PODCAST: Jan Krbec – Laskavost

Kdo mi dnes prokázal laskavost? A jak jsem na to zareagoval?

Chci se dnes zastavit u jedné z vlastností, která by měla být nám křesťanům vlastní. Je jí laskavost.

Laskavý je ten, který je pozorný vůči druhým, všímá si jeho potřeb, vnímá hodnotu každého člověka, se kterým se potkává.

Laskavosti se dá naučit, ale nejprve si musíme všimnout, jaké jednání je laskavé a kdo laskavě jedná. Tedy první krok v učení se laskavosti je otevřít oči a vidět, kdo a jak je laskavý vůči mně.

Nádobí se neumyje samo, odpadkový koš se nevysype sám - na tož aby se tam sám dal nový pytel, neuvaří se samo, zahrada se sama neposeká, ještě nikdy se samo neuklidilo.

Různé věci, které se kolem nás dějí, bereme jako samozřejmost a vůbec nás nenapadne, že mi člověk svou službou, sebezapřením, obětí, prokazuje laskavost. Stačí jen otevřít oči a naučit se to dobré, co se mi děje, vnímat jako laskavé jednání druhých vůči mně.

Kdo mi dnes prokázal laskavost? A jak jsem na to zareagoval?

Uvědomím-li si, kolik lidí mi prokázalo laskavost, přirozeně mě to vede k touze prokazovat laskavost druhým. Chceme-li být laskavými, začneme vidět i příležitosti, kdy svou laskavost můžeme přivést k životu.

Důležitou podmínkou pro to být laskavý je přehodnotit svoje nakládání s časem. Abych mohl být laskavý, musím vypadnout z uspěchaného koloběhu dne. Potřebuji se zastavit, abych si mohl všimnout lidí a věcí kolem sebe.

Uspěchanost z nás dělá lidi nemilé a nelaskavé.

Když se zastavím, mohu se přestat zabývat sám sebou, svými problémy a více si všimnout lidí kolem sebe, jejich přání a potřeb.

„Jsou rozdílná obdarování, ale tentýž Duch; rozdílné služby, ale tentýž Pán; a rozdílná působení moci, ale tentýž Bůh, který působí všecko ve všech. Každému je dán zvláštní projev Ducha ke společnému prospěchu.“ 1 Kor 12, 4 – 7

Každý z nás má různá obdarování. Řekněme, že každý z nás může být laskavý v různých oblastech a různým způsobem. Možná objevíme laskavost nejen jako pozorné příležitostné jednání, ale třeba jako svůj největší dar, pro dobro společenství.

Tady bych zmínil jednu věc: abych mohl být správně laskavý k druhým, musím být laskavý i sám k sobě. Ke svým chybám, nedostatkům, momentálním prohrám či neúspěchu musím přistupovat s laskavostí. Pokud nejsem laskavý na sebe, těžko v oné rozladěnosti, kterou si nelaskavostí způsobím, budu laskavý k druhým.

Druhou věc, kterou je potřeba zmínit je, že někdy při vší snaze nepřijdeme druhému svou laskavostí vhod. Možná nás druzí budou odmítat nebo naši laskavost považovat za slabost nebo i vypočítavost. Nenechme se odradit, když to někdy bude náročné.

Slovo, které říkám, může být rovněž vyjádřením laskavosti nebo nelaskavosti. A je v podstatě jedno, zda jde o slovo řečené nebo psané. Nedávno jsem rozespalý, unavený, a tak trochu bolavý odpověděl v rychlosti na informativní sms způsobem, který měl do laskavosti hodně daleko. Zbytečně útočně. A přitom stačilo jen napsat opět čistě informativně.

Všichni asi dobře víme, jak na sebe dokážeme být nelaskaví v komentářích na Facebooku, či jinde, ukrytí za klávesnicí a obrazovkou. Řekl bych druhému přímo do očí, co naťukám do komentáře?

V dětství a dospívání jsme možná slyšeli mnoho nelaskavých slov a vět. To nezvládneš, to nedáš. Vzdej to. Počkej, já to udělám za tebe, ty bys to pokazil… Raději mlč. Ty vždycky řekneš takovou hloupost. A myslím si, že každý z nás by si dosadil mnoho a mnoho dalších slov. Máme ale možnost tato nelaskavá slova ve svém srdci nahradit slovy, která laskavá jsou. Nemusíme druhým dávat to negativní, co jsme sami přijali.

Mohli bychom se víc soustředit na slova povzbuzení, naděje a slova pravdivá.

Povzbudit druhého, zvlášť, když si nevěří, má malé sebevědomí, anebo slyšel právě ona odmítavá a ponižující slova, je vědomým projevem laskavosti. Povzbuzení je otevřeno do budoucnosti. I když se ti právě teď nedaří, je tu šance a já tomu věřím, že v budoucnu se to určitě podaří.

Slova naděje hledají v druhém člověku to nejlepší, co v něm je, a jsou schopná probudit jeho kladné vlastnosti. Opět směřují do budoucnosti. To, co je teď možná špatné, má naději se zlepšit, posunout k dobrému.

Laskavá slova nemusí být vždy pro druhého pozitivní. Laskavost můžeme projevit i tím, že stojíme na straně pravdy, tedy na straně Ježíše. Umět pravdivě říct, že například jednání či slova druhého nejsou laskavá, je rovněž projevem laskavosti, i když to může být pro adresáta nepříjemné.

Nastoupit na vlnu laskavosti nemusí být vždy úplně jednoduché. Zvlášť, když se člověk s laskavým jednáním a slovy moc nesetkal. Na začátku stojí rozhodnutí. Dnes chci být laskavý. Dnes chci postoupit o krok dál na cestě k laskavosti.

Komu bych dnes mohl prokázat laskavost? Mě baví vyvádět z míry prodavačky v jednom nejmenovaném obchodním řetězci. Už hlásím dopředu: „aplikaci mám“. A po zaplacení ji předběhnu sdělením: „účtenka je v aplikaci, děkuji.“ Je tu prostor se mile usmát a popřát krásný den.

Tak komu dnes prokážeš laskavost ty?

Inspirováno knihou Láska jako životní styl od Garyho Chapmana

Autorský komentář pro Vatican News připravil o. Jan Krbec, který působí jako farář ve farnosti Rokytnice nad Rokytnou a moderuje podcast Do středu.