Parolin: Pro papeže není vyjednávání kapitulací, ale podmínkou spravedlivého a trvalého míru

Vatican News

Zveřejňujeme plné znění rozhovoru, který dnes v italském deníku Corriere della Sera poskytl státní sekretář kardinál Pietro Parolin novináři Gian Guido Vecchimu.

Vaše Eminence, papež zjevně žádá o vyjednávání, a nikoli o kapitulaci. Proč se však obrací pouze na jednu ze dvou stran, na Ukrajinu, a ne na Rusko? A nehrozí, že poukaz na „porážku“ napadených jako motivace k jednání bude kontraproduktivní?

Jak připomněl ředitel vatikánského tiskového střediska, když citoval slova Svatého otce z 25. února, papežova výzva zní: „Vytvořte podmínky pro diplomatické řešení při hledání spravedlivého a trvalého míru“. V tomto smyslu je zřejmé, že vytvoření takových podmínek není odpovědností pouze jedné ze stran, ale obou, a první podmínkou se mi zdá být právě ukončení agrese. Nikdy nesmíme zapomínat na kontext a v tomto případě na otázku, která byla položena papeži, který v odpovědi hovořil o vyjednávání a zejména o odvaze k vyjednávání, které nikdy není kapitulací. Svatý stolec pokračuje v této linii a nadále vyzývá k příměří, přičemž agresoři by měli být těmi, kdo zastaví palbu jako první, a poté k zahájení jednání. Svatý otec vysvětluje, že vyjednávání není slabost, ale je to síla. Není to kapitulace, ale odvaha. A říká nám, že musíme mít větší úctu k lidskému životu, ke statisícům životů, které byly obětovány v této válce v srdci Evropy. Tato slova platí pro Ukrajinu stejně jako pro Svatou zemi a další konflikty, které potřísňují svět krví.

Existuje ještě šance na dosažení diplomatického řešení?

Vzhledem k tomu, že se jedná o rozhodnutí, která závisí na lidské vůli, vždy existuje možnost dospět k diplomatickému řešení. Válka rozpoutaná proti Ukrajině není důsledkem nekontrolovatelné přírodní katastrofy, ale pouze lidské svobody, a tatáž lidská vůle, která tuto tragédii způsobila, má také možnost a odpovědnost podniknout kroky k jejímu ukončení a otevřít cestu k diplomatickému řešení.

Stupňuje se znepokojení Svatého stolce? Sám jste o tom hovořil, když jste řekl, že je hypotéza o zapojení západních zemí je „děsivá“.

Svatý stolec se obává rizika eskalace války. Zvyšování úrovně konfliktu, exploze nových ozbrojených střetů, závod ve zbrojení jsou v tomto smyslu dramatickými a znepokojivými signály. Rozšíření války znamená nové utrpení, nový smutek, nové oběti, novou zkázu, které se přidávají k těm, jež na vlastním těle prožívá ukrajinský lid, zejména děti, ženy, staří lidé a civilisté, kteří platí příliš vysokou cenu této nespravedlivé války.

Papež František hovořil také o izraelsko-palestinském konfliktu a evokoval „odpovědnost“ soupeřících stran. Co mají obě situace společného?

Obě situace mají jistě společné to, že se nebezpečně rozšířily za všechny přijatelné meze, že je nelze vyřešit, že mají dopady v různých zemích a že nemohou najít řešení bez seriózních jednání. Znepokojuje mě nenávist, kterou vyvolávají. Kdy se takové hluboké rány vůbec zahojí?

Ještě k tématu eskalace: papež několikrát hovořil o nebezpečí jaderného konfliktu, k němuž „stačí nehoda“. Je toto základní obava Svatého stolce? „Nehoda“ jako v Sarajevu v roce ´14?

Nebezpečí fatálního jaderného zvratu nechybí. Stačí pozorovat pravidelnost, s jakou se k takové hrozbě uchylují někteří vládní představitelé. Mohu jen doufat, že jde o strategickou propagandu, a nikoli o varování před něčím skutečně možným. Pokud jde o základní obavu Svatého stolce, domnívám se, že jde spíše o to, aby se jednotliví aktéři této tragické situace ještě více neuzavřeli do svých vlastních zájmů, čímž nebudou dělat, co mohou, pro dosažení spravedlivého a stabilního míru.