Andrea Monda: Identita a políček, kterým nás udeřilo evangelium
Andrea Monda - L´Osservatore Romano
V odpovědi na první otázku novinářů, kterou položila zpravodajka bahrajnské tiskové agentury Fatima Alnajem, papež nahlas přemýšlel o zkušenostech z právě skončené cesty a uvedl klíčové slovo: dialog. Upřesnil však, že podmínkou skutečného a plodného dialogu je přítomnost dvou srovnávaných identit, které nejsou vágní a zmatené, ale jasné a silné. K tomuto bodu identity se František nepřímo, ale se zvláštním důrazem vrátil, když uzavíral svou odpověď na poslední otázku, kterou mu položil německý novinář Ludwig Rin-Eifel z Centrum informationis Catholicum, jenž srovnával katolickou církev v Bahrajnu (malou co do počtu, ale rostoucí díky velké živosti plné naděje) s církví v Německu (finančně bohatou a s velkou teologickou tradicí, ale v prudkém úpadku a uprostřed neklidného období). Papež hovořil o kořenech, přičemž potvrdil, že „kořenem náboženství je políček, který vám dává evangelium, setkání s živým Ježíšem Kristem: a odtud plynou důsledky, a to všechny; odtud pramení apoštolská odvaha, vycházení na periferie, dokonce na morální periferie lidí, abyste jim pomohl; vše vychází ze setkání s Ježíšem Kristem. Pokud nedojde k setkání s Ježíšem Kristem, bude existovat etika převlečená za křesťanství“.
To je základní bod celého pontifikátu papeže Františka: návrat ke zdroji, ke zdroji víry, výzva k uchopění podstaty evangelia. Jinak by se církev nedala odlišit od „zbožné nevládní organizace“, protože není etickou agenturou, institucí, která by se věnovala šíření morálních hodnot, to jsou jen důsledky, jak František upřesnil ve své odpovědi německému novináři: „Někdy ztrácíme náboženský smysl pro lid, pro svatý věřící Boží lid, a upadáme do moralistních diskusí, které jsou teologickými důsledky, ale nejsou jádrem teologie“. A jádrem je právě „políček, kterým nás udeří evangelium“. Tato drobná kniha, o níž svatý Augustin řekl, že se jí bojí, je textem, který vrhá do krize ty, kdo k němu přistupují s upřímným, svobodným a pokorným srdcem, tedy bez manipulativních záměrů a ideologické optiky. A krize, jak papež často opakuje, se mnohokrát ukáže jako plodná s většími a překvapivějšími možnostmi a novými začátky, pokud ji nenecháme přerůst v paralyzující obavy nebo konfliktní vyústění. Je však důležité tento políček uvítat.
Když papež 24. května loňského roku navštívil Dicastero della Comunicazione, řekl něco podobného právě redaktorům "L'Osservatore Romano", aby se nechali fackovat realitou, tedy aby opustili iluzi kontroly a úzkostlivou snahu "vytvářet" zprávy, protože realita, která je vždy větší než naše představy, už dostatečně promlouvá, ba někdy i křičí, řve. A ve skutečnosti je mezi záhyby událostí skrytý také hlas Boha a jeho Slova, samotného Ježíše, který se stále ptá našeho svědomí: je na nás, abychom mu naslouchali; to je "jádro" všeho, nejen teologie, ale také křesťanského života, a tedy lidského života žitého v plnosti a v souladu s identitou Božích dětí.
