Kardinál Parolin: Papež vkládá značné očekávání do setkání s mládeží v Lisabonu
Massimiliano Menichetti
Vaše Eminence, papež František se v Lisabonu setká s mladými účastníky Světových dní mládeže. Jak se na toto setkání připravuje?
Svatý otec vkládá veliká očekávání do setkání s mládeží během Světových dní v Lisabonu. Již v různých předchozích videoposelstvích adresovaných mládeži vyzval mladé lidi, aby se k němu v této pouti připojili a připravili se na tuto církevní událost, a to především v modlitbě. Papež se modlí za všechny mladé lidi, kteří se v minulých dnech vydali na cestu do Lisabonu. Je přesvědčen o tom, že tato shromáždění mají sama o sobě značnou sílu, schopnou vnést do života změnu. Nedávno prohlásil, že během setkání, jako jsou tyto Dny, může člověk hodně vyrůst. Svatý otec se tedy připravuje na Světové dny mládeže s velikou nadějí a povzbuzuje mladé lidi k témuž postoji. Před několika dny, jako předzvěst tohoto setkání, dostal batůžek, který obdrží všichni poutníci v Lisabonu.
Světové dny mládeže vznikly z podnětu sv. Jana Pavla II. Jaký význam má toto světové setkání v roce 2023?
Řekl bych, že rozhodnutí Jana Pavla II. bylo nepochybně prorocké, bylo to prorocké vnuknutí, jež zcela zřejmě vyslovilo, že církev chce doprovázet mladé lidi, aby jim hlásala evangelium a usnadnila jim setkání s Kristem. Církev by se na celosvětové úrovni měla stále více zajímat o mládež, zabývat se její úzkostí a naléhavými potřebami, ale také nadějí, aby tak vyhověla jejímu očekávání, a to ustavičně z perspektivy setkání s Kristem, který je Cesta, Pravda a Život. Myslím, že se toto prorocké vnuknutí až do našich dnů projevuje ve veškeré své aktuálnosti, protože potvrzuje zájem církve o mladé generace. Náš hluboce se měnící svět, který prošel tragickou pandemickou zkušeností a zažívá řadu konfliktů po celé planetě, více než kdy jindy potřebuje, aby se mladí lidé setkávali s Kristovou tváří, poznali jeho Slovo spásy a stali se jeho učedníky. Světové dny mládeže jsou tudíž důležitým nástrojem a příležitostí k hlásání evangelia mladému světu. Kromě toho se zde ukazuje všeobecné bratrství, plynoucí z možnosti setkání a obohacující názorové výměny lidí, kteří pocházejí z různých zemí, a tudíž mají odlišné kultury, jazyky a životní styl. Měli bychom tedy být vděční za to, že tato zkušenost mládežnických setkání trvá již čtyřicet let a ještě dnes ovlivňuje životy mladých lidí.
Co se od dnešních mladých lidí může naučit církev?
Věřím, že církev má před sebou velkou výzvu předávání víry, předávání víry celému světu. A věřím, že v tomto úkolu, který církev má, nám mladí lidé mají co říci. V dnešním světě není málo těch, kteří Ježíše Krista neznají nebo ho snad odmítli, takže roste počet těch, kteří víru ztratili a chovají se, jako by Bůh nebyl. Papež často hovoří o tomto přerušení předávání víry mezi generacemi Božího lidu a vysvětluje, že je do jisté míry normální, že lidé prožívají určité rozčarování a přestávají se s katolickou tradicí ztotožňovat. Roste počet rodičů, kteří své děti nekřtí, neučí je modlit se nebo odcházejí do jiných náboženských společenství (Evangelii gaudium, 70).
Zde se tato situace, kterou si musíme uvědomovat a kterou musíme brát v úvahu, úzce dotýká existence mladých lidí, kteří v sobě nosí mnoho otázek a mnoho pochybností, na které nevědí, jak odpovědět. Proto mladí lidé žádají církev, aby obnovila svůj apoštolský impuls a beze strachu se vydala na cestu pastoračního a misijního obrácení, které si Svatý otec tolik přeje. Je třeba být kreativní, je třeba najít odvahu a správný jazyk, aby bylo možné představit Ježíše Krista dnešním mladým lidem v celé jeho svěžesti, v celé jeho aktuálnosti takovým způsobem, aby se s ní mohli setkat i dnešní mladí lidé, kteří mají jinou citlivost, styl a způsoby jednání než jejich vrstevníci z minulosti, a aby z této hluboké zkušenosti víry vzešla touha sdílet ji se všemi jejich vrstevníky. Z toho plyne výzva, abychom nezůstávali v tichosti mezi našimi zdmi, ale abychom se stali skutečnými misionáři vůči mladým lidem a více je zapojili do této cesty víry.
Svět prochází četnými krizemi: válkami, chudobou, lhostejností, opuštěností, sobectvím, sekularismem.... Mohou mladí lidé tyto výzvy překonat?
