Interview s prvním kardinálem z Východního Timoru
Deborah Castellano Lubov
Timor Leste neboli Východní Timor dostane svůj první "červený klobouk". Papež František jmenuje na srpnové konzistoři kardinálem Virgilia do Carmo da Silvu z Dili.
Při této příležitosti poskytl čtyřiapadesátiletý budoucí kardinál obsáhlý rozhovor pro Vatican News, v němž hovoří o svém malém ostrovním státě v jihovýchodní Asii s převážně katolickým obyvatelstvem.
Během rozhovoru se podrobněji věnuje realitě ve své zemi, svému vlastnímu povolání a spiritualitě a tomu, co považuje za nejdůležitější priority a výzvy církve v současné době.
****
Co jste dělal, když jste se dozvěděl, že vás papež František jmenoval kardinálem? Co podle vás motivovalo vaše jmenování?
Když to papež František oznámil 29. května, v neděli, kdy se slaví svátek Nanebevstoupení Páně, byl jsem se svými bratry v rekolekčním domě a nečekaně mi zavolal zástupce Svatého stolce tady ve Východním Timoru s blahopřáním: "Gratuluji!" Musel jsem se ho zeptat, proč mi gratuluje, a jakmile mi to řekl, nemusím říkat, že jsme okamžitě jeli zpátky do Dili. Pak přicházely další a další telefonáty a vzkazy, od věřících, vlády i řeholních bratří a sester.
V noci mě trápil pocit nehodnosti, a to celou noc, dokud jsem se neprobudil, abych šel na ranní mši. Ve svém zápase o přijetí "Boží vůle" jsem si uvědomil, že je to dar, který Bůh skrze Svatého otce učinil pro lid a církev Východního Timoru.
Katolická církev Východního Timoru, která nedávno dovršila 500 let své existence, a země, která právě oslavila 20 let od získání nezávislosti, si to zaslouží. [Není] to pro mě, ale pro Boží lid zde na Východním Timoru. Je to konkrétní příležitost potvrzující identitu této malé země v jihovýchodní Asii s 96 % katolíků.
Katolická tradice je základním prvkem národní identity Východního Timoru, a jak jste zmínil, vaše země právě oslavila 20. výročí nezávislosti. Jste prvním východotimorským kardinálem, co pro vaši zemi znamená jmenování kardinála z vašeho ostrova?
Znamená to velmi mnoho. Katolická identita v naší zemi je hmatatelná. Pro ilustraci, během oslav 20. výročí naší nezávislosti přijal národní parlament Dokument o lidském bratrství, který podepsal papež František a velký imám [Al Azhar] v Abú Zabí. Myslím, že jsme možná první asijskou zemí, která tak učinila.
Přijetí dokumentu je výmluvné a potvrzuje identitu lidí, kteří jsou většinově katolíky.
Zpráva o jmenování přinesla většině obyvatel Timoru velkou radost a hrdost. Také timorská vláda vysílá na konzistoř tři delegace.
Jste salesiánský kněz. Jak jste objevil své kněžské povolání a proč jste se rozhodl stát se salesiánem?
Historie mého povolání je velmi jednoduchá, protože když jsem skončil základní školu, moc jsem si přál jít na gymnázium a jediné, které bylo poblíž, vedli salesiáni, pro ty, kteří usilovali o to, aby se stali budoucími salesiány. Když jsem se obrátil na salesiány, byli tak laskaví a přijali mě, abych tam zůstal a studoval. Postupně jsem objevil své salesiánské i kněžské povolání.
Východní Timor je po Filipínách druhou nejkatoličtější zemí v celé Asii. Vaše země má drtivou katolickou většinu, více než 96 procent. Jaké jsou nejnaléhavější pastorační výzvy církve ve Východním Timoru?
Historie katolické církve ve Východním Timoru je jedinečná a přispěla k výzvám, kterým čelíme. I když první evangelizace začala dříve než v 16. století a proces evangelizace byl pomalý, během občanské války v letech 1975-1999 počet katolíků dramaticky a rychle rostl v důsledku různých politických, sociálních a ekonomických faktorů. V roce 2002 získal Východní Timor jako mladá země v jihovýchodní Asii s většinově katolickým obyvatelstvem znovu nezávislost.
Úkolem katolické církve v těchto dvou desetiletích byl zápas, neboť se snažila poskytovat dobré doprovázení a upevňovat a nechat dozrát víru lidí v tomto přechodném období.
V těchto letech se musíme zabývat formací a výchovou ve víře. Je třeba se těchto výzev ujmout. Musíme zajistit, aby ti, kdo poskytují formaci, byli dobře kvalifikovaní, zejména v seminářích. Musíme dobře formovat laiky, zejména katechety a další laické dobrovolníky, aby nám pomáhali prohlubovat víru lidu. Katecheté musí mít solidní formaci a je důležité, aby byly posíleny různé kategoriální skupiny, které existují v každé farnosti.
Cílovými skupinami našeho apoštolátu jsou především rodiny, děti a mládež, což jsou priority naší pastorace.
Jednou z naléhavých potřeb, které musíme věnovat pozornost, jsou mladí lidé, kteří opouštějí naši zemi kvůli chudobě a nezaměstnanosti. Církev stále zkoumá, jak poskytnout pomoc těm, kteří jsou daleko od své vlasti.
Dvacet let po získání nezávislosti je Východní Timor stále na konci mezinárodních žebříčků měřících ekonomický rozvoj a blahobyt. Co podle vás brzdilo rozvoj vaší země v posledních 20 letech?
Přispívá k tomu mnoho faktorů, ale hlavním z nich je politická nestabilita, zejména během těch dvou desetiletí před znovuzískáním nezávislosti. Tato situace často nepřesvědčuje investory, aby v zemi investovali z bezpečnostních důvodů. Covid-19 s sebou přinesl také řadu krizí s ním spojených
Asie je velmi rozmanitý kontinent. Jak byste popsal jedinečné místo Východního Timoru na asijském kontinentu a v jižní Asii?
Jedinečnost Východního Timoru v Asii spočívá v tom, že hovoříme o jednom ostrově, který patří dvěma zemím, Indonésii a Východnímu Timoru. Udržujeme mírové vztahy s naší sousední zemí Indonésií. Navzdory naší trpké historii v minulosti jsme se usmířili, odpustili si a zapomněli na svou minulost a nyní se těšíme dobrým vztahům.
I když katolíci tvoří v zemi většinu, těšíme se dobrým vztahům se všemi, protože jsme všichni dětmi této země.
Posledním papežem, který navštívil Východní Timor, byl svatý Jan Pavel II. v roce 1989, kdy země ještě nebyla nezávislá. Co tato návštěva znamenala pro Timořany?
Návštěva papeže Jana Pavla II. na Východním Timoru byla jedinečná a pro timorský lid velmi důležitá, protože byl a stále je prvním papežem, který tuto zemi navštívil. Nyní je tato země novou zemí. Papežova návštěva tehdy byla okamžikem, který světu manifestoval, že v tomto koutě světa žije společenství lidí, kteří touží po svobodě.
Papežova návštěva byla nejen okamžikem oživení víry lidí, ale také okamžikem naděje pro Timořany, kteří byli v těch letech utlačováni. Papežova slova z oněch let "Jste solí země a světlem světa" znějí v uších mnoha Timořanů dodnes.
