Dubaj 2023 poslední výzva pro klima?
MICHAEL CZERNY, Kardinál prefekt Dikasteria pro službu integrálnímu lidskému rozvoji
Ohlášená přítomnost papeže Františka na konferenci Cop28 znamená podle mnohých zlomový okamžik pro mezinárodní společenství, aby začalo jednat v oblasti klimatu. Skutečnost, že se nekonala ze zdravotních důvodů, je méně rozhodující, protože hlavní myšlenkou, která se od té doby stala jasnou, je, že péče o životní prostředí dnes není ani tak politickým postojem, jako spíše dramatickou etickou odpovědností všech. V tomto smyslu představuje skutečnost, že osm let po vydání historické encykliky Laudato si' starší papež znovu uvádí do hry svou morální autoritu, aby vyjednavače na COP28 vyzval k odvaze a mobilizoval občanskou společnost, bod, z něhož není návratu. Miliardy lidských bytostí jsou tímto duchovním vůdcem vyzývány, aby oživily své svědomí a zapojily se do hluboké změny v pojetí rozvoje.
Péče o společný domov je trvalou prioritou pontifikátu papeže Františka, o čemž svědčí jeho četné projevy a další snahy o podporu obratu tváří v tvář nebezpečí klimatických změn a nespravedlnosti, kterou trpí nejzranitelnější komunity. V horizontu integrální ekologie není environmentální problematika výstředností environmentalistů, ale především "globálním sociálním problémem", který nelze bagatelizovat, či dokonce zesměšňovat jako "pouze ekologickou, zelenou, romantickou" výzvu. Papež zpochybňuje veškeré popírání a redukcionismus a označuje narušení klimatu za "lidský a sociální problém v širokém smyslu a na různých úrovních", který "vyžaduje zapojení všech".
Dva měsíce před zahájením COP28, 4. října, Svatý otec zveřejnil apoštolskou exhortaci Laudate Deum, v níž jsou summitům OSN věnovány ne méně než dvě kapitoly, nešetřící ostrou kritikou minulých ročníků, ale zároveň obnovující víru v multilaterální cestu jako nepostradatelný nástroj řízení globální dynamiky. Jak je známo, bodem největšího souznění klimatické diplomacie byl COP21, z něhož vzešly slavné "pařížské dohody", nedávno ratifikované i Svatým stolcem. Je třeba "znovu nastoupit cestu" a církev - aby byla věrná tomu, čemu věří a co hlásá - musí všemožně podporovat překonání stagnace a rozdělení, které se vyskytly na konferencích, jež byly v mnoha ohledech zklamáním. Papež ve svém poselství ke Kop28 vyzývá, abychom se vymanili ze zajetí partikularismu a nacionalismu, které jsou vzorci minulosti a v mnoha případech byly překážkou pro omezení chamtivosti, vykořisťování a nespravedlnosti.
Poselství papeže Františka, které v Dubaji přednesl kardinál Parolin, je obsáhlé a plné výzev a povzbuzení. Jeho slova o odvážnějším jednání ze strany států, které současnou ekologickou krizi způsobily a které mají prostředky na to, aby za následky neudržitelné politiky uhradily, míří přímo k jádru ústřední diskuse těchto jednání: "Není to vina chudých, protože téměř polovina světa, ta chudší, je zodpovědná za pouhých 10 % emisí znečišťujících látek, zatímco rozdíl mezi několika bohatými a mnoha chudými nebyl nikdy tak propastný." V tomto smyslu se mezi tématy, která zazněla v projevech světových lídrů na konferenci Cop28, nejvíce inspirovala papežovými slovy ta o etické odpovědnosti nejrozvinutějších zemí vůči zemím s nejkřehčími ekonomikami, které často nesou hlavní tíhu klimatických změn.
Je třeba také poznamenat, že apoštolská exhortace Laudate Deum vyzývá k naléhavým a závazným opatřením v oblasti klimatu s neobvyklým varováním před používáním pouze technokratických nástrojů k řešení tohoto problému. V poselství zaslaném do Dubaje papež František odsuzuje "rigidní, ne-li nepružné postoje s periodickým odmítáním odpovědnosti" a vyzývá k přijetí "alternativní, společné vize", která "umožní ekologickou konverzi", protože "bez kulturních změn není trvalých změn". Právě na této úrovni přichází ke slovu velké narativy, které jsou schopny podnítit představivost lidských společenství, a ještě více pak duchovní zdroje nezbytné pro zahájení procesu konverze. Toto vyjádření, které je původem a jádrem evangelijního poselství, motivuje "závazek a podporu katolické církve", o nichž papež ujišťuje světové představitele a celé lidstvo. Obrácení je změna pohledu a směřování. Hlásání Království předpokládá, že taková změna se odehrává zde dole, mezi každodenními věcmi, a obnovuje správný vztah každého člověka ke stvoření a ke Stvořiteli.
Letos poprvé je na COPu "pavilon víry", prostor pro mezináboženské setkávání a dialog, který má každý za úkol učinit prorockým a schopným skutečného kulturního dopadu. Ačkoli se o tom často nemluví, role víry byla při jednáních o klimatu vždy relevantní. Často jsou to právě náboženské komunity ve svých zemích, které podporují nejchudší a nejzranitelnější skupiny a naléhají na své vlády, aby více jednaly. Doufáme, že víra mnohé lidi povzbudí a inspiruje k tomu, aby v této otázce dosáhli významného pokroku.
Je totiž třeba poznamenat, že v současném scénáři a s údaji, které se k nám dostávají z vědecké komunity, se COP28 jeví, pokud ne jako poslední výzva, tak rozhodně jako jedna z mála příležitostí, které jsou ještě k dispozici. Je tedy naděje, že papežovo silné poselství a výzva k překonání rozdělujících zájmů a postojů může dát technickým jednáním těchto dnů nový impuls, aby se dospělo ke konečné dohodě, která bude přijata jednomyslně. Jedná se o nezbytné kroky pro koordinovanou činnost v oblasti klimatu, která se řídí imperativem zajistit současným i budoucím generacím obyvatelnou a pohostinnou planetu.
