Peña Parra: Budování společnosti, v níž převládá solidarita nad sobectvím
L'Osservatore Romano
"Dnešní svět více než kdy jindy potřebuje Kristův pokoj". "Protože bez něj je ohrožen samotný život". Zdůraznil to arcibiskup Edgar Peña Parra, substitut Státního sekretariátu, během mše svaté na Neděli Božího milosrdenství, která se včera, 7. dubna, konala v římském kostele San Luigi dei Francesi.
Po přivítání rektora Mons. Laurenta Bregueta, dalších koncelebrujících kněží a přítomných věřících se prelát ve své homilii zaměřil na evangelijní epizodu zjevení zmrtvýchvstalého Ježíše učedníkům - tu, v níž spoluúčinkuje nevěřící Tomáš - a definoval ji jako dar, který má čtyři různé podoby: odvahu, pokoj, Ducha svatého a nakonec odpuštění a víru.
Dar, který má čtyři podoby
Pokud jde o dar odvahy, monsignor Peña Parra připomněl, že dveře místa, kde učedníci stáli, byly "zavřené". Ti se totiž "stále ještě otřeseni událostmi umučení sešli, aby se navzájem podpořili a dodali si odvahu", jak se to stává, když je člověk vyděšený. A právě "večer se jim Pán ukazuje", dodal celebrant: tedy "ve chvíli, kdy světlo ustupuje tmě", temnotě. Ale Vzkříšený se v té chvíli přibližuje právě proto, "že ví, že strach, který svírá" srdce jeho vlastních, riskuje ohrožení jejich poslání. "Proto se zjevuje, aby je utěšil a dodal jim odvahu prostřednictvím" známého pozdravu: "Pokoj vám".
Zde je tedy druhý dar, který je "zásadní", totiž "vnitřní a hluboký pokoj, který přetváří jejich dějiny a uklidňuje jejich neklidné svědomí. Pokoj, který pramení z kříže" a který nám "vydobyl obětí svého života". Papež František to připomněl," vysvětluje kazatel, "v meditacích, které letos napsal pro velkopáteční křížovou cestu v Koloseu a v poselství 'Urbi et Orbi' k Velikonocům: v obou případech papež apeloval "na úctu k životu, od narození až po přirozenou smrt". Slova, která prelátovi připomněla projev svaté Terezie z Kalkaty při přebírání Nobelovy ceny za mír: "Největším ničitelem míru je dnes potrat," řekla tehdy řeholnice.
Se silou a ohněm Ducha svatého
Proto arcibiskup Peña Parra vyzval, abychom nikdy nepřestávali prosit o "pokoj při každé eucharistii, po modlitbě Otče náš, a to slovy: 'Osvoboď nás, Pane, od všeho zlého, dej nám pokoj'". Protože "také každý z nás", podobně jako Tomáš, "v srdci utrpení a zoufalství žízní po tom, aby slyšel Pána opakovat: 'Pokoj vám'".
Když pak kazatel přešel ke třetímu daru, daru Ducha svatého, zdůraznil, jak "krystalizuje" oba předchozí: "bez síly a ohně" Parakléta by se totiž "učedníci nestali neohroženými svědky Kristovými". Duch navíc "posílí také jejich jednotu", takže "budou schopni vytvořit společenství s "jedním srdcem a jednou duší", které bude hlásat zázraky Páně".
Při aktualizaci této úvahy celebrant upřesnil, že "být svědky Zmrtvýchvstalého Pána dnes znamená" podporovat "jednotu, a to v našich rodinách, na pracovišti i v církvi"; znamená to "milovat Boží děti a budovat společnost, v níž duch sdílení a solidarity převládá nad sobectvím".
Odpuštění a víra
A konečně dar odpuštění a víry. Tomáš jej přijímá jako první a "i dnes každému z nás Ježíš opakuje" stejné doporučení, které dal apoštolovi: "přestaň být nevěřící, buď věřící". Protože "včera stejně jako dnes věřit ve Vzkříšeného Krista znamená především rozeznávat jeho přítomnost a rozpoznávat jeho působení v srdci každodenních životních událostí, i těch nejjednodušších". Abychom - uzavřel Mons. Peña Parra - díky Božímu milosrdenství budovali "společenství založené na lásce k bližnímu".
