Vatikánský proces: obžalovaní odsouzeni k 37 letům vězení

Salvatore Cernuzio - Vatican News

Pět let a šest měsíců odnětí svobody, k tomu doživotní zákaz výkonu veřejné funkce a pokuta 8000 eur. Takový trest uložil vatikánský soud kardinálu Giovannimu Angelu Becciuovi za podvod a zpronevěru na závěr procesu týkajícího se hospodaření s prostředky Státního sekretariátu, který se soustředil na prodej londýnského paláce a další okruhy vyšetřování. V sobotu 16. prosince 2023 odpoledne, kolem 16.05 hodin, byl rozsudek přečten předsedou vatikánského soudu Giuseppem Pignatonem v přeplněném víceúčelovém sále Vatikánských muzeí, kde se konalo 86 jednání soudního řízení, které začalo v červenci 2021.

Rozsudek stanovil pokuty ve výši 1750 eur pro Reného Brülharta a Tommasa Di Ruzzu, respektive bývalého prezidenta a ředitele Finančního zpravodajského úřadu (FIA), za neoznámení Úřadu promotora spravedlnosti. Enricu Crasovi, bývalému finančnímu poradci Státního sekretariátu, uložil Soudní dvůr trest odnětí svobody v délce sedmi let a pokutu ve výši 10 000 eur, a to s doživotním zákazem výkonu veřejné funkce. Pro finančníka Raffaela Mincioneho 5 let a 6 měsíců, k tomu pokuta 8 000 eur a doživotní zákaz výkonu veřejné funkce. Pro bývalého zaměstnance administrativního úřadu Státního sekretariátu Fabrizia Tirabassiho 7 let odnětí svobody, pokuta 10 tisíc eur a věčný zákaz výkonu veřejné funkce.

Pro právníka Nicolu Squillaceho, po přiznání všeobecných polehčujících okolností, 1 rok a 10 měsíců odnětí svobody, trest podmíněně odložen na 5 let. Pro makléře Gianluigiho Torziho 6 let a pokuta 6 000 eur, plus doživotní zákaz výkonu veřejné funkce a podrobení se zvláštnímu dohledu na dobu jednoho roku podle článku 412 trestního zákoníku. Pro manažerku Cecilii Marognaovou tři roky a devět měsíců a dočasný zákaz činnosti na stejnou dobu. Pokuta ve výši 40 000 EUR pro její společnost Logsic Humanitarne Dejavnosti. Řada trestných činů obžaloby byla "překvalifikována".

Rozsudek prvního stupně je pravomocný

Odpoledním rozsudkem tedy Soud Městského státu Vatikán definoval prvoinstanční rozsudek v procesu proti deseti obžalovaným a čtyřem společnostem, jehož předmětem bylo - jak známo - několik událostí, z nichž hlavní je známá s odkazem na budovu v Londýně na Sloane Avenue 60. V tomto případě se jednalo především o to, že obžalovaní byli obviněni z trestného činu podvodu.

Trestný čin zpronevěry se prokázal

Soud konstatoval, že trestný čin zpronevěry byl prokázán v souvislosti s nezákonným použitím částky 200 500 000 amerických dolarů, "což představuje přibližně jednu třetinu tehdejší disponibility Státního sekretariátu, protože v rozporu s ustanoveními o správě církevního majetku". Tato částka byla vyplacena v letech 2013 až 2014 na příkaz tehdejšího substituta Mons. Giovanniho Angela Becciua za úpis akcií Athena Capital Commodities, hedgeového fondu, odkazovaného na Raffaela Mincioneho, který měl vysoce spekulativní charakter a který znamenal pro investora vysoké riziko kapitálu bez možnosti kontroly řízení. Soudní dvůr proto uznal kardinála Becciua a Mincioneho vinnými z trestného činu zpronevěry, neboť byli v přímém kontaktu se státním sekretariátem, aby dosáhli vyplacení peněz, "i když nebyly splněny podmínky, stejně jako ve spolčení s nimi Fabrizio Tirabassi, zaměstnanec správního úřadu, a Enrico Craso".

