Kardinál Czerny: Násilí, které zplodilo Auschwitz, bohužel nepatří k tragické minulosti
L´Ossevatore Romano
„Násilí, které zplodilo Auschwitz, bohužel nepatří k tragické minulosti: o to více je vhodné s nadějí připomenout svědectví svatého Maxmiliána Kolbeho. Právě v brutalitě systému onoho nechvalně proslulého lágru, „v nejtemnější hodině“, tento polský řeholník „neztratil ze zřetele cíl cesty, a přestože jeho tělo bylo ohroženo krutým násilím, jeho duch se nedal připravit o naději na dosažení nebe“. Kardinál Michael Czerny, prefekt Dikasteria pro službu integrálnímu lidskému rozvoji, se chtěl podělit o svou osobní zkušenost z nedávné návštěvy v Auschwitz při mši svaté, kterou slavil na slavnost Nanebevzetí Panny Marie v jezuitské rezidenci San Pietro Canisio v Římě.
„Mnozí z vás jistě vědí, že jsem nedávno navštívil koncentrační tábor Auschwitz, kde jsem prožil intenzivní zážitek, který uchovávám ve svém srdci jako dar milosti“, svěřil se kardinál Czerny ve své homilii. „Připomíná mi epizodu ze života svatého Maxmiliána Marie Kolbeho, která se odehrála 14. srpna 1941, v den jeho smrti, a jejíž svědkem byl při soudním procesu jeho katan. Poté, co Kolbe dobrovolně zaujal místo jiného vězně a čtrnáct dní trpěl hladem a žízní v bunkru bloku 11, který jsem také navštívil, se ve chvíli, kdy měl dostat injekci smrtícího jedu, obrátil na nacistického zdravotního poručíka a zeptal se ho: „Co je za den?“. Kvůli izolaci a strádání totiž ztratil pojem o čase. Když v odpovědi uslyšel, že je 14. srpna, sv. Maxmilián Kolbe s úsměvem zvolal: „Jak krásné! Je vigilie Nanebevzetí Panny Marie: zítra s ní budu slavit v nebi!“.
„V Marii Nanebevzaté“, prohlásil kardinál Czerny, „naše lidství směřuje k ráji a usiluje o něj, nachází sílu a odvahu kráčet k Otcovu domu. Pro ni se otevřelo nebe, které se už nikdy nezavře, aby všechny Boží děti mohly být vzaty za její ruku a doprovázeny do přítomnosti Nejvyššího 'v hodině smrti'. A také my bychom tedy měli pěstovat stejný duchovní postoj: žít každý den, jako bychom se ocitli v předvečer setkání s Kristem, na prahu věčnosti. Kromě toho“, zdůraznil prefekt vatikánského dikasteria, „již od prvních staletí Boží lid intuicí víry - sensus fidei fidelium - s průzračnou jasností vnímal, že v Marii byl předznamenán konečný cíl, který čeká každého živého člověka: vzkříšení těla, nový život v Kristu na těle i na duši. A tato pravda víry, kterou církev vždy uchovávala ve své věřící paměti a kterou slavíme o slavnosti Nanebevzetí Panny Marie, je připomínkou budoucnosti, předjímáním toho, co bude, je to naše budoucnost prožívaná v prvotinách“.
