Církev se distancuje od kolonizační mentality, která nikdy nebyla katolická

Vatican News

Díky pomoci původních obyvatel „církev získala větší povědomí o jejich utrpení, minulém i současném, způsobeném vyvlastňováním jejich půdy... a politikou násilné asimilace prosazovanou tehdejšími vládními orgány, jejímž cílem bylo zlikvidovat jejich kulturu“, uvádí se ve „Společné nótě k učení o objevu“ dvou vatikánských dikasterií (pro kulturu a vzdělávání a pro službu integrálnímu lidskému rozvoji), která byla zveřejněna ve čtvrtek 30. března. V dokumentu se uvádí, že tzv. Discovery Doctrine, „učení o objevu“, tedy teorie používaná k ospravedlnění vyvlastňování původních obyvatel kolonizačními vládci, „není součástí nauky katolické církve“ a že papežské buly, kterými byly kolonizačním vládcům učiněny ústupky, se nikdy nestaly magisteriem.

Jedná se o důležitý text, který osm měsíců po cestě papeže Františka do Kanady jasně potvrzuje odmítavý postoj katolické církve ke kolonizační mentalitě. „V průběhu dějin“, připomíná se v něm, „papežové odsuzovali činy násilí, útlaku, sociální nespravedlnosti a otroctví, včetně těch, které byly páchány na původním obyvatelstvu.  A existují také četné příklady biskupů, kněží, řeholníků a laiků, kteří položili své životy na obranu důstojnosti těchto národů“. Nóta však neopomíjí zmínit ani to, že „mnozí křesťané se dopustili zlých činů vůči původním národům, za které nedávní papežové při mnoha příležitostech žádali o odpuštění“.

Pokud jde o Discovery Doctrine, uvádí se, že „právní pojem 'objev' byl koloniálními mocnostmi diskutován již od 16. století a našel zvláštní vyjádření v legislativě různých zemí v 19. století, podle níž „objevení“ půdy osadníky dávalo výlučné právo zrušit koupí nebo dobytím vlastnické právo nebo držbu této půdy původními obyvateli“. Podle některých badatelů se tato doktrína opírala o několik papežských dokumentů, zejména o bulu Mikuláše V. Dum Diversas (1452) a Romanus Pontifex (1455) a bulu Alexandra VI. Inter Caetera (1493). Jedná se o akty, kterými tito dva papežové oprávnili portugalské a španělské panovníky k tomu, aby se zmocnili majetku v kolonizovaných zemích tím, že si podrobí původní obyvatelstvo.

„Historický výzkum jasně ukazuje, že dotyčné papežské dokumenty, které vznikly v určitém historickém období a týkaly se politických otázek, nebyly nikdy považovány za vyjádření katolické víry“, píše se ve společném prohlášení dvou vatikánských dikasterií. „Církev zároveň uznává, že tyto papežské buly dostatečně neodrážely rovnou důstojnost a práva původních obyvatel a že obsah těchto dokumentů byl soupeřícími koloniálními mocnostmi zmanipulován k politickým cílům, aby ospravedlnil nemorální činy proti domorodému obyvatelstvu, někdy prováděné bez odporu církevních autorit“. Je proto správné, uvádějí obě dikasteria Svatého stolce, „uznat tyto chyby, přiznat strašné důsledky asimilační politiky a bolest, kterou prožívají původní obyvatelé, a požádat o odpuštění“.

Dále jsou citována slova papeže Františka: „Křesťanské společenství se již nikdy nenechá nakazit myšlenkou, že jedna kultura je nadřazená jiným nebo že je legitimní uchylovat se ke způsobům nátlaku na jiné“. A připomíná se, že církevní magisterium „bez jakýchkoli pochybností prosazuje úctu, která náleží každé lidské bytosti, a církev proto odmítá ty koncepce, které neuznávají přirozená lidská práva domorodých národů, včetně takzvané doktríny objevu".

V závěru dokument cituje četná prohlášení církve a papežů ve prospěch práv původních národů, počínaje prohlášením obsaženým v bule Sublimis Deus Pavla III. z roku 1537, která slavnostně prohlašuje, že původní národy „nesmí být v žádném případě zbaveny svobody nebo vlastnictví svého majetku, i když nejsou křesťanské víry; a že mohou a mají svobodně a v souladu se zákonem užívat své svobody a vlastnictví svých statků; ani nemají být žádným způsobem zotročovány; pokud by se stal opak, bude to neplatné a neúčinné“. V poslední době solidarita církve s původními národy vedla k „silné podpoře Svatého stolce zásadám obsaženým v Deklaraci OSN o právech původních národů“. Jejich uplatňování by „zlepšilo životní podmínky a pomohlo chránit“ práva těchto národů, čteme ve vatikánském prohlášení.