"Petr je tady": jak byl identifikován apoštolův hrob a ostatky
Maria Milvia Morciano - Vatikán
Z vrcholu Michelangelovy kopule sestupuje neviditelná nitka olovnice a protíná světlo, noří se do podzemní temnoty, sleduje staletí dějin a stavebních fází. Dole, v holé zemi, byly uloženy Petrovy ostatky poté, co byl apoštol svržen z kříže, na němž zemřel nedaleko odtud, v oblasti Neronova cirku. Byl pohřben na nekropoli v Ager Vaticanus mezi mnoha anonymními a chudými lidmi, jako byl on sám. Přesto byla vzpomínka na něj silnější. Toto místo se okamžitě stalo cílem poutníků. V průběhu staletí na sebe nad tímto hrobem navazovaly v těsném sledu etapy se stále majestátnějšími památkami: jednoduchá edikula, později uzavřená Konstantinovým památníkem, a pak velké uspořádání Řehoře Velikého (590-604), výklenek s pallii s mozaikou Krista z 9. století, oltář Kalista II. (1123) a nakonec oltář Klementa VIII. z roku 1549, zastíněný velkým Borrominiho baldachýnem.
Od zlaté nádhery baroka k třpytivé nádheře středověku, od esenciální strohosti 4. století ke štíhlé a prosté edikule nad krajní nuzotou jámy vyhloubené v zemi. V průběhu staletí vznikla kolem pohřebiště bazilika ad corpus, jediný případ v křesťanském světě, kdy byla sakrální stavba postavena přímo nad pohřbem mučedníka, v tomto případě však šlo o Petra, prvního biskupa římské církve.
Kolem Petrova hrobu se vrství složitá historie. Postupem času vzpomínka odolávala a stávala se vírou, až se Pius XII. v roce 1939 rozhodl provést archeologické vykopávky, které byly obtížné jak kvůli válečné době, tak kvůli objektivním podmínkám.
Petrův hrob je rozpoznán. Během vánočního rozhlasového poselství 23. prosince 1950, na konci Svatého roku, papež Pacelli oznámil, že hrob byl nalezen: "Zásadní otázka však zní: Byl hrob svatého Petra skutečně nalezen? Na tuto otázku odpovídá konečný závěr prací a studií zcela jednoznačným ano. Hrob knížete apoštolů byl nalezen".
Petrův hrob
S profesorem Vincenzem Fiocchim Nicolaiem, profesorem topografie křesťanských pohřebišť na Papežském institutu křesťanské archeologie, jsme zhodnotili události těchto objevů, které patří k nejsenzačnějším v dějinách archeologie. "Přítomnost Petrova hrobu je prokázána na základě celé řady prvků," říká profesor, "protože přímo pod oltářem z konce 16. století byl nalezen středověký oltář v ose s oltářem, a tedy pod kopulí, a pak krásný mramorový monument, což je schránka, kterou chtěl Konstantin postavit, aby do ní začlenil svatyni k hrobu, který je stále pod ní. Jde o skutečnou sérii čínských schránek. Tato hrobka se nachází v sepulkrálním kontextu, tedy s dalšími hrobkami, které lze pravděpodobně datovat mezi poslední desetiletí 1. století n. l. a počátek 2. století n. l., které na základě tohoto prvku a dalších, jako jsou graffiti, potvrzují, že se jedná o hrobku apoštola".
Písemné prameny
Graffiti jsou nesmírně důležitá, protože jasně dokládají zbožnou úctu, celé hnutí prvních věřících římské komunity, kteří se vydávali k této edikule, slavnému tropayonu, o němž podává zprávu Eusebius z Cesareje, který ve svých Historiae ecclesiasticae (II 25, 5-7) vypráví o Gaiovi - pravděpodobně duchovním a jistě Římanovi -, který, aby postavil přítomnost hrobů Petra a Pavla v Římě proti tvrzení montanistického heretika jménem Proklos, říká: "V Římě je hrob Petra a Pavla: Mohu ti ukázat trofeje apoštolů, kteří založili tuto církev, tedy církev římskou. Chceš-li jít do Vatikánu nebo na cestu do Ostie, ukážu ti tyto ostatky". Jedná se o jasné topografické údaje, které se navíc znovu objevují i v Liber Pontificalis, které ve vztahu k Petrovi nejen připomínají památky považované za slavné v císařské době, ale také umisťují místo jeho pohřbu mezi Via Aurelia a Via Trionfale.
"Petr je tady"
"Graffiti se nachází na zdi omítnuté červenou barvou, na slavné červené zdi. Na izolovaném fragmentu lze přečíst známé fragmentární graffito se jménem Petros a v dalším řádku řecky epsilon, ni a pak jota. Čtení fragmentu dalo podnět k mnoha interpretacím. Nejpřitažlivější," připomíná archeolog, " navrhla profesorka Guarducciová: Petros eni, tedy "Petr je zde" nebo "Petr je zde uvnitř", což odkazuje nikoli na hrobku, ale na druhotné uložení kostí do schránky umístěné ve výklenku v době Konstantinově. Třetím výkladem by bylo vzývání Petra, pokud bychom obě písmena interpretovali jako součást slova eirene, řecky mír: "Petr v pokoji". Z toho lze vyvodit závěr, že jméno Petra na tomto místě lze připsat pouze jménu apoštola".
