PODCAST - Adéla Muchová: Svatá místa na sněhu
Milí posluchači a posluchačky, v prvním srpnovém týdnu se v kalendáři setkáváme se svátkem Posvěcení římské baziliky Panny Marie, který se ovšem váže k zajímavější náboženské praxi: úctě k Panně Marii Sněžné. Legenda vypráví o zázračném vyznačení místa na pahorku v Římě. Po modlitbách místních občanů, jaké zbožné dílo mohou svými penězi podpořit, pokryl pahorek Eskvilinu v srpnu sníh a tato nezvyklá povětrnostní událost pak vedla k vytyčení půdorysu budoucího mariánského chrámu.
Osvěžující příběh v horkém létě našel ozvuky i v českém prostředí a postupně vznikala místa, která buď odkazují k původní římské legendě, anebo jí přizpůsobují zkušenosti místních věřících. Nacházíme tak příběhy o zázračných uzdraveních či pomoci od zlého, které vedly k založení mnoha kostelů a kaplí zasvěcených tzv. Panně Marii Sněžné. Jsou mezi nimi monumentální chrámy na Jungmannově náměstí v Praze nebo na Náměstí Republiky v Olomouci, stejně jako kostelíky, kaple, a poutní místa po celé zemi: například Kašperské Hory, Horní Police u České Lípy, Hvězda na Broumovsku, dřevěný kostel ve Velkých Karlovicích či poutní místo Malenisko na Zlínsku.
Panna Maria Sněžná samozřejmě není biblická postava nebo teologická veličina. Ten sníh můžeme vnímat jako svéráznou připomínku Božího jednání v našich životech. Jako rozvernou snahu zachytit to, co je nezachytitelné... Jako odpověď na konkrétní modlitbu. A tak nás ani nemusí znepokojovat rozmanité ztvárnění těchto příběhů, ať už jazykové nebo výtvarné, pokud je vnímáme v dobovém kontextu. I dnes tak můžeme některá místa navštívit a odnést si duchovní posilu, aniž bychom souzněli s tehdejší výzdobou ve formě lidových artefaktů, jako jsou sošky, obrázky či dokonce symboly uzdravených orgánů… Mnohé z nich možná nesou důležité poselství o duchovní zkušenosti, která je jinak těžko sdělitelná.
Můj zájem o tuto tematiku podnítil kostelík nejprve úplně nenápadný, až trochu nudný. Objevila jsem jej při svých cestách do Horního Rakouska: pár kilometrů od českých hranic stojí u hlavní silnice kostel Maria Schnee – Panny Marie Sněžné. Svou polohou připomíná dálniční kapli, a tak jsem se tam vždy ráda zastavila. Je to klidné, upravené místo, otevřené pro veřejnost. Dá se posedět uvnitř, nebo se kochat výhledem do krajiny: směrem do Česka se na horizontu táhnou hluboké lesy. Ticho, klid, prostě malebné meditační místo, říkala jsem si vždy a ráda se sem vracela. A pak jsem jednou za kostelem objevila památný kámen s nápisem a začal se přede mnou odvíjet dramatický příběh o vysídlení šumavského a novohradského pohraničí. Pročetla jsem si historii místa a české lesy jsem konečně prozkoumala dalekohledem… Nedalo příliš práce objevit na obzoru kostelní věž. Ano, hádáte správně, věž kostela Panny Marie Sněžné!
Jde o poutní místo u Svatého Kamene nad Malší a legenda vypráví—jak jinak—o zjevení Madony sedící na kameni. Kámen se později rozpůlil a obě části se od sebe začaly vzdalovat. Až budou od sebe tak daleko, že mezi nimi projede vůz s koněm, nastane prý konec světa... Poutní místo začalo vzkvétat zejména v barokní době: byl tu léčivý pramen, kaple, kostel, i klášter. Duchovně tu působili klarisky, cisterciáci, redemptoristé i petrini, avšak od padesátých let byl celý areál v pohraničním pásmu postupně devastován.
Když byly okolní obce zrušeny a německy mluvící obyvatelé vystěhováni do Rakouska, mnozí trpěli odloučením od své původní domoviny, a to i té duchovní. Svatý Kámen byl po staletí duchovním centrem jejich předků, měli k němu blízký vztah. A protože jim železná opona na dlouhou dobu zabránila v návštěvě poutního místa, tak v osmdesátých letech postavili nový kostel na rakouské straně. Vzdušnou čarou jsou oba kostely vzdáleny jen pět kilometrů, autem přes Dolní Dvořiště je to 10 minut jízdy. Ale tehdy, v době studené války to byly dva světadíly, které se neprotínaly… I když, zrovna přes řeku Malši, která tu tvoří státní hranici, vedla jedna ze schůdnějších cest pro uprchlíky z Československa. Terén tu není tak horský jako západněji na Šumavě nebo východněji v Novohradských horách.
S pádem režimu přišlo vzkříšení i do poutního místa u Svatého Kamene. Za pomoci českých i rakouských úřadů a finančních darů jednotlivců byl kostel v roce 1993 znovu vysvěcen a stal se tak symbolem nového zázraku: svobody, otevřených hranic a sdílené víry. Dnešní poutník tak může navštívit obě svatá místa s dotekem sněhu a vzpomenout na pohnuté osudy místních obyvatel a jejich nezlomné víry v dobro.
Až tudy, kolem rakouského kostela, zanedlouho povede dálnice, stejně budu dál sjíždět ke své „dálniční kapli“ Panny Marie Sněžné, abych poděkovala za dary, kterých se nám ve svobodné zemi dostává a prosila za ty, kteří žijí v útlaku a nesvobodě. Proto ráda zůstanu poutníkem, i když sníh v srpnu tu asi neuvidím.
Adéla Muchová je pastorální teoložka a duchovně doprovázející, působí na Katolické univerzitě v Linci.
