Kardinál Parolin na COP27: Nastal čas mezinárodní a mezigenerační solidarity

Vatican News

Pane předsedo,

jménem papeže Františka vás všechny srdečně zdravím a ujišťuji vás o jeho blízkosti, podpoře a povzbuzení při vaší usilovné práci na plodném výsledku této konference. Před několika dny v Bahrajnu zdůraznil svou naději, že Cop27 může být krokem ke „konkrétním a prozíravým rozhodnutím, která budou přijata s ohledem na mladé generace, než bude příliš pozdě a jejich budoucnost bude ohrožena!“

Jedná se o první zasedání Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (UNFCCC), kterého se Svatý stolec účastní jako smluvní stát této úmluvy i Pařížské dohody. Tento důležitý krok je v souladu s prohlášením papeže Františka z roku 2020, že se Svatý stolec zaváže k cíli snížit čisté emise na nulu, a to na dvou úrovních:

1) Za prvé, Vatikánský městský stát se zavázal k nulovým čistým emisím do roku 2050 tím, že zintenzivní své úsilí o zlepšení řízení životního prostředí, které již několik let probíhá;

2) Za druhé, Svatý stolec se zavázal podporovat vzdělávání v oblasti integrální ekologie. Politická, technická a provozní opatření totiž nestačí a musí být spojena s technickým přístupem, který podporuje nový životní styl a zároveň podporuje obnovený model rozvoje a udržitelnosti založený na péči, bratrství a spolupráci jako lidstvo a na posílení "spojenectví mezi lidmi a životním prostředím ".

Pane předsedo,

Sociálně-ekologická krize, kterou prožíváme, je vhodným okamžikem pro individuální a kolektivní konverzi a pro konkrétní rozhodnutí, která již nelze odkládat. Lidská tvář klimatické nouze je pro nás velkou výzvou. Je naší morální povinností konkrétně jednat, abychom předcházeli stále závažnějším humanitárním dopadům způsobeným změnou klimatu a reagovali na ně. Rostoucí počet migrantů, kteří jsou z tohoto důvodu vysídleni, je znepokojivým signálem. I když nemají přístup k mezinárodní ochraně, státy je nemohou nechat bez hmatatelných řešení, která zahrnují oblasti přizpůsobení, zmírnění a odolnosti. Tam, kde to není možné, je důležité uznat migraci jako formu adaptace a zvýšit dostupnost a flexibilitu cest pro pravidelnou migraci.

Znepokojivě si musíme přiznat, že globální události, jako je Covid-19 a rostoucí počet konfliktů po celém světě, s jejich závažnými etickými, sociálními a ekonomickými důsledky, hrozí podkopáním globální bezpečnosti, prohloubením potravinového nedostatku, podkopáním multilateralismu a dokonce zastíněním našeho úsilí zde v Šarm aš-Šajchu.

To nemůžeme dopustit. Změna klimatu na nás nepočká. Náš svět je dnes příliš závislý a nemůže si dovolit být strukturován do neudržitelných bloků izolovaných zemí. Nastal čas mezinárodní a mezigenerační solidarity. Musíme být zodpovědní, odvážní a perspektivní nejen kvůli sobě, ale i kvůli našim dětem.

Loni na konferenci Cop-26 v Glasgow papež František vyslal poselství, v němž zdůraznil, že "rány, které lidstvu způsobila pandemie Covidu-19 a fenomén změny klimatu, jsou srovnatelné s ranami způsobenými globálním konfliktem ". Nyní toto poselství nabývá ještě většího významu. Naše politická vůle by se měla řídit vědomím, že buď společně zvítězíme, nebo společně prohrajeme.

Musíme si přiznat, že cesta k dosažení cílů Pařížské dohody je složitá a že máme stále méně času na nápravu. Cop27 nám nabízí další příležitost, kterou nelze promarnit. Je to příležitost, ale také výzva, jak se vážně zabývat čtyřmi pilíři Pařížské dohody: zmírňováním, přizpůsobováním, financováním, ztrátami a škodami. Tyto čtyři pilíře jsou vzájemně propojeny a jsou záležitostí spravedlnosti a rovnosti. Neměli bychom opomíjet ani neekonomickou stránku ztrát a škod, jako je ztráta kulturního dědictví. Zde se máme co učit od původních obyvatel.

Přistoupením k úmluvě a Pařížské dohodě se Svatý stolec ještě více zavazuje, že na této cestě budeme postupovat společně, pro společné dobro lidstva a zejména pro mladé lidi, kteří od nás očekávají péči o současné i budoucí generace.