Kardinál Parolin: Dohoda se týká nezbytných statků pro každodenní život čínské církve

Andrea Tornielli

„Jádrem dohody je jistě také upevnění dobrého institucionálního a kulturního dialogu, ale týká se především základních statků pro každodenní život církve v Číně“, těmito slovy vysvětluje státní sekretář, kardinál Pietro Parolin, v rozhovoru pro vatikánská média důvody, které vedly Svatý stolec k podpisu a druhému obnovení prozatímní dohody s Čínskou lidovou republikou.

Vaše Eminence, můžete se s námi podělit o cestu, která vedla Svatý stolec k rozhodnutí obnovit tuto Prozatímní dohodu?

K odpovědi je třeba připomenout následující skutečnost: 22. září 2018 podepsal Svatý stolec a vláda Čínské lidové republiky prozatímní dohodu o jmenování biskupů. Tato dohoda je „prozatímní“, protože stále procházíme obdobím experimentování. Jak už to bývá, tyto obtížné a choulostivé situace vyžadují dostatečný čas na realizaci, aby bylo možné ověřit účinnost výsledku a určit možná zlepšení. Navíc, jak víme, pandemie Covidu-19 vytvořila pochopitelné překážky pro setkání delegací, které pečlivě sledují a hodnotí provádění samotné dohody. Z těchto důvodů byla platnost dohody poprvé prodloužena v roce 2020 a nyní se opět prodlužuje o další dva roky. Papež František se s rozhodností a trpělivou prozíravostí rozhodl pokračovat na této cestě, nikoliv však v iluzi, že najde dokonalost v lidských pravidlech, ale v konkrétní naději, že bude moci zajistit, aby čínské katolické komunity i v tak složitém kontextu vedli pastýři, kteří jsou vhodní pro svěřený úkol a jsou jej hodni.

Při jmenování nových biskupů v Číně se dodržují zvláštní postupy dohodnuté s pekingskou vládou. Co nám o tom můžete říct?

Historie nás učí, že Svatý stolec se v choulostivé a důležité záležitosti jmenování biskupů často dohodl na postupech, které zohledňují konkrétní podmínky dané země, aniž by však opomněl to, co je pro církev podstatné a zásadní, totiž jmenování dobrých a důstojných pastýřů. Postup stanovený v dohodě byl pečlivě zvažován s ohledem na zvláštní rysy čínských dějin a společnosti a následný vývoj církve v Číně. V této souvislosti nemohu nepřipomenout také mnohé situace zmatků a někdy i zranění, v nichž se katolické komunity v posledních desetiletích ocitly. Proto se zdálo rozumné a moudré vzít v úvahu jak potřeby vyjádřené státními představiteli této země, tak potřeby katolických společenství.

Když se podíváme na první čtyři roky od vstupu prozatímní dohody v platnost, jaké plody jsme sklidili?

Domnívám se, že existují tři hlavní plody, ale doufám, že v budoucnu jich bude více. První je, že současně s dohodou jsou od září 2018 všichni biskupové katolické církve v Číně v plném společenství s Petrovým nástupcem a nedochází k dalším nelegitimním biskupským svěcením. Běžní věřící to mohou denně vidět při mši svaté, kterou slouží kterýkoli čínský kněz: papež je totiž výslovně zmíněn v eucharistické modlitbě, což bylo před lety nemyslitelné. Druhým plodem je prvních šest biskupských svěcení, která proběhla v duchu dohody a v souladu se zavedeným postupem, který ponechává papeži konečné a rozhodující slovo. Třetím plodem je to, že v této době bylo zaregistrováno i prvních šest „tajných“ biskupů, kteří tak získali oficiální postavení a byli uznáni jako biskupové veřejnými institucemi. Může se to jevit jako nepatrný úspěch, ale pro ty, kdo pohlížejí na dějiny očima víry, jsou to důležité kroky k postupnému uzdravování ran, které církevnímu společenství způsobily minulé události. Proto je vhodné znovu zdůraznit, že jádrem dohody je jistě také upevnění dobrého institucionálního a kulturního dialogu, ale týká se především statků nezbytných pro každodenní život církve v Číně. Mám na mysli například platnost vysluhovaných svátostí a jistotu milionů čínských věřících, že mohou žít svou víru v plném katolickém společenství, aniž by byli podezíráni z toho, že nejsou loajálními občany své země.

Během těchto čtyř let bylo na základě Prozatímní dohody uděleno šest nových biskupských svěcení. Nezdá se vám to málo?

Jsou to první svěcení, zatímco další jmenovací postupy probíhají. Zároveň si uvědomujeme, že je stále mnoho neobsazených diecézí a dalších, které mají velmi staré biskupy. Jsou také diecéze, v nichž cesta ke smíření, tolik žádanému papežem Františkem, nepostupuje vpřed. V neposlední řadě existují diecéze, ve kterých se navzdory úsilí a dobré vůli nedaří vést plodný dialog s místními úřady. Upřímně doufáme, že v příštích dvou letech budeme moci pokračovat v hledání dobrých kandidátů na biskupský úřad pro církev v Číně podle zavedeného postupu. Samozřejmě nezastíráme, že existuje nemálo obtíží, které se dotýkají konkrétního života katolických komunit, kterým věnujeme maximální pozornost a pro jejichž dobré řešení jsou nezbytné nové kroky vpřed v rámci spolupráce, která má mnoho protagonistů: Svatý stolec, centrální úřady, biskupové se svými komunitami, místní úřady.

Ve světle velké důvěry v Boží Prozřetelnost a také povzbuzeni utrpením a zářnými svědectvími mnoha čínských křesťanů se papežové naší doby (sv. Jan Pavel II., Benedikt XVI., papež František) rozhodli nastoupit a pokračovat, přes veškerý odpor, v cestě konstruktivního dialogu s Čínou, v němž prozatímní dohoda o jmenování biskupů zaujímá omezenou, ale významnou roli. Konečným cílem této cesty je, aby „malé stádce“ čínských katolíků pokročilo v možnosti žít křesťanský život klidně a svobodně a aby tento život utvářelo hlásání evangelia, pevná formace, radostné slavení eucharistie a také usilovné svědectví lásky, aby tak katolické společenství bylo nablízku těm, kteří se s životem vyrovnávají nejhůře, jako tomu bylo v těžkém období pandemie.