EDITORIAL. Změna vývojového modelu dříve, než bude pozdě

Andrea Tornielli – ediční ředitel Vatican News

Již v listopadu 2013 František v exhortaci Evangelii gaudium, která představuje "cestovní mapu" pontifikátu, hovořil o ekonomice, která "zabíjí". "Dnes," napsal papež, "vše vstupuje do hry soutěživosti a zákona silnějšího, kde silnější požírá slabšího. V důsledku této situace se velké masy obyvatelstva cítí vyloučené a marginalizované: bez práce, bez perspektivy, bez východiska. Člověk jako takový je považován za zboží, které lze použít a pak se ho zbavit. Iniciovali jsme kulturu plýtvání, která je dokonce propagována... Vyloučení nejsou využíváni, ale odpad, zbytky."

Tato slova, která papežovi vynesla hrubé a nepodložené obvinění z marxismu, jež proti němu vznesli komentátoři neznalí sociální nauky církve, zůstávají stále aktuální. A František se k tomuto tématu nyní vrátil, aby z Assisi jasně a jednoznačně promluvil k mladým lidem a naléhavě vyzval ke změně modelu rozvoje, chceme-li zachránit lidstvo ohrožené pandemiemi, válkami a změnou klimatu.

"Ekonomika, která se nechává inspirovat prorockým rozměrem," řekl papež mladým lidem z "Františkovy ekonomie", "se dnes projevuje v nové vizi životního prostředí a země. Existuje mnoho lidí, podniků a institucí, které se snaží o ekologickou konverzi. Na této cestě musíme pokročit a udělat více. Vy toto "více" děláte a žádáte to od všech. Nestačí dělat make-up, musíme zpochybnit model rozvoje. Situace je taková, že nemůžeme jen čekat na další mezinárodní summit, který nemusí být užitečný: Země hoří dnes a právě dnes se musíme změnit, a to na všech úrovních.

Takže několik povrchních opatření nestačí, nestačí "greenwashingové" triky, aby vše běželo jako dřív. Model vývoje je třeba okamžitě přehodnotit. Papežova výzva míří ke kořenům problému a v posledních letech nebyla dostatečně přijata, pochopena a podpořena. V porovnání s rokem 2013 je situace ještě tragičtější, a to kvůli válce, která vypukla v srdci Evropy v souvislosti s ruskou agresí proti Ukrajině, což motivovalo vlády, aby uzavřely své již tak polovičaté ekologické politiky v šuplících. Papež František, který ve své encyklice Laudato si' ukázal, jak spolu souvisí hlad, války, migrace a změna klimatu, připomněl nyní z Assisi, že "nářek chudých a nářek země jsou stejným nářkem", a vyzval, aby se mezi ekologickými řešeními upřednostňovala ta, která "snižují bídu a nerovnost".

Ale i když budoucnost dnešního světa vypadá kvůli hrozící šílené jaderné hrozbě a stejně šíleným závodům ve zbrojení chmurně, z Assisi přichází poselství naděje: existují mladí lidé, kteří jsou odhodláni se tvůrčím způsobem angažovat pro novou ekonomiku, pro jinou a humánnější ekonomiku, pro nové finance, v jejichž středu není "bůh peněz", ale člověk. Model rozvoje může být změněn pouze za účasti zdola a vlád, které jsou přesvědčeny o nutnosti prozíravých rozhodnutí, aby byla zajištěna budoucnost Země a jejích obyvatel.