Parolin: Papež přinese Asii a Oceánii blízkost a pokoj

Massimiliano Menichetti, Vatikán

Papeže, který bude od 2. do 13. září v Asii a Oceánii přinášet Kristovo světlo, čekají čtyři země. Bude svědkem dialogu s cílem budovat bratrskou a jednotnou společnost. Vatikánský státní sekretář kardinál Pietro Parolin v předvečer odjezdu na 45. apoštolskou cestu potvrdil vatikánským médiím ústřední roli blízkosti v pontifikátu papeže Františka a zdůraznil, že mír ve světě zraněném válkami a násilím se buduje v setkání, navazování vztahů s upřímností a v překonávání sobectví. 

Vaše Eminence, papež se chystá na nejdelší cestu svého pontifikátu: navštíví Indonésii, Papuu-Novou Guineu, Východní Timor a Singapur. Jaká jsou Františkova očekávání?

První nadějí, kterou papež František nosí ve svém srdci, je naděje na setkání: osobně se setkat s obyvateli zemí, které navštíví. Jinými slovy, jde o to, aby znovu rozvinul téma blízkosti, bezprostřednosti, které tolik charakterizuje styl jeho pontifikátu a jehož jsou apoštolské cesty relevantním vyjádřením: blízkost k naslouchání, blízkost k převzetí odpovědnosti za obtíže, utrpení a očekávání lidí, blízkost k přinášení radosti, útěchy a naděje evangelia všem. Parafrázujíc svatého Pavla VI. bych řekl, že čím vzdálenější - geograficky - jsou země, do nichž se Svatý otec vydává, tím více cítí tuto naléhavost ve svém srdci.

Indonésie je nejlidnatější muslimskou zemí na světě: zde se církev angažuje v posilování bratrství ve svědectví v pluralitní společnosti, která se rovněž potýká se sociálními a politickými problémy. Pomůže přítomnost Petrova nástupce na této cestě k jednotě? 

Území, která papež navštíví, se vyznačují rozmanitostí kultur, konfesí a náboženských tradic. Jsou to skutečně pluralitní reálie! Mám na mysli zejména Indonésii, kde i díky pankasile, pěti zásadám, na nichž se národ řídí, žily vztahy mezi různými skupinami dosud v zásadě pod heslem přijetí druhého, vzájemného respektu, dialogu a mírnosti. Proti jakýmkoli tendencím tuto situaci změnit, proti jakémukoli pokušení k radikalismu, bohužel přítomnému v každé části světa, bude slovo Svatého otce a jeho gesta silnou a naléhavou výzvou neopouštět tuto cestu a přispěje k udržení a povzbuzení bratrství, které je, jak rád říká, jednotou v odlišnosti. Ve světle tohoto principu je třeba řešit i sociální a politické problémy, které jsou výzvou pro toto velké souostroví.

Na Papui-Nové Guineji se papež setká s lidmi se starobylou tradicí, silnou vírou. Na tomto místě bohatém na zdroje a zároveň velmi chudém, kde je příroda nedotčená, se potýkají s problémy klimatických změn, ale také s vykořisťováním a korupcí. Port Moresby je považováno za jedno z nejnebezpečnějších měst na světě. Přinese papežova návštěva nový pohled? 

Ano, ani na Papui-Nové Guineji není nouze o známky rozporů: mimořádné bohatství zdrojů je často doprovázeno velkou chudobou, způsobenou nespravedlností, korupcí a politickou a ekonomickou nerovností, stejně jako nedotčená krása stvoření musí počítat s dramatickými důsledky klimatických změn a nerozvážného využívání přírodních zdrojů. Papež František hodlá podporovat veškeré možné úsilí - ze strany politických institucí, náboženství, ale také apelem na odpovědnost každého jednotlivce - k vyvolání impulsu ke změně ve smyslu vitálního a trvalého nasazení ve směru spravedlnosti, pozornosti k nejchudším a péče o společný domov.

