Parolin: Ukrajina prožívá temnou hodinu Kalvárie, prosme Boha o zázrak míru
Antonella Palermo - Vatican News
Státní sekretář kardinál Pietro Parolin opakuje volání papeže a ukrajinského lidu po míru ze svatyně Panny Marie na hoře Karmel v Berdyčově, jednoho z duchovních center katolické komunity v zemi, drahého vyznavačům latinského obřadu, kteří zde končí oslavy své pouti. Při mši svaté se za doprovodu sugestivních hymnů a dekorativního aranžmá, v němž převládají bílé a modré barvy, opakuje rituál vřelého a důvěrného přijetí Františkova legáta. Na přímluvu Panny Marie se zde vznáší prosba o dlouho očekávaný dar míru pro ty, kteří jsou zkoušeni téměř dva a půl roku trvající válkou. Bohu není nic nemožné, opakuje vatikánský představitel a ujišťuje, že papež je na blízku a sdílí bolest Ukrajinců, kterým nabízí „svou otcovskou náruč“.
Pro Boha není nic nemožné
V homilii, kterou téměř celou pronesl v místním jazyce monsignor Edward Kawa, pomocný biskup lvovské arcidiecéze latiníků - s výjimkou úvodního pozdravu a závěrečné modlitby k Panně Marii z hory Karmel, kterou přednesl Parolin - se připomíná první zázrak, který poznamenal historii tohoto pietního místa. Bylo to v roce 1627, kdy byl v bitvě s Tatary uvězněn Janusz Tyszkiewicz, guvernér kyjevských a žitomirských zemí. Spoutaný slíbil, že pokud získá svobodu, vykoná nějaký dobrý skutek ke cti Boha a Panny Marie. Když spal, zjevili se mu neznámí mniši, kteří se modlili k Bohu a Panně Marii za jeho propuštění. Jakmile byl osvobozen, rozhodl se, že nechá v Berdychově postavit klášter pro řeholníky, které viděl ve svých snech a které o tři roky později poznal u karmelitánů v Lublinu. Kostel byl vysvěcen v roce 1642. Na hlavní oltář byla umístěna ikona Panny Marie Sněžné, kopie té, která se dochovala v bazilice Panny Marie Větší v Římě, známá jako Salus Populi Romani. Reprodukci daroval sám Tyszkiewicz, který ji předtím uchovával ve svém rodinném domě, a v roce 1647 ji tehdejší kyjevský biskup prohlásil za zázračnou, neboť se před ní pomodlil a uzdravil.
Bůh obrať ty, kdo rozsévají násilí a pošlapávají důstojnost
V prvním čtení jsou převyprávěny události z první knihy Královské, epizoda známá jako oběť proroka Eliáše na hoře Karmel. Ve světle tohoto vyprávění zaznívá výzva ukrajinské církvi, aby byla „prorocká“. Ta musí, zdůrazňuje papežský legát, vyzývat k „neustálé modlitbě, aby Bůh obrátil srdce těch, kteří sešli z jeho cest a stali se otroky vlastní pýchy, rozsévají násilí a smrt a pošlapávají důstojnost Božích druhých“. Zuřivost a hněv, války a vraždy, napsal starověký autor Marek Asketa, zaslepují intelekt člověka. „Opravdu musíme prosit Pána, toho, který je nebeským lékařem, aby nás uzdravil z těchto smrtelných nemocí a na místo kamenného srdce nám dal srdce z masa!“ vyzýval dále kardinál.
Když už není síla k modlitbě, důvěřujte Bohu
„Nikdy neztrácejte důvěru a naději v Boha, zvláště dnes, kdy se zdá, že zlo má navrch, kdy válečné hrůzy, bolest mnoha obětí a obrovská destrukce podkopávají víru v Boží dobrotu, kdy nám upadají ruce a už nemáme sílu ani na modlitbu.“ Takto pokračuje homilie, která nás vybízí k pohledu na ukřižovaného Krista: na onen Velký pátek, kdy se zdálo, že hřích zvítězil a Boží spásné poslání selhalo, právě tehdy nastal zářivý úsvit Velikonoc. Smrt nebude mít poslední slovo, zdůrazňuje se, i když jen s námahou dohlédneme k horizontu vzkříšení.
Panna Maria ať se přimlouvá: klidná a jistá budoucnost pro Ukrajinu
Poslední část kardinálovy homilie je věnována Panně Marii, Matce Boží, která stojí vedle nás v únavě našich osobních křížů a „něžně nás doprovází ke svému slavnému vzkříšení“. Pozvání k rozjímání nad ikonou Matky Boží z Berdyčova, zobrazenou jako Odighítria, tedy ta, která vede. Symbol něhy a lásky, „ona je zvěstovatelkou úsvitu“, Ježíše, který je Světlem. Je útěchou ve smutku, je připravena nabídnout bezpečné útočiště. „K jejímu Božskému Synu naše prosby za sužovaný ukrajinský lid“, zní modlitba, v níž se slova ujal kardinál Parolin a zakončil ji touto invokací:
„Ó, blahoslavená Matko, dej, aby děti a mladí lidé měli klidnou a jistou budoucnost, aby rodiny byly ohniskem lásky, aby staří a nemocní lidé dostali útěchu a úlevu ve svém utrpení, aby ti, kdo brání svou vlast, byli chráněni před útoky zla, aby se váleční zajatci vrátili, aby mohli obejmout své milované, a aby oběti byly přijaty do nebeského království.“
Nakonec kardinál recituje jednu z nejdůležitějších a nejznámějších sekvencí zasvěcených Panně Marii z hory Karmel: „Flos Carmeli“ (Květ Karmelu), která je podle tradice připisována anglickému poustevnickému světci Simonu Stockovi.
"Květino Karmelu, kvetoucí révo, nádhero nebes, ty jediná jsi panenská Matka. Pevná zbroji bojovníků, válka zuří dál: na obranu vezmi škapulíř. Ó klíči a bráno ráje, pojďme tam, kde jsi korunována slávou!" Amen.
