Jan Regner: Doba postní
Popeleční středou jsme se vydali na cestu. Čtyřicet dní budeme putovat k největším svátkům liturgického roku, k radostné oslavě velikonočního tajemství, vrcholu křesťanské zvěsti. Znovu si připomeneme, ale také zpřítomníme dávné události, které jsou se stále aktuální a uskutečňují se v životě každého z nás, pokud k tomu svolíme.
Krásně to vyjadřuje úryvek z Petrova listu, který připadá na první postní neděli: „Kristus vytrpěl jednou smrt za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás smířil s Bohem. Byl sice usmrcen podle těla, ale podle ducha dostal nový život. V tom duchu šel a přinesl zprávu duším uvězněným.“ (1. Petr 3,18-19) Toto velikonoční tajemství vlastně slavíme stále - při každé mši na památku utrpení, smrti a vzkříšení vtěleného Boha.
Kdysi byla postní doba obdobím velmi přísné kajícnosti a pokání, které mělo vést k očištění od špatných náklonností a hříšných zvyků. Připravit se na velikonoční oslavu utrpení, smrti a vzkříšení Ježíše Krista znamenalo zároveň obnovit závazek jej následovat.
Dnes od nás sice církev nežádá, abychom se věnoval přísným postům a „umrtvováním“ z dřívějších dob, přesto nám v našem duchovním růstu může prospět, když si najdeme nějaký citelný způsob přípravy. Může to být dobrá příležitost znovu si uvědomit, čím jako křesťané vlastně jsme, nakolik platí, že Krista opravdu poznáváme, učíme se ho milovat a stále věrněji následovat.
Postní doba je pro nás časem pravdy, kdy je užitečné si vygruntovat v pokojíku své duše, vynést na světlo harampádí, které jsme tam často my sami nanosili, a znovu se vydat správným směrem a k jedinému smysluplnému cíli, kterým je Bůh sám. Abychom byli schopni přijmout sami sebe, i se svými slabostmi, prospívá nám, když si prožijeme bezpodmínečné přijetí, které nám stále nabízí Bůh. Ano, selháváme slovem i skutkem, svými myšlenkami, ale i tím, že nejsme schopni být věrnými křesťany. Ale jak kdysi prohlásil velký německý teolog Dietrich Bonhoeffer, měli bychom často děkovat, že patříme do společenství hříšníků, protože Bůh hříšníky miluje.
Naše myšlenky by se ale neměly soustředit jen na stinné stránky našeho života. Postní doba může být i časem vděčnosti, kdy si uvědomíme radostné okamžiky své dosavadní cesty. Projevit vděčnost Dárci všech dobrých darů za to, co se nám podařilo ve vztahu ke své rodině, přátelům, spolupracovníkům. Poděkovat za chvíle, kdy Bůh byl přítomen uprostřed našeho křesťanského společenství. Co můžu nového vnést do svého života, do svých vztahů, v čem mohu být aktivnější ve své farnosti či sboru – i tyto oblasti mohou být součástí šesti týdnů příprav na Velikonoce. Nedívejme se na postní dobu příliš strnule, buďme kreativní, nikdy není pozdě začít něco nového, přijmout čerstvý pohled na svou křesťanskou cestu.
Co může během letošní postní doby náš duchovní život obohatit? Častější slavení eucharistie? Pravidelný čas pro osobní modlitbu, rozjímání nebo kontemplaci? Četba krátkých úryvků Písma? Být více štědrý a darovat něco organizacím, které pomáhají těm méně šťastným v naší společnosti? Věnovat více času rodině, partnerovi, dětem? Cokoliv z těchto oblastí může nakonec být pro náš duchovní život užitečnější, než si jen upravit jídelníček…
Markovo evangelium nám podává zprávu o tom, jak Ježíš po svém křtu odchází na čtyřicet dní do pouště a během této doby je vystaven pokušením od Zlého. Zkoušky mají v našem životě důležité místo, dávají nám příležitost dozrát, udělat zásadní kroky na naší pouti, něco nového pochopit a zbavit se falešných představ. „Co tě nezabije, to tě posílí,“ říká lidová moudrost. V jistém slova smyslu to jistě platí i v duchovní oblasti. Díky překážkám sílíme a nacházíme nové cesty.
Jan Regner SJ je univerzitním kaplanem v Olomouci.