Stovky graffiti, svědectví víry
"Na "stěně G", tedy na stěně, která v pozdější době uzavírala jednu stranu edikuly, jsou stovky graffiti, která se velmi těžko luští, ale určitě svými jmény, invokacemi a christologickými znaky v každém případě ukazují, že se zde často navštěvoval tento hrob, který se pak stal opěrným bodem všech těch dalších úprav až po současný papežský oltář a baldachýn," poznamenává profesor Nicolai.
Jsou to skutečně Petrovy kosti?
Jak se vyjádřil papež Pius XII, po první otázce týkající se identifikace Petrova hrobu následuje druhá: byly nalezeny Petrovy kosti?
Tak začala jedna z nejnapínavějších událostí v dějinách archeologie a její protagonistkou byla žena, narozená na počátku 20. století, florentská archeoložka a epigrafka Margherita Guarducciová, které také vděčíme za rozluštění graffiti a zejména toho, které se týká Petra.
Vykopávky v letech 1939-1958, které podpořil papež Pacelli, odhalily Petrův hrob, ale pod Gaiovou edikulou se nenašly žádné kosti. "Byla také nalezena schránka vložená do loculu vytesaného do stěny graffiti v blíže neurčené době, ale v každém případě před Konstantinem, která uzavírala edikulu ve velké mramorové schránce zdobené vzácným červeným porfyrem a která je stále vidět z Klementinské kaple. Schránka musela mít důležitý význam jak pro svou vnitřní cennost, tak pro své umístění. Čtyři průzkumníci ve své oficiální zprávě napsali, že schránka byla nalezena v podstatě prázdná," poznamenává profesor Fiocchi Nicolai.
Archeologická záhada
Zhruba o deset let později měla Margherita Guarducciová, která prováděla detektivní pátrání, získat kosti zpět díky svědectví jednoho z pracovníků, kteří prováděli výkopy v prvních letech průzkumu. Dělník tvrdil, že v dřevěné bedně ve skladu byly kosti, které byly odneseny při běžných úklidových pracích bez vědomí čtyř archeologů, kteří vedli vykopávky. "Pracovník tedy údajně tyto kosti ze schránky vyzvedl a uložil je do dřevěné bedny, která pak skončila ve skladištích," říká lektor Papežského institutu křesťanské archeologie, který pokračuje: "Kosti byly vyjmuty ze schránky: Tyto kosti byly proto později připsány schránce vložené do stěny G také proto, že u nich byl lístek označující jejich původ. Jedná se o fragmenty kostí, které nejsou ekvivalentem celého těla. Byl proveden antropologický průzkum, který je sice obecně přisuzuje dospělému muži, který by byl možná současníkem Petra. Výzkumy ani neposkytují přesné výsledky, ale lze říci, že jsou kompatibilní s těmi, které patřily apoštolovi," uzavírá Fiocchi Nicolai, který příběh rekonstruuje následovně: "Mohlo se stát, že když byla vytvořena konstantinovská schránka, vzali z hrobové jámy to, co zbylo z Petrových kostí, a uložili je do schránky ve zdi G, aby je uchovali na věčnost.
Oznámení papeže Pavla VI.
Při generální audienci 26. června 1968 svatý papež Pavel VI. připomněl dosavadní bádání a studie a zároveň předeslal, že "bádání, ověřování, diskuse a polemiky tím nebudou vyčerpány", a učinil "šťastné oznámení": "O to více musíme být horliví a jásat, když máme důvod věřit, že se podařilo vypátrat sice málo početné, ale posvátné ostatky Knížete apoštolů, Šimona, syna Jonášova, rybáře, kterého Kristus nazval Petrem, toho, který byl Pánem vyvolen, aby se stal základem jeho Církve, a kterému Pán svěřil nejvyšší klíče svého království s posláním pást a shromažďovat jeho stádo, vykoupené lidstvo, až do jeho konečného slavného návratu."
Relikvie darované jako symbol jednoty církve
Na bronzovém relikviáři s devíti úlomky kostí, který patřil papeži Montinimu a který papež František daroval v roce 2019 konstantinopolskému patriarchovi na svátek svatých apoštolů Petra a Pavla, je obezřetně napsáno sloveso putantur neboli "jsou považovány za Petrovy", poznamenává nakonec profesor Vincenzo Fiocchi Nicolai. Ve skutečnosti celý nápis zní: Ex ossibus quae in Arcibasilicae Vaticanae hypogeo inventa Beati Petri Apostoli esse putantur, "Z kostí nalezených v hypogeu vatikánské baziliky, o nichž se soudí, že patří blahoslavenému apoštolu Petrovi".
Nit, která se nepřetrhne
Archeologie je věda, která se snaží opírat o důkazy, ale při rekonstrukci historie se často daří právě dedukcím. V případě Petrova hrobu a ostatků obnovují prvky, které se všechny sbíhají kolem prostoru oltáře Konfese, obraz pravdy, protože kromě hmotných stop je rozhodující víra. Víra vrstvená po staletí tisíci a tisíci poutníků, papežů a světců, kteří všichni utkali nit paměti a učinili ji nezničitelnou.
