Roku 1802 se konal poslední pohřeb papeže celebrovaný jeho nástupcem
ANDREA TORNIELLI
Papež celebruje pohřeb svého předchůdce: to, co se v nejbližších hodinách odehraje na Svatopetrském náměstí, kde bude František předsedat pohřbu Benedikta XVI., bylo pochopitelně prezentováno jako něco, co nemá v novodobých dějinách církve obdoby. Bezprecedentní bylo jistě odstoupení papeže Ratzingera, které bylo motivováno věkem a nedostatkem fyzických a duševních sil, aby unesl odpovědnost a tíhu závazků spojených s pontifikátem. Ale žehnání rakve svého předchůdce úřadujícím papežem je v porovnání s dvoutisíciletou historií církve poměrně nedávným precedentem.
Stalo se tak v únoru 1802 při slavnostním pohřbu Pia VI., který v bazilice svatého Petra celebroval jeho nástupce Pius VII. Zesnulý, rodným jménem Giannangelo Braschi (Cesena 1717 - Valence 1799), zvolený papežem v roce 1775, po dlouhé vládě zemřel ve vyhnanství ve Francii jako Napoleonův vězeň. Pohřeb se konal ve Valence bezprostředně po jeho smrti, zatímco "novendiali" (devítidenní zádušní mše před zahájením hlasování v konkláve) se konaly v Benátkách, ve městě, kde se kardinálové sešli, aby zvolili jeho nástupce.
Pius VII., zvolený 14. března 1800, si přál, aby se ostatky jeho předchůdce vrátily do Říma. V prosinci 1801 byly exhumovány a putovaly z Valence do Marseille a odtud lodí do Janova. Po přistání v Itálii se tělo vyhnaného papeže vydalo na triumfální pouť, při níž se na každé zastávce konaly slavnostní obřady. Dne 17. února 1802 se konal "velkolepý triumfální vjezd do Říma", při němž kardinálové čekali na ostatky na mostu Ponte Milvio. Slavnostní pohřební obřad se poté konal v chrámu svatého Petra za přítomnosti papeže Pia VII.
Ostatky Pia VI. však neměly klid: jeho srdce a "prekordium" (starobylý název pro orgány a anatomické útvary hrudní dutiny obklopující srdce, o nichž se věřilo, že jsou sídlem citů, pocitů a vnímavosti) Pia VI. byly na výslovnou žádost pařížské vlády přivezeny zpět do Valence poté, co v roce 1802 absolvovaly dlouhou zpáteční cestu přes různé zastávky ve Francii. V roce 1811 se však srdce opět vrátilo do Říma.
