S Petrem. Vždycky
ANDREA TORNIELLI, Vatikán
V ohlušujícím tichu diplomacie, v panoramatu charakterizovaném stále zřetelnější absencí politické iniciativy a vedení schopného vsadit na mír, zatímco svět zahájil šílené závody ve zbrojení tím, že na sofistikované nástroje smrti vyčlenil částky, které by stačily na zajištění dvakrát větší základní zdravotní péče pro všechny obyvatele Země a na výrazné snížení emisí skleníkových plynů, osamělý hlas papeže Františka nadále prosí o umlčení zbraní a vyzývá k odvaze upřednostňovat cesty míru. Nadále vyzývá k příměří ve Svaté zemi, kde po nelítostném masakru teroristů z Hamásu ze 7. října následovalo a nadále pokračuje tragické krveprolití v Gaze. Nadále vyzývá k umlčení zbraní v tragickém konfliktu, který vypukl v srdci křesťanské Evropy, na Ukrajině zničené a poničmučené bombardováním ruské útočné armády. Nadále vyzývá k míru v dalších částech světa, kde se s nevýslovným násilím odehrávají zapomenuté konflikty, které tvoří stále se zvětšující střípky světového konfliktu.
Římský biskup vstupuje do dvanáctého roku svého pontifikátu v temné hodině, kdy je osud lidstva vydán na milost a nemilost vládcům neschopným posoudit důsledky svých rozhodnutí, kteří jako by se vzdávali nevyhnutelnosti války. A s jasností a realismem říká, že "silnější je ten, kdo vidí situaci, kdo myslí na lidi", tedy "kdo má odvahu vyjednávat", protože "vyjednávání je odvážné slovo", za které by se člověk neměl stydět. Papež František, vzdorující nepochopení blízkých i vzdálených, i nadále staví do centra posvátnost života, je nablízku nevinným obětem a odsuzuje špinavé ekonomické zájmy, které tahají za nitky válek maskovaných pokrytectvím.
Při letmém pohledu na posledních jedenáct let dějin si člověk uvědomí prorockou hodnotu Petrova hlasu. Tento alarm - ohledně třetí světové války po částech - poprvé zazněl před deseti lety. Sociální encyklika Laudato si' (2015) ukázala, že změna klimatu, migrace, války a ekonomika, která zabíjí, jsou vzájemně propojené jevy a lze je řešit pouze prostřednictvím globálního pohledu. Velká encyklika o lidském bratrství (Fratelli tutti, 2020) ukázala cestu k budování nového světa založeného na bratrství a opět odstranila jakékoli alibi pro zneužívání Božího jména k ospravedlňování terorismu, nenávisti a násilí. A pak neustálé zmiňování milosrdenství v papežově magisteriu, které protkává celou strukturu tohoto misionářského pontifikátu.
V sekularizovaných a "tekutých" společnostech, kde už nejsou žádné jistoty, nelze nic považovat za samozřejmost a evangelizace - učí František - začíná opět od toho podstatného, jak čteme v Evangelii gaudium (2013): "Znovu jsme objevili, že i v katechezi má zásadní roli první hlásání neboli 'kerygma', které musí zaujímat střed evangelizační činnosti a každého záměru církevní obnovy. [...] Ústřední postavení kerygmatu vyžaduje určité vlastnosti hlásání, které jsou dnes všude potřebné: aby vyjadřovalo spásnou Boží lásku před morálními a náboženskými závazky, aby nevnucovalo pravdu a apelovalo na svobodu, aby mělo určité tóny radosti, podnětnosti, vitality a harmonické úplnosti, která neredukuje hlásání na několik doktrín, které jsou někdy více filozofické než evangelijní. To vyžaduje od evangelizátora určité dispozice, které pomáhají lépe přijmout hlásání: blízkost, otevřenost k dialogu, trpělivost, srdečné přijetí, které neodsuzuje".
Svědectví milosrdenství je tedy základním prvkem této "spásné Boží lásky", která "předchází morální a náboženské povinnosti". Jinými slovy, na ty, kteří se dosud nesetkali s křesťanskou skutečností, jak Benedikt XVI. jasnozřivě poznamenal již v květnu 2010, pravděpodobně neudělá dojem a nefascinuje je konstatování morálních norem a povinností, naléhání na zákazy, pečlivé výčty hříchů, odsuzování nebo nostalgické odvolávání se na hodnoty minulých let.
Na počátku přijetí, blízkosti, něhy, doprovázení, na počátku křesťanského společenství schopného přijmout a naslouchat je dozvuk milosrdenství, které člověk zakusil a které se snaží - i když uprostřed tisíce omezení a pochybení - obnovit. Čteme-li papežova gesta těmito očima, a to i ta, která v některých vyvolala stejné pohoršené reakce jako Ježíšova gesta před dvěma tisíci lety, objevíme jejich hlubokou evangelizační a misijní sílu.
