Synoda: Závěrečný mediální komentář kardinála Hollericha
Kardinál Jean-Claude Hollerich, hlavní zpravodaj synody
V sobotu 28. října odpoledne XVI. Řádné generální shromáždění Biskupské synody na závěr svého prvního zasedání schválilo konečný text Souhrnné zprávy, která - jak víme - bude určovat cestu církve až do druhého a závěrečného zasedání, plánovaného na říjen 2024.
Jedná se o rozsáhlý, ale dynamický text. Rozsáhlý proto, že se zabývá nesmírně bohatou škálou otázek, dynamický proto, že témata jsou přehledně uspořádána do dvaceti odstavců, z nichž každý začíná upřesněním dosažených shod, pokračuje ilustrací otázek, které je třeba důkladně prozkoumat, a končí předložením některých návrhů. Pro období mezi oběma zasedáními je úkol místních církví definován takto: Vycházejíce z dosažených shod, budou společenství vyzvána k prohloubení otázek a návrhů, přičemž budou kombinovat duchovní rozlišování, teologické prohloubení a pastorační činnost.
Dvacet bodů je rozděleno do tří částí, které na sebe úzce navazují. První část ("Tvář synodální církve") představuje teologické principy, které osvětlují a zakotvují synodalitu. Druhá část ("Všichni učedníci, všichni misionáři") se zabývá subjekty, které na různých úrovních tvoří Boží lid a které jsou povolány, každý ze své strany, přijmout synodalitu jako konkrétní církevní styl. Třetí část ("Tkaní vazeb, vytváření společenství") se zaměřuje na procesy a orgány, které v synodální logice umožňují výměnu mezi církvemi a dialog se světem.
S vědomím toho, že pojem "synodalita" stále není mnohým jasný a čas od času vzbuzuje zmatek, obavy nebo nesprávná očekávání, se zpráva snaží hned na začátku nabídnout jeho základní definici. "Synodalitu," čteme v č. 1, "lze chápat jako cestu křesťanů ve společenství s Kristem a směrem ke Království spolu s celým lidstvem; je zaměřena na misii, zahrnuje setkávání ve shromáždění na různých úrovních církevního života, vzájemné naslouchání, dialog, komunitní rozlišování, vytváření konsensu jako výrazu Kristovy přítomnosti v Duchu a přijímání rozhodnutí ve sdílené spoluodpovědnosti" (písmeno h).
Z textu, jako je tento, je zřejmé, jak synoda zapadá do kolejí církevní tradice, jak si cení ekleziologické vize II. vatikánského koncilu a jejího dalšího rozvoje podepřeného magisteriem papeže Františka. Svědčí o tom pozornost věnovaná christologickému a pneumatologickému rozměru církve, které odkazují na její trinitární původ; eschatologické napětí směřující ke konečnému naplnění Božího království; pojetí církve, která nestojí jen "před" světem, ale která žije "ve" světě a kráčí "s" lidstvem, účastní se jeho radostí a bolestí; myšlenka, že církev je tvořena prolínáním křestní rovnosti, která činí všechny věřící společně odpovědnými za misii, a služebné rozdílnosti, která vyjadřuje různá povolání ve službě evangelizace.
V syntézní zprávě je prostor pro téma křesťanské iniciace jako svátostného zdroje synodality: společenství, účast a poslání křesťanů se rodí z křestního pramene, roste s biřmováním a je neustále živeno u stolu eucharistie, jejíž slavení zjevuje jednotu a zároveň různost církve.
Dokument pak věnuje pozornost pluralitě kultur, v nichž se ztělesňuje jediné evangelium, z čehož vyplývá potřeba zdravé decentralizace a posílení místních instancí. Tato pluralita se projevuje zejména v plodném soužití různých církevních tradic na Západě i na Východě, z čehož vyplývá požadavek lépe ocenit bohaté dědictví východních církví s jejich specifickými formami synodality. Také požadavek pokročit na ekumenické cestě, konfrontovat se se synodálními tradicemi jiných církví a církevních společenství, je v souhrnné zprávě dobře přítomen, a to i díky zásadnímu přínosu bratrských delegátů v průběhu celého zasedání.
Dalšími důležitými tématy, kterých se text dotýká, je ocenění génia žen v církevním poslání s požadavkem, aby byly stále více zapojovány do rozhodovacích procesů na různých úrovních; ocenění prorockého přínosu zasvěceného života a laických seskupení k obnově církve; potřeba prohloubit povahu a výkon jáhenské a kněžské služby; klíčová role biskupa v synodální církvi chápané jako společenství místních církví; obnovené chápání samotného petrovského úřadu a služby, kterou plní církevnímu společenství Římská kurie.
Na závěr, aniž bych si činil nárok na vyčerpávající prezentaci textu, bych rád navrhl tři momenty, které, ačkoli se jimi zabývají konkrétní odstavce, jsou ve skutečnosti přítomny v celém dokumentu:
1) misionářský rozměr, jak vyplývá již z názvu ("Synodální církev v misii"), v jasném vědomí, že pokud církev je misií, je každá církevní obnova autentická a užitečná pouze tehdy, pokud podporuje misii, činí křesťanské společenství otevřenějším a vstřícnějším, přístupnějším hlásání evangelia a probouzení víry v Ježíše Krista;
2) potřeba formace, protože synodalita je "kultura", "forma církve", "styl křesťanského života", která prostupuje každou oblastí a nelze ji improvizovat. Všichni členové Božího lidu se musí vzdělávat v synodalitě, počínaje vysvěcenými duchovními a těmi laiky, kteří jsou povoláni převzít role církevní odpovědnosti;
3) solidarita s lidstvem a jeho dramaty, umocněná skutečností, že jen několik dní po zahájení shromáždění vypukl ve Svaté zemi strašlivý konflikt, který doplnil bolestný seznam válek naší doby, jež prohlubují chudobu, nutí k migraci a vedou ke smrti. Během tohoto měsíce se účastníci synody neuzavřeli do "bubliny", v níž by nebylo možné slyšet křik trpícího lidstva. Naopak, mnozí členové shromáždění, počínaje pastýři ze zemí postižených konflikty, neustále udržovali pozornost na těchto otázkách a pomáhali nám pochopit, že synodalita musí stále více umožňovat církvi zaujmout společný postoj proti jakémukoli násilí.
Nyní je tato souhrnná zpráva, doručená Svatému otci, svěřena biskupským konferencím, aby prosadily její doručení k Božímu lidu žijícímu v místních církvích. Mnozí členové navrhli, aby byla Zpráva přeložena do co nejvíce jazyků a aby byla připravena její shrnutí, např. přizpůsobená jazyku a citlivosti mladých lidí.
Závěr dokumentu, inspirovaný evangelijním podobenstvím, přirovnává vykonanou práci k "malému semínku, ale plnému budoucnosti", které bude moci růst díky působení Ducha svatého a velkorysé spolupráci všech na jeho tajemném působení. Přeji si, aby měsíce, které nás dělí od druhého zasedání shromáždění, byly časem milosti a zrání pro dobro církve a pro život světa. Děkuji vám!
