Závěrečná mše eucharistického kongresu na stadionu Lucas Oil Stadium, Indianapolis, USA Závěrečná mše eucharistického kongresu na stadionu Lucas Oil Stadium, Indianapolis, USA  Komentář

Skutečně ctít Kristovo tělo

Velký eucharistický kongres ve Spojených státech, slova svatého Jana Zlatoústého a obrana veškerého života.

ANDREA TORNIELLI

Apoštolský nuncius Christophe Pierre se ve svém projevu při zahájení Velkého eucharistického kongresu Spojených států v Indianapolisu 17. července zeptal, v čem spočívá „eucharistické znovuzrození“. A také jaký je lakmusový papírek, podle kterého poznáme, zda „člověk prožívá eucharistické probuzení“. Skutečné eucharistické probuzení, vysvětlil kardinál Pierre, ačkoli je „vždy doprovázeno svátostnou zbožností“, a tedy adorací, procesími a katechezí, „musí přesahovat rámec zbožných praktik“. Skutečné eucharistické probuzení, objasnil dále, znamená vidět Krista v druhých, nejen ve vlastní rodině, přátelích a společenství, ale také v těch, které vnímáme jako vzdálené, protože jsou jiného etnika nebo sociálního postavení, nebo v těch, kteří zpochybňují náš způsob myšlení nebo mají jiné názory než my. Tato slova jsou zvláště významná v souvislosti s polarizací, která charakterizuje americkou společnost a z jejíhož vlivu není vyloučena ani církev v této velké zemi.

Úvahy nuncia Pierra připomínají jednu homilii velkého církevního otce svatého Jana Zlatoústého, který řekl: „Chceš ctít Kristovo tělo? Nedopusť, aby se stalo předmětem opovržení jeho údů, tedy chudých, kteří nemají šaty, jimiž by se mohli přikrýt. Neuctívej ho zde v kostele hedvábnými plátny, zatímco venku ho zanedbáváš, když trpí zimou a nahotou... Jaký prospěch může mít Kristus, je-li obětní stůl naplněn nádobami ze zlata, zatímco on pak v osobě chudých umírá hlady?“. Jan Zlatoústý k tomu dodává: „Mysli na totéž, co Kristus, když bloudí a putuje a potřebuje střechu nad hlavou. Odmítáš ho přijmout v poutníkovi a místo toho zdobíš podlahu, stěny, sloupy a zdi posvátné budovy... Když zdobíš prostředí pro bohoslužbu, neuzavírej své srdce před trpícím bratrem. To je nejcennější živý chrám ze všech“.

Jiný velký biskup, don Tonino Bello, poznamenal: „Bohužel okázalá bohatost našich měst nám usnadňuje vidět Kristovo tělo v eucharistii našich oltářů. Brání nám však vidět Kristovo tělo v nepohodlných příbytcích bídy, nouze, utrpení a osamělosti.  Proto jsou naše eucharistie tak výstřední...“.

Když se zamyslíme nad situací ve Spojených státech, lze doufat, že eucharistická obroda povede ke stále většímu zaměření na Kristovo tělo v „nepohodlných příbytcích“ bídy a odstrčenosti. A také je třeba doufat, že toto oživení podpoří obnovenou pozornost ve prospěch života a lidské důstojnosti, životů slabých a bezbranných, jako jsou nenarozené děti, bezdomovci, migranti. Obnovenou pozornost ve prospěch životů těch, kteří jsou denně ohrožováni násilím a nekontrolovaným šířením zbraní prodávaných s impozantní lehkostí: pohromou, která zvláště postihuje tuto velkou zemi a pro jejíž potírání nikdy neučiní dostatek právě křesťané, tedy následovníci toho, který v Getsemanech zastavil Petrův obranný výboj tím, že mu přikázal, aby vrátil meč do pochvy, a poté znovu připevnil ucho veleknězova služebníka, kterého tento apoštol zranil.

26. července 2024, 15:10