Deset let pontifikátu: kardinál Koch vzdává hold „ekumenismu lásky“
Mario Galgano – Vatican News
Deset let Františkova pontifikátu z ekumenické perspektivy: Co by se dalo označit za společnou nit ekumenismu během tohoto pontifikátu? Jak se vyvíjela a kam jsme s Františkem dospěli?
Papež František přikládá velký význam ekumenismu přátelství, ekumenismu lásky, tedy pěstování vztahů s jinými církvemi, což se projevilo mnoha událostmi. Připomínám, že se vydal do Lundu na společnou oslavu reformace se Světovou luterskou federací. U příležitosti výročí prvního setkání papeže Pavla VI. s ekumenickým patriarchou Athenagorem v Jeruzalémě se vydal do Svaté země, aby si toto setkání připomněl se současným ekumenickým patriarchou. V Havaně se v roce 2016 uskutečnilo historicky první setkání papeže s ruským pravoslavným patriarchou Kirillem I. Papež se také vydal do Ženevy speciálně na výročí Světové rady církví. To ukazuje, co je pro něj velmi důležité, totiž pěstování vztahů a prohlubování přátelství. Opakovaně také zdůrazňuje, že bychom měli dělat trojí: společně kráčet, společně se modlit a společně pracovat. To jsou velmi důležité podněty. A téměř ve všech apoštolských cestách je přítomen ekumenický rozměr, ekumenická modlitba, ekumenické setkání. Do Říma přijíždí mnoho návštěvníků, kteří se chtějí setkat s papežem. To vše slouží k prohloubení cesty k jednotě.
V ekumeně je člověk také velmi ovlivněn tím, čím byl dříve, odkud pochází, tedy biografickým kontextem. František, který pochází z Argentiny, z Jižní Ameriky, má samozřejmě zvláštní ekumenický kontext ve srovnání například s někým, kdo pochází z německy mluvícího světa. Všiml jste si v této souvislosti něčeho, nebo se třeba také naučil něco, co předtím neznal?
Všiml jsem si samozřejmě toho, že má zvláštní znalosti a zvláštní blízkost k těm hnutím, která jsou nám ještě trochu cizí. Tím mám na mysli evangelikální a letniční hnutí. Co do počtu je letniční hnutí druhou realitou po katolické církvi v Latinské Americe. A papež František se s těmito představiteli čas od času setkává velmi osobně, mimo zraky veřejnosti, což samozřejmě znovu otevírá dveře k dialogu. Něco, co je podle mého názoru pro papeže Františka velmi specifické, je to, co nazývá ekumenismus krve. Tedy vnímání toho, že křesťanství je dnes nejpronásledovanějším náboženstvím na světě. Ale křesťané nejsou pronásledováni proto, že jsou luteráni nebo pravoslavní, metodisté nebo katolíci, ale proto, že jsou křesťané. A papež František kdysi tuto obtížnou otázku formuloval: Když pronásledovatelé křesťany takto spojují, proč se my sami v životě rozdělujeme? To je asi nejtěžší a nejjasnější výzva pro ekumenismus. Mimochodem, papež František zde navázal na tradici Jana Pavla II, který ve své ekumenické encyklice Unum sint věnoval mučedníkům celou kapitolu. Papež František to nazývá ekumenismem krve. Jde však stejným směrem.
Co přejete Svatému otci do dalších let?
Přeji mu, aby měl sílu nadále vést a prohlubovat tato setkání. Bez ekumenismu, založeném na vzájemné lásce, se totiž teologický ekumenismus, ekumenismus pravdy, těžko může uskutečnit. A proto je tato příprava půdy prostřednictvím navazování vztahů nesmírně důležitá.
