Bylo zveřejněno Instrumentum laboris ke generálnímu shromáždění synody
Salvatore Cernuzio – Vatican News
Zhruba padesátistránkové Instrumenum laboris zrcadlí zkušenosti církví ve všech regionech světa, které zažívají války, klimatické změny, ekonomické systémy, produkující vykořisťování, nerovnost a odepisování lidí. Jedná se o církve, jejichž věřící trpí mučednictvím, v zemích, kde jsou katolíci menšinami nebo kde musí počítat se stále vyhrocenější a někdy agresivní sekularizací. Církve zraněné sexuálním zneužíváním, zneužitím moci a svědomí, financí či instituce, tedy poznamenané zraněními, která potřebují odpovědi a obrácení. Církve, které přijímají výzvy beze strachu a bez snahy vyřešit je za každou cenu a zapojují se do synodálního rozlišování: „Jen tak se napětí může stát zdrojem energie a nepropadnout destruktivní polarizaci“, čteme v dokumentu.
Dnes, 20. června, bylo zveřejněno Instrumentum laboris, dokument, který bude základem pro práci účastníků synody o synodalitě, jež se má konat v říjnu 2023 ve Vatikánu a potrvá do roku 2024. Dokument, který je výchozím a rozhodně nikoli cílovým bodem, shromažďuje zkušenosti diecézí z celého světa za poslední dva roky, počínaje 10. říjnem 2021, kdy papež František podnítil synodální pouť. „Cílem synodálního procesu“, upřesňuje se v textu, „není vytvářet dokumenty, ale otevírat horizonty naděje“.
Instrumentum laboris, které bylo dnes představeno v tiskovém středisku Svatého stolce, se skládá z úvodního textu a patnácti pracovních listů, které přinášejí dynamickou vizi samotného pojmu synodalita. Podrobněji se jedná o dva hlavní oddíly: oddíl A, v němž jsou zdůrazněny zkušenosti z těchto dvou let synodálního rozlišování a způsob, jak postupovat vpřed, aby se církev stávala stále více synodální; a dále oddíl B, nazvaný Společenství, poslání, účast, který zdůrazňuje tři prioritní otázky, jež budou jádrem práce synodálního shromáždění v říjnu 2023 a souvisejí se třemi hlavními tématy: růst ve společenství tím, že přijímáme všechny, nikoho nevyjímaje; uznání a docenění přínosu každého pokřtěného s ohledem na misii; určení řídících struktur a dynamiky, jejichž prostřednictvím lze v průběhu času vyjádřit účast a autoritu v misijní synodální církvi.
V tomto kontextu tkví touha církve po stále větší synodalitě v církevních institucích, strukturách a postupech. Synodální církev je především církví naslouchající, a proto chce být pokorná a ví, že má prosit o odpuštění a že se má ještě mnoho co učit. Tvář církve dnes nese známky vážné krize důvěry a důvěryhodnosti, píše se v Instrumentum laboris, a to krize spojené se sexuálním, ekonomickým a mocenským zneužíváním a zneužíváním svědomí v mnoha kontextech, které církev vyzývají k náročnému zpytování svědomí, aby se pod působením Ducha svatého nepřestala obnovovat na cestě pokání a obrácení, která otevírá cesty smíření, uzdravení a spravedlnosti.
Synodální církev je také církví setkání a dialogu s věřícími jiných náboženství a jiných kultur a společností. Je to církev, která se nebojí rozmanitosti, ale váží si jí, aniž by ji nutila k uniformitě. A konečně se synodální církev neustále sytí tajemstvím, jež slaví v liturgii, při níž každý den zakouší radikální jednotu v téže modlitbě, ale v rozmanitosti jazyků a obřadů.
Další významné pasáže dokumentu se týkají otázky autority („Řídí se světskými měřítky, anebo službou?“, zní jedna z otázek); potřeby celistvé, počáteční a trvalé formace Božího lidu; úsilí o obnovu jazyka používaného v liturgii, kázání, katechezi a sakrálním umění, jakož i ve všech formách komunikace s věřícími a veřejností, a to i prostřednictvím nových a tradičních typů médií. Obnova jazyka, uvádí se v textu, by měla směřovat k tomu, aby byl přístupný a přitažlivý pro muže a ženy naší doby, aniž by představoval překážku, která by je od církve oddalovala.