Ano, a věřím, že nám to naznačuje poselství, které Svatý otec adresoval mladým lidem k Světovým dnům mládeže, kde představuje Pannu Marii, která po Zvěstování spěšně vstává a jde (Lk 1,39) ke své sestřenici Alžbětě, aby jí pomohla. Zde nám tedy Panna Maria ukazuje, ukazuje především mladým lidem, cestu blízkosti a setkání. A já věřím, že mladí lidé, právě když kráčejí po těchto cestách, po cestách blízkosti a setkání, mají v sobě schopnost řešit a překonávat mnohé výzvy naší společnosti.
Mám na mysli svědectví mnoha mladých lidí, kteří se stejně jako Panna Maria nebáli opustit své pohodlí, aby se přiblížili těm, kteří jsou v nouzi, mladé lidi, kteří se neuzavírají do sebe, ale rozhodují se využít své talenty, své dary, své schopnosti, to, co dostali, pro druhé a snaží se prostřednictvím rozhodnutí, která se mohou zdát také dost omezená, spíše malých rozhodnutí, přispět k růstu dobra ve světě. Domnívám se, že právě toto je přínos, kterým mohou mladí lidé přispět k velkým výzvám naší doby.
Ke Světovým dnům mládeže byla připojena fatimská etapa apoštolské cesty. Jaký význam má tato návštěva mariánské svatyně?
Je to důležitá návštěva, při níž se Svatý otec setká s nemocnými mladými lidmi a pomodlí se s nimi růženec. Bude to intenzivní okamžik. Věřím, že papež chce zopakovat poselství Panny Marie třem pastýřům, když se jim zjevila v roce 1917. Byla to slova útěchy, byla to slova naděje ve válečném světě, který se příliš neliší od reality, kterou prožíváme dnes. A Panna Maria vyzvala tyto děti a jejich prostřednictvím i ostatní lidi, aby se modlili a s velkou důvěrou pronášeli zejména růženec, aby dosáhli míru ve světě. Papež František, který vždy nosí v srdci drama těch, kdo jsou oběťmi konfliktů, nás proto při této návštěvě fatimské svatyně během Světových dnů mládeže žádá, abychom neztráceli odvahu a vytrvali v modlitbě a v konkrétní modlitbě růžence.
Světové dny mládeže mohou a mají být časem naslouchání. Co se podle vás může z tohoto setkání zrodit?
Je to Boží milost působící v srdcích lidí a v srdcích mladých lidí, ale chtěl bych zdůraznit, že existují tři momenty setkání, které se mi zdají velmi důležité. Prvním je naslouchání Pánu, jeho volání. Zvláště významným momentem v tomto smyslu je vigilie, sobotní večerní slavnost, během níž prožíváme také čas eucharistické adorace. Setkat se s Pánem přítomným v eucharistii a dopřát našemu setkání s Ním, přítomným v eucharistii, znamená být připraven naslouchat také jeho slovu: dochází k setkání, které může skutečně změnit život mnoha mladých lidí.
Druhým momentem naslouchání je naslouchání papeži. Víme, jak značnou má papež schopnost vstoupit do kontaktu s mladými lidmi a naladit se na ně, nakolik je schopen k nim promlouvat, pronášet slova, která jimi mohou otřást, povzbudit je, podnítit je, aby ze sebe vydali to nejlepší. Setkání s Petrovým nástupcem jako svědkem a učitelem víry se může stát i zlomovým bodem v životě mladých lidí.
A třetím momentem je setkání a naslouchání mladých lidí mezi sebou: každé Světové dny mládeže jsou také příležitostí setkat se, jak jsem již řekl, s mladými lidmi, kteří přicházejí z jiných zemí, zjistit, jak jejich vrstevníci žijí svou rozmanitost a jak se můžeme vzájemně obohatit.
Co byste chtěl vzkázat mnoha mladým lidem, kteří v Lisabonu nebudou, i když by tam chtěli být?
Víme, že v době, kdy se Světové dny mládeže konají v Lisabonu, se budou konat i další akce a bude možné je sledovat prostřednictvím médií. Ty, kteří nemohou z různých důvodů jet do Lisabonu, bych chtěl vyzvat, aby se duchovně spojili s papežem a svými vrstevníky, kteří jsou v Portugalsku, a aby prožívali, byť na dálku, silně tuto zkušenost tím, že se budou modlit s nimi a za ně. A tak se i oni se mohou cítit živou součástí těchto Světových dnů mládeže! Na závěr bych rád řekl, že Světové dny mládeže nejsou, jak řekl Svatý otec, jakýmsi ohňostrojem, tedy okamžikem nadšení, možná velkého nadšení, které však zůstává uzavřeno samo do sebe: to nestačí, ale musí být integrováno do běžné služby mládeži. Proto musí před každými Světovými dny mládeže probíhat pastorační práce diecézí a farností, které jsou povolány k přípravě světových setkání, na kterou je pak třeba navázat. Věřím, že do těchto momentů se všichni mladí lidé, i ti, kteří nemohou být fyzicky přítomni v Lisabonu, cítí plně zapojeni a jsou jejich protagonisty.
