EDITORIAL. Koncil a církev jako "milující matka všech"
ANDREA TORNIELLI – Vatican News
"Katolická církev, která prostřednictvím tohoto ekumenického koncilu pozvedá pochodeň náboženské pravdy, se chce ukázat jako milující matka všech, laskavá, trpělivá, plná milosrdenství a dobroty...". Od zahájení II. vatikánského ekumenického koncilu Janem XXIII. uplynulo šedesát let. V 37minutovém latinsky psaném projevu 11. října 1962 před zraky 2449 shromážděných biskupů a obrovského davu, který je sledoval v dlouhém průvodu přes Svatopetrské náměstí, naplnil stárnoucí papež svůj sen a inspiraci, za níž houževnatě kráčel. Papež Roncalli nemohl dovést až do přístavu loď, která toho dne vyplouvala. Bylo to on, s klidným a rozhodným krokem rolníka a schopností pochopit pozitivní aspekty znamení doby, kdo dokázal zajít tak daleko a učinit rozhodnutí, kterého se jeho předchůdci vzdali. Byl to on sám, kdo dokázal svolat koncil. Teprve jeho nástupce Pavel VI. dokázal pak dokončit dílo II. vatikánského koncilu a podařil se mu zázrak, že všechny dokumenty koncilu byly odhlasovány téměř jednohlasně. Papež Montini pak v následujícím desetiletí - v období vnitřních sporů a rozkolů - prožíval "mučednictví trpělivosti", aby udržel kormidlo Petrovy lodi v klidu, aby neuvízl na mělčině kvůli zpátečním tendencím nebo nenarazil na skály kvůli nekontrolovaným únikům vpřed.
Po šedesáti letech tato cesta stále není u konce. Papež František, první z Petrových nástupců v posledním půlstoletí, který tuto událost přímo nezažil jako koncilní otec nebo teolog, po koncilní cestě kráčí zcela konkrétně. A připomíná, že jediným účelem existence církve je hlásání evangelia dnešním ženám a mužům.
Magisterium současného římského biskupa se odráží ve slovech, která přesně před šedesáti lety pronesl papež Jan: vydávat svědectví o tváři církve, která je "milující matkou všech, vlídná, trpělivá, plná milosrdenství", tedy schopná blízkosti a laskavosti, schopná doprovázet ty, kdo jsou v temnotě a v nouzi. Ukazuje církev, která nedůvěřuje jen sama sobě a nehoní se za světskou mocí nebo mediální prominencí, ale pokorně stojí za svým Pánem a důvěřuje jen jemu.
