Tentýž původ, tatáž úcta
Simone Caleffi – L´Osservatore Romano
„Nemáme snad všichni jednoho otce? Nestvořil nás jeden Bůh? Proč tedy jeden s druhým jedná věrolomně…? (Mal 2,10)
Islamistický terorismus a náboženský fanatismus obecně podkopaly celosvětovou bezpečnost; zvláště znepokojily věřící, kteří pěstují plány míru, respektu a soužití mezi národy, kulturami a náboženstvími; vnukly věřícím lidem pochybnost, že Druhý vatikánský koncil byl možná naivní, když napsal, že „všichni lidé mají duši obdařenou rozumem a byli stvořeni k Božímu obrazu, mají tedy tutéž přirozenost a tentýž původ. Byli vykoupeni Kristem, mají tedy totéž božské povolání a určení“. (Gaudium et spes, 29). Tváří v tvář dnešnímu panoramatu a z něj plynoucímu strachu z druhého je třeba znovu potvrdit to, co níže uvádí Pastorální konstituce o církvi v současném světě: „Proto je třeba, aby se stále více uznávala základní rovnost všech“. Pouze na tomto základě lze také v současnosti založit starobylé téma 'upřímné úcty', vyjádřené ve Starém zákoně a rozvinuté ve spisech Nového zákona.
Filosofický proud židovského personalismu a křesťanského personalistického myšlení byl převedením tohoto tématu 'upřímné úcty' do racionálních pojmů, zejména u Emmanuela Mouniera. Nejde jen o to vzít na vědomí, že kulturní a náboženský svět, dříve vzdálené, někdy nepřátelské nebo přinejmenším vzájemně indiferentní, se nyní setkávají. Musíme si položit otázku, jaký význam má respektování a uznávání náboženství pro křesťanskou teologii: jaké důsledky mají pro přítomnost církve ve společnosti, jaké změny přinášejí v definici identity křesťanů. Je jisté, že volba vztahu k jiným náboženským světům, a nejen k nim, provedená od II. Vatikánského koncilu, nenechala věci při starém, i když ve skutečnosti již nějakou dobu probíhala změna v mentalitě a chování katolíků. Ti s překvapením pozorovali proměnu vztahů mezi národy a lidmi a v krátké době přešli od výslovné či skryté nedůvěry ke všemu, co není katolické, k novému planetárnímu uvědomění, které již někteří označili za předpoklad a předstupeň nového křesťanského humanismu.
Koncil a magisterium papežů byly koneckonců odpovědí na poptávku po doktrinálních a praktických návodech k uchopení tématu, které bylo do té doby vykládáno podle paradigmatu podezíravosti vůči druhému, ne-li přímo jeho odmítání.
V každém případě intelektuální poctivost vyžaduje, abychom uznali, že v minulosti nebyla náboženstvím z křesťanského hlediska přisuzována relevantní hodnota. Kromě toho je třeba dodat, že postoj respektu je bohužel zatížen určitými událostmi z minulosti, které byly nevědomky upozaděny, ale s nimiž je nakonec nevyhnutelné se vyrovnat. Není možné zapomenout na dlouhou řadu křesťanských mučedníků, která dodnes vyznačuje cestu dvoutisícileté historie křesťanství krvavou stopou. Na druhou stranu je třeba mít na paměti také formy náboženské nesnášenlivosti, jako je antijudaismus, náboženské války a pronásledování „kacířů“, jejichž protagonisty byli církevní představitelé, kteří své činy motivovali ve jménu křesťanské víry.
Druhý Vatikánský koncil k této otázce, která dlouho trýznila křesťanské svědomí, poskytl rozhodující a objasňující vysvětlení, když prohlásil: „Je samozřejmé, že si nejsou všichni lidé rovni z hlediska rozdílů v tělesné zdatnosti a v rozumových nebo mravních schopnostech. Přesto však je třeba překonat a odstranit jakýkoli druh sociální nebo kulturní diskriminace v základních právech člověka z důvodů pohlaví, rasy, barvy, společenského postavení, jazyka nebo náboženství, poněvadž to odporuje Božímu záměru“. (Gaudium et spes, 29).
Simone Caleffi (1979) je od roku 2006 knězem v římské diecézi. Získal bakalářský titul z filozofie (2002) a teologie (2005), licenciát z ekleziologie (2007) a morální teologie (2009) a posléze doktorát z morální teologie (2016). Na Papežské univerzitě LUMSA vyučoval dogmatickou teologii a nyní zde vyučuje specifická témata v teologii. Jeho badatelská činnost se zaměřuje na ctnosti, zejména na ctnosti teologální. Vydal publikaci „Vztahy mezi papežem a konstantinopolským patriarchou“ (1964-1995) pohledem listu Civiltà Cattolica“ a „Ekumenismus jako odpověď na dechristianizaci“ (Tau, 2020). Jeho poslední kniha nese název „Christianofobie a islamofobie. Současná multikulturní společnost po Abú Dhábí a Fratelli tutti“ (2022).