Východní Timor bude třetím cílem papežovy cesty. Až do získání nezávislosti před 25 lety zde byla prožívána léta utrpení. Země se příští rok připojí ke Sdružení národů jihovýchodní Asie, ale mezi periferií a centrem přetrvává silná nerovnováha.  Jaké poselství přiveze František do tohoto místa, kde jsou víra a historie neoddělitelně spjaty?

Osobně jsem Východní Timor sledoval v letech, kdy jsem byl úředníkem Státního sekretariátu, a byl jsem přímým svědkem utrpení, které poznamenalo jeho historii. Člověk měl pocit, že jde o zcela uzavřenou, zablokovanou situaci. Proto jsem vždy považoval to, co se stalo před 25 lety s dosažením nezávislosti, za jakýsi „zázrak“. Křesťanská víra, díky níž se Východní Timor stal první katolickou zemí v Asii, hrála rozhodující roli při doprovodu úsilí o dosažení tohoto cíle. Nyní se domnívám, že tatáž víra, také prostřednictvím hlubší duchovní formace, musí oživit Timorce při proměně společnosti, překonávání rozdělení, účinném boji proti nerovnosti a chudobě a proti negativním jevům, jako je násilí mezi skupinami mladých lidí a porušování důstojnosti žen. Přítomnost Svatého otce bude v tomto směru jistě rozhodujícím impulsem.

Poslední zastávkou této cesty bude městský stát Singapur, místo, kde spolu v harmonii žijí různá náboženství.Jak by papež mohl dále podporovat mezináboženský dialog a posilovat vazby mezi různými komunitami v zemi?

Singapur, poslední zastávka na dlouhé cestě, je příkladem pokojného soužití v dnešní multikulturní a multináboženské společnosti. Ocitáme se v městském státě, který hostí lidi z celého světa, mozaiku různých kultur a náboženských a duchovních tradic. Papež František se setká zejména s mladými lidmi, kteří se věnují mezináboženskému dialogu, a odevzdá jim budoucnost této cesty, aby se stali protagonisty bratrštějšího a mírumilovnějšího světa.

Mohla by tato cesta do Asie otevřít další mosty a dále posílit vztahy mezi Svatým stolcem a asijskými zeměmi?

V odpovědi na tuto otázku vycházím právě ze Singapuru, jehož obyvatelstvo tvoří převážně etničtí Číňané, a který proto představuje privilegované místo pro dialog s čínskou kulturou a lidem obecně. Indonésie, jak již bylo zmíněno, je nejlidnatější muslimskou zemí: návštěva Jakarty může poskytnout příznivou příležitost k dalšímu setkání s islámem, a to nejen v jeho asijské složce. Dvě - a brzy to budou tři - ze zemí, jichž se papežská návštěva týká, jsou členy Sdružení národů jihovýchodní Asie, společenství, které zahrnuje i další významné národy v této oblasti, jako je Vietnam a Myanmar. Všem těmto skutečnostem je také určena blízkost a poselství míru, které papež František během této cesty přinese.

V době velkého mezinárodního napětí způsobeného válkami, zejména na Ukrajině a na Blízkém východě, je tato návštěva vlastně semínkem naděje, dialogu a bratrství. Jak můžeme zvýšit povědomí mezinárodního společenství a konkrétně budovat mír ve světě, který, jak se zdá, směřuje do propasti?

Vracím se k výše zmíněnému pojmu blízkosti a sblížení. K budování míru je třeba usilovat o přijetí těch postojů, které naznačuje každá apoštolská cesta: setkávat se, dívat se jeden druhému do očí a upřímně spolu hovořit. Přímé setkání, pokud je inspirováno hledáním společného dobra, a nikoli partikulárními a ve výsledku sobeckými zájmy, může udělat průlom i v těch nejnecitlivějších a nejzatvrzelejších srdcích a umožnit uctivý a konstruktivní dialog.