Věroučná nóta: Změna svátostné formule a matérie zneplatňuje udílenou svátost

Vatican News

Nóta Dikasteria pro nauku víry zveřejněná v sobotu 3. února nese název Gestis verbisque. Jde o text projednaný a schválený členy dikasteria, kardinály a biskupy, na nedávném plenárním shromáždění dikasteria a následně schválený papežem Františkem. Nóta opětovně potvrzuje, že formule a materiální prvky stanovené v základním obřadu svátosti nelze libovolně měnit ve jménu kreativity, neboť tím se vlastně zneplatňuje svátost sama.

Prezentace kardinála Fernándeze

Prefekt dikasteria, kardinál Victor Fernández, při prezentaci dokumentu vysvětluje jeho genezi, a sice množící se situace, kdy byla zjištěna neplatnost vysluhovaných svátostí. Provedené úpravy pak vedly k nutnosti vypátrat dotyčné osoby, aby se obřad křtu nebo biřmování opakoval, a značný počet věřících právem vyjádřil své rozhořčení. Jako příklad byly uvedeny úpravy křestní formule, např. „Křtím tě ve jménu Stvořitele...“ a „Ve jménu tvého otce a matky... tě křtíme“. Jedná se o okolnosti, které se týkaly i některých kněží, kteří poté, co byli pokřtěni formulí tohoto typu, bolestně zjistili neplatnost svého svěcení a do té doby slavených svátostí. Kardinál vysvětlil, že zatímco v jiných oblastech pastoračního působení církve je dostatek prostoru pro kreativitu, v oblasti slavení svátostí se to mění spíše v 'manipulativní zvůli'.

Přednost Božího jednání

Úzce propojenými událostmi a slovy, píše se ve věroučné nótě, Bůh zjevuje a uskutečňuje svůj plán spásy pro každého muže a ženu. Bohužel je třeba poznamenat, že liturgické slavení, zejména svátostí, není vždy prováděno v plné věrnosti církví předepsaným obřadům. Církev má povinnost zajistit prioritu Božího působení a chránit jednotu Kristova těla v těch úkonech, které nemají obdoby, protože jsou posvátné par excellence s účinností zaručenou kněžským působením Krista. Církev si je také vědoma, že spravovat Boží milost neznamená přivlastňovat si ji, ale stát se nástrojem Ducha při předávání daru Kristova velikonočního tajemství. Zejména ví, že její potestas ve vztahu ke svátostem končí u jejich podstaty a že ve svátostných gestech musí zachovávat spásná gesta, která jí svěřil Ježíš.

Matérie a forma

Nóta pak vysvětluje, že matérie svátosti spočívá v lidském konání, skrze které jedná Kristus. Někdy je v ní hmotný prvek (voda, chléb, víno, olej), jindy zvlášť výmluvné gesto (znamení kříže, vkládání rukou, ponoření, vylití, souhlas, pomazání). Co se týče formy svátosti, tvoří ji slovo, které propůjčuje hmotě transcendentní význam, proměňuje běžný význam hmotného prvku a čistě lidský význam vykonávaného úkonu. Toto slovo vždy v různé míře čerpá inspiraci z Písma svatého, je zakořeněno v živé církevní tradici a bylo autoritativně definováno učitelským úřadem církve. Proto matérie a forma nikdy nezávisela a ani nemůže záviset na vůli jednotlivce nebo jednotlivého společenství.

Změny nejsou možné

Dokument opakuje, že u všech svátostí se v každém případě vždy vyžadovalo dodržování matérie a formy pro platnost slavení s vědomím, že svévolné změny jednoho a/nebo druhého - jejichž závažnost a zneplatňující síla musí být čas od času zjišťována - ohrožují účinné udělování svátostné milosti ke zjevné škodě věřících.  To, co čteme ve schválených liturgických knihách, musí být věrně dodržováno, aniž by se něco přidávalo, ubíralo nebo měnilo.

Umění liturgického slavení

Liturgie umožňuje rozmanitost, která chrání církev před strnulou uniformitou, jak čteme v koncilní konstituci Sacrosanctum Concilium. Tato rozmanitost a tvořivost, které podporují větší srozumitelnost obřadu a aktivní účast věřících, se však nemůže týkat toho, co je při slavení svátostí podstatné.