Kam uložit popel zesnulých? Odpovědi Dikasteria pro nauku víry
VATICAN NEWS
Lze zřídit posvátné místo "pro společné shromažďování a uchovávání popela pokřtěných zesnulých", tedy společné místo, kam se vysype popel jednotlivých zesnulých. Potvrzuje to Dikasterium pro nauku víry v odpovědi na dvě otázky boloňského arcibiskupa Mattea Zuppiho týkající se tématu zesnulých věřících, kteří podstoupí kremaci. V druhé odpovědi se uvádí, že církevní autorita může zvážit a posoudit také žádost rodinných příslušníků o uložení "minimální části" popela zesnulého na místě významném pro historii zemřelého.
Kardinál Zuppi, který se setkává s "nárůstem volby kremace zesnulého" a rozptýlení popela v přírodě, také proto, aby "nepřevážily ekonomické důvody, sugerované nižšími náklady na rozptýlení, a aby byly uvedeny údaje o místě uložení popela, jakmile uplyne lhůta pro jeho uchování", si přeje "odpovídat nejen žádosti rodinných příslušníků, ale především křesťanskému hlásání vzkříšení těla a úctě, která mu náleží", předložil tyto otázky. První: "S ohledem na kanonický zákaz rozptýlit popel zemřelého - podobně jako se to děje v kostnicích - je možné zřídit posvátné místo, vymezené a trvalé, pro smíšené shromažďování a uchovávání popela pokřtěných zemřelých, s uvedením osobních údajů u každého z nich?". A druhá: "Může rodina mít právo uchovávat část popela člena rodiny na místě významném pro historii zemřelého?".
Dikasterium v textu podepsaném kardinálem prefektem Victorem Fernandezem a schváleném papežem 9. prosince odpovídá kladně. Nejprve připomíná, že podle instrukce Ad resurgendum cum Christo 2016 (č. 5) "popel musí být uchováván na posvátném místě (hřbitově) a také na místě k tomu výslovně určeném, pokud bylo k tomuto účelu určeno církevní autoritou". Jako důvody pro tuto volbu se uvádí potřeba "snížit riziko vyřazení zesnulého z paměti a modliteb příbuzných a křesťanského společenství" a zabránit "zapomnění a nedostatku úcty", jakož i "nevhodným nebo pověrčivým praktikám".
Dále se připomíná: "Naše víra nám říká, že vstaneme se stejnou tělesnou identitou, která je hmotná", i když "tato hmota bude proměněná, osvobozená od omezení tohoto světa. V tomto smyslu bude vzkříšení v tomto těle, v němž nyní žijeme". Tato proměna však "neznamená obnovení identických částic hmoty, které tvořily tělo". Proto se vzkříšené tělo "nebude nutně skládat ze stejných prvků, jaké mělo před smrtí. Nejedná se o pouhé oživení mrtvoly, vzkříšení může nastat i v případě, že tělo bylo zcela zničeno nebo rozptýleno. To nám pomáhá pochopit, proč se v mnoha pohřebištích uchovává popel zesnulých pohromadě, aniž by se uchovával na oddělených místech".
Dikasterium dále zdůrazňuje, že "popel zesnulých pochází z hmotných pozůstatků, které byly součástí historické cesty, kterou daná osoba prožila, a to do té míry, že církev má zvláštní péči a úctu k ostatkům svatých. Tato péče a paměť nás také vede k postoji posvátné úcty" vůči popelu, který "uchováváme na posvátném místě vhodném k modlitbě".
Zuppimu proto dikasterium odpovídá, že "je možné zřídit posvátné místo, vymezené a trvalé, pro společné shromažďování a uchovávání popela pokřtěných zesnulých, s uvedením osobních údajů u každého z nich, aby nedošlo ke ztrátě jmenovité paměti". Církev tedy připouští možnost vysypat popel na jedno společné místo, jak se to děje u kostnic, ale s potřebou zachovat nominální památku na každého jednotlivého zesnulého. Nakonec se uvádí, že se tam má dít s vyloučením "jakéhokoli panteistického, naturalistického nebo nihilistického nedorozumění", v souladu s civilními normami, pokud je popel zesnulého uchováván na posvátném místě, může církevní autorita "zvážit a posoudit žádost rodiny o řádné uchování minimální části popela jejich příbuzného na místě významném" pro jejich historii.
V odpovědi na dotaz vatikánských médií dikasterium vysvětlilo, že zásah a posouzení ze strany církevní autority má nejen kanonickou, ale i pastorační povahu, aby rodině pomohlo rozlišit, jakou volbu učinit s ohledem na všechny faktory. Vzhledem k tomu, že některé právní předpisy neumožňují rozdělení popela zesnulého, dikasterium dodalo, že druhá otázka vyplynula z dialogu mezi biskupy z různých zemí, k němuž se vyjádřil kardinál Zuppi, a zvážil tuto možnost spíše z teologického než občanského hlediska, jak bylo následně objasněno v odpovědi.