Pokud jde o následné použití této částky, která byla použita - mimo jiné - na nákup společnosti vlastnící budovu na Sloane Avenue a na četné investice do movitých věcí, uznal Soudní dvůr Raffaela Mincioneho vinným z trestného činu praní špinavých peněz pro vlastní potřebu. Naproti tomu vatikánští soudci vyloučili odpovědnost Becciua, Crasa a Tirabassiho ve vztahu k dalším trestným činům zpronevěry, které jim byly kladeny za vinu promotorem spravedlnosti, "protože tato skutečnost neexistuje, protože státní sekretariát již nemá k dispozici peníze, jakmile byly vyplaceny na úpis akcií fondu".

Craso pak byl uznán vinným z trestného činu vlastního praní špinavých peněz v souvislosti s použitím vysoké částky přesahující jeden milion eur, "která představovala zisk z trestného činu úplatkářství mezi soukromými osobami spáchaného ve spolčení s Mincionem".

Těžké podvody, vydírání, praní špinavých peněz pro vlastní potřebu

Na druhou stranu v souvislosti s tím, že Státní sekretariát v letech 2018-2019 prostřednictvím složité finanční operace odkoupil společnosti, jimž patřilo vlastnictví londýnského paláce, uznal soud Gianluigiho Torziho a Nicolu Squillaceho vinnými ze spáchání trestného činu podvodu s přitěžujícími okolnostmi a Torziho také ze spáchání trestného činu vydírání ve spolčení s Tirabassim, "jakož i ze spáchání trestného činu praní špinavých peněz, které byly získány nezákonným způsobem". Torzi, Tirabassi, Craso a Mincione byli naopak zproštěni obžaloby "pro neexistenci skutkové podstaty" trestného činu zpronevěry, který jim byl přisouzen v souvislosti s údajným nadhodnocením prodejní ceny.

Tirabassi byl rovněž uznán vinným z trestného činu praní špinavých peněz v souvislosti s držením částky přesahující 1,5 milionu USD, kterou mu - v letech 2004 až 2009 - vyplatila banka UBS. Soudní dvůr totiž rozhodl, že přijetí této částky obžalovaným "představovalo trestný čin úplatkářství, ve vztahu k němuž je však vzhledem k uplynulé době trestní stíhání již promlčeno".

Pokud jde o Tommasa Di Ruzzu a Renè Brülharta, generálního ředitele, resp. prezidenta AIF (nyní ASIF), kteří zasahovali do závěrečné fáze nákupu budovy na Sloane Avenue, byli zproštěni obžaloby z trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby, který jim byl kladen za vinu, a uznáni vinnými pouze z trestných činů nenahlášení a neoznámení podezřelé transakce promotérovi spravedlnosti.

Další části vyšetřování 

A konečně, s odkazem na další dva okruhy vyšetřování, byli kardinál Becciu a Cecilia Marognaová shledáni vinnými ve věci vyplacení částek v celkové výši více než 570 000 eur ve prospěch Marognaové ze strany Státního sekretariátu, a to prostřednictvím společnosti, která je na ni nahlášena, "s odůvodněním, které neodpovídá pravdě, že peníze měly být použity na pomoc při osvobození řeholnice, oběti únosu v Africe".

Kardinál Becciu byl rovněž shledán vinným ze zpronevěry, protože ve dvou případech nařídil na účet vedený na jméno Caritas-diecéze Ozieri vyplatit celkovou částku 125 000 eur, která byla ve skutečnosti určena pro družstvo Spes, jehož předsedou byl jeho bratr Antonino Becciu. "Ačkoli konečný účel těchto částek byl sám o sobě zákonný, Soudní dvůr dospěl k závěru, že vyplacení finančních prostředků Státním sekretariátem představovalo v tomto případě nezákonné použití těchto prostředků, což představuje trestný čin zpronevěry, a to v souvislosti s porušením článku 176 italského trestního zákoníku, který postihuje soukromý zájem na úředních úkonech, a to i prostřednictvím třetí osoby, v souladu - navíc - s ustanovením kánonu 1298 I.C.C., který zakazuje zcizení církevního veřejného majetku příbuzným až do čtvrtého stupně.

Naproti tomu obžalovaní Mincione, Torzi, Tirabassi, Becciu, Squillace, Crasso, Di Ruzza a Brülhart byli zproštěni obžaloby ze všech ostatních jim přisuzovaných trestných činů. Mons. Mauro Carlino byl zproštěn obžaloby ze všech trestných činů, které mu byly kladeny za vinu.

Mnozí z obhájců přítomných v soudní síni oznámili, že se odvolají.