávání. Zúčastní se i početné děti přítomných manželů. Jak důležité je, aby dnes rodiny hrály vedoucí roli v pastorační evangelizaci, a to i za účasti svých dětí?

Je to velmi důležité, protože rodinná pastorace je ve skutečnosti pastorací rodin. Celá rodina je povolána ke křesťanskému hlásání a věřím, že dnes je pro nás rodiče jednou z největších výzev právě to, abychom svým dětem předali vědomí a také odvahu hlásat Krista přítomného v našich rodinách. A také to učit děti, i když žijeme v někdy složitém kontextu, který nás neuklidňuje. Velmi důležité je, abychom také na úrovni pastoračního přístupu začali pracovat na provázanějším pastoračním přístupu mezi různými sektory - pastorace dětí, pastorace mládeže, pastorace manželství - tak, aby existoval koherentní a kontinuální diskurz na cestě povolání lidí od dětství až po dospělost.

Mezi témata patří formace, doprovázení, předávání víry novým generacím. Co je svým způsobem společným znakem těchto dnů?

Základním tématem je hlásání povolání každé rodiny, každého člověka v rodině. Rodina je cestou ke svatosti a posvěcení, kterou má každý z nás k dispozici. Rodina je dar, který nám Pán dává. Klíčovým slovem je podle mého názoru "realita", tedy vycházet z reality, protože každý z nás musí žít své povolání v každodenní realitě, do které je zasazen. Je důležité, abychom školili školitele, kteří vědí, jak reagovat na realitu dnešních rodin. Je důležité, abychom doprovázeli rodiny a zejména mladé snoubence a manžele v realitě, kterou žijí, a vycházeli z jejich reality, aby odtud mohli objevit své povolání a setkat se s Kristem. A je důležité, abychom se naučili předávat víru mladým lidem, vycházeli z reality, do které jsou zasazeni, a měli proto také odvahu řešit otázky, které jsou pro nás dnes velmi obtížné a na které jsme někdy špatně připraveni. Mám na mysli například digitální prostředí mladých lidí, prostředí sociálních sítí, chytrých telefonů, které od nás vyžadují zvláštní vztahové dovednosti, protože odtud musíme umět vést dialog s mladými lidmi a přimět je, aby i v těchto souvislostech objevili víru.

Jaké je podle vás hlavní papežovo přání rodinám v dnešní době, počínaje velkou pozorností, kterou jim věnoval prostřednictvím Amoris laetitia, mnoha promluv na téma rodiny a videí natočených vaším dikasteriem?J

Poselství, které je podle mého názoru nejblíže srdci Svatého otce, je dnes skutečně hlásat krásu manželství a rodiny. Žijeme ve společenském prostředí, kde nové generace těžko věří v manželství, mají kolem sebe tolik výzev, které je vedou jinými cestami, a potřebují svědectví věrohodných rodin, které jim řekne, že rodinný život odpovídá potřebě člověka po plnosti a že rodinný život založený na křesťanském manželství - tedy stabilní, pevná rodina postavená na víře v Pána, který přebývá v našich domovech a v našich životech - je krásný a možný a není něčím nedosažitelným. Není to abstraktní ideál, a proto je jedním z témat vybraných pro Světové setkání těchto dnů právě téma svatosti, aby nám vzor některých svatých rodin, které již touto cestou kráčely před námi, ukázal, že je možné zachytit znamení Boží přítomnosti v našem životě, v realitě, kterou denně žijeme.

V těchto dnech byl zveřejněn dokument "Katechumenátní itineráře pro manželský život", který je součástí pastoračních směrnic pro partikulární církve, připravených Dikasteriem pro laiky, rodinu a život, s předmluvou papeže Františka. Ústřední otázkou je uskutečnění skutečného katechumenátu pro rodiny: před manželstvím, během něj a po něm. Zásadní otázka v dnešním světě, kde je riziko rozpadu manželství stále větší?

Ano, myslím, že to je skutečně velmi důležitý bod: tento text si Svatý otec výslovně přál právě proto, že žijeme v době, kdy je třeba manželství ohlašovat s větší silou, s větší jasností, ale především je třeba ho ohlašovat "včas". Z tohoto důvodu se domnívám, že jedním z nejzajímavějších aspektů tohoto dokumentu je skutečnost, že navrhuje velmi "vzdálenou" přípravu na manželský život. Znamená to dokonce mluvit s dětmi o svátosti manželství v kurzech křesťanské iniciace, to znamená, aby slyšely o manželství, viděly svědectví párů, které mohou být jejich katechety a které svědčí o kráse povolání, které možná Pán připravil i pro ně, ale které je povoláním, je voláním. Je důležité, abychom se v církvi modlili za povolání k manželství, protože dnes už není samozřejmostí, že mladí lidé vstupují do manželství. Dalším velmi důležitým aspektem je doprovázení i po slavení obřadu, a tedy silná pastorační péče o svazek, protože páry, zejména v prvních letech manželství, potřebují doprovod. Jsou to někdy nejúnavnější roky, kdy se manželé začínají poznávat, kdy zažívají první zklamání, první námahu, ale i první radosti. Je tedy zapotřebí doprovázení, které je nenechává osamocené, dává jim pocit, že jsou součástí církevního společenství, a pomáhá jim projít krizovou fází, protože krizová fáze je normální fází manželského života dvou lidí, kteří spolu žijí celý život, ale je třeba "doprovázet" páry, aby uměly prožívat tyto krize jako příležitost k růstu, a ne jako okamžiky, které značí vznik nepřekonatelné rány.

(pb)