Kardinál Parolin: Dohoda mezi Svatým stolcem a Vietnamem není jen cílem, ale novým začátkem

Vatican News

Dohoda je plodem dobrých a uctivých vztahů na institucionální úrovni, vybudovaných také díky plodným setkáním společné pracovní skupiny Svatého stolce a Vietnamu, a rovněž na církevní úrovni díky ochotě navázat dobré vztahy s místními komunitami a nabídnout křesťanské svědectví oživené touhou převzít místní tradice a společné hodnoty.

Vaše Eminence, v různých tiskových prohlášeních, která předcházela tomuto milníku, se vždy odkazovalo na dlouhou cestu poznamenanou respektem a upřímnou konfrontací. Jak byste tuto cestu popsal?

Myslím, že základní prvky takové cesty lze přeložit do dvou výrazů: jeden použil papež Jan XXIII.: „vzájemně se poznat, abychom si jeden druhého vážili“, a druhý nám nabídl papež František: „iniciovat procesy a neobsazovat prostor“.

Otevření vztahů s vietnamskými úřady se datuje od roku 1989, kdy kardinál Roger Etchegaray, tehdejší předseda Papežské rady Iustitia et pax, mohl uskutečnit oficiální návštěvu Vietnamu. Myšlenkou Jana Pavla II. bylo totiž zahájit cesty dialogu prostřednictvím témat spravedlnosti a míru, která jsou charakteristická pro učení a každodenní svědectví církve.  Tak začala praxe každoroční návštěvy delegace Svatého stolce, věnované zčásti kontaktům s vládou a zčásti setkáním s diecézními společenstvími. V roce 1996 začaly rozhovory o způsobu jmenování biskupů.  Mám na tyto návštěvy krásné vzpomínky, když na mě přišla řada jako na podsekretáře pro vztahy se státy. V prosinci 2009 přijel do Vatikánu vietnamský prezident Nguyễn Minh Triết, aby se setkal s papežem Benediktem XVI. Poté byla vytvořena společná pracovní skupina Vietnam-Svatý stolec, která 13. ledna 2011 připravila půdu pro jmenování nerezidentního papežského zástupce se sídlem v Singapuru, J. E. arcibiskupa Leopolda Girelliho.

Jaké konstanty provázely proces přípravy dohody a zasedání společné pracovní skupiny?

Považuji za zásadní zdůraznit, že základem těchto studijních a pracovních setkání byl vždy vzájemný respekt a vůle postupovat vpřed, aniž by se skrývaly vlastní postoje, ale upřímně se o nich a jejich motivaci diskutovalo. Je třeba podotknout, že biskupská konference byla do tohoto procesu vždy zapojena a nabízela své vlastní úvahy a hodnocení. Postupem času to vedlo k většímu vzájemnému porozumění a sblížení při volbě textu dohody, jejímž cílem bylo zajistit papežskému stálému zástupci podmínky pro výkon jeho legátské služby u místní církve a vietnamských úřadů, jakož i pro udržování vztahů s diplomatickými zastoupeními přítomnými ve Vietnamu.  Kromě toho se nikdy neopomnělo zdůraznit, jak je důležité žít podle evangelia, abychom byli dobrými občany a dobrými katolíky: je to zásada, kterou se řídila sociální nauka církve ještě předtím, než byla v 19. století formulována, a která již ve 2. století n. l. naznačila, co křesťané svým způsobem života projevují, tedy že jsou zároveň občany nebe i země. A konečně, v dialogu byl vždy přítomen život místní církve a respektování svobody přesvědčení a náboženského vyznání, a proto byla snaha podporovat prostředí, které by bylo prospěšné pro činnost a rozvoj katolického společenství. Tento přístup byl z vietnamské strany zaznamenán v procesu jmenování biskupů, u něhož se během těchto let nevyskytly žádné zvláštní obtíže.

Vaše Eminence, co nám můžete říci o textu dohody?  Co znamená rezidentní papežský zástupce, protože se zdá, že tento údaj nespadá do obvyklých kategorií...

Děkuji za tuto otázku, protože mi umožňuje poukázat na to, že čas strávený studiem a diskusí umožnil najít dohodnuté řešení, které bychom mohli nazvat „res nova in iure“. Papežský rezidentní zástupce je totiž povolán k tomu, aby podporoval společenství mezi Svatým stolcem a místní církví, pomáhal jí a podporoval ji ve všech jejích složkách a podílel se na jejích slavnostech a iniciativách. Co se týče aspektů, které bychom mohli definovat jako občanské, má papežský stálý zástupce, stejně jako nunciové, za úkol posilovat přátelské vztahy mezi Svatým stolcem a vietnamskou vládou a bude se moci účastnit běžných setkání diplomatického sboru a recepcí, jakož i osobních setkání s diplomaty, vždy v souladu s právem dané země a v duchu vzájemné důvěry a dosavadních dobrých bilaterálních vztahů. To vše, jak se uvádí ve společném tiskovém prohlášení, má za cíl zajistit, aby stálý papežský zástupce mohl být „mostem“ pro další zlepšování vztahů mezi Vietnamem a Svatým stolcem.

Jak vidíte budoucnost vztahů mezi Vietnamem a Svatým stolcem?

Existuje jeden aspekt, který na mě vždy působil pozitivně na vietnamském národě, možná proto, že je to něco, co jsem dýchal od dětství ve své vlasti: skromná pracovitost. Při svých kontaktech jsem zažil hlubokou náklonnost k práci, a to nejen manuální, ale chápanou jako nasazení pro vše, co člověk dělá. Taková vlastnost by mohla vyvolávat domýšlivost, naopak Vietnamci si vždy zachovávají pokorný a uctivý, i když hrdý postoj, který se dokáže přizpůsobit každé situaci, podobně jako bambusová rostlina, která se ohýbá, ale neláme. Proč tento úvod? Protože věřím, že budoucnost nás volá k cestě, po níž budeme pokračovat společně, bez přetvářky a spěchu za nějakým jiným cílem, ale s ochotou těch, kteří se chtějí konfrontovat, aby našli to nejlepší. Dohoda není pouhou metou, ale novým začátkem ve znamení vzájemného respektu a důvěry.