Srdce pastýře a víra lidu
ANDREA TORNIELLI, ediční ředitel vatikánských médií
Oficiální povolení pro zbožnost a duchovní zkušenost, která začala v Medžugorji v červnu 1981, kdy šest mladých lidí vyprávělo o tom, že viděli Pannu Marii, bylo možné díky hojným pozitivním plodům zaznamenaným v této farnosti, kterou každoročně navštíví více než milion lidí z celého světa: poutě, obrácení, návrat ke svátostem, manželství v krizi, která se obnovují. Právě na tyto prvky papež František vždy hleděl, už od doby, kdy byl biskupem v Argentině: lidovou zbožnost, která tolik lidí přivádí ke poutním místům, je třeba doprovázet, v případě potřeby korigovat, ale ne dusit. Při posuzování údajných nadpřirozených jevů je třeba vždy dbát právě na duchovní plody. Tomuto názoru Petrova nástupce odpovídá, že díky novým normám zveřejněným v květnu letošního roku církev uvolnila od posuzování od náročnějších deklarací o nadpřirozenosti. Ta sice stále může existovat, ale již není nutné ji očekávat, aby bylo možné povolit kult, pobožnosti a poutě, pokud nedochází ke klamání nebo skrytým zájmům, pokud jsou poselství pravověrná a především existuje mnoho pozitivních zkušeností.
Díky Františkovu pastýřskému srdci tak dochází k výroku o jednom z nejznámějších a nejkontroverznějších mariánských zjevení minulého století. Jde o rozhodnutí, které nepřekvapuje. Již letos v květnu kardinál Fernández v odpovědi na otázku týkající se Medžugorje řekl: „S těmito normami bude podle nás snazší pokračovat a dospět k závěru“. A nejde o bezprecedentní přístup, jak dokládají slova, která použil tehdejší kardinál Ratzinger v knize rozhovorů „Rapporto sulla fede“: „Jedním z našich kritérií je oddělit hledisko skutečné nebo domnělé ‚nadpřirozenosti‘ zjevení od hlediska jeho duchovních plodů. Poutě dávných křesťanů směřovaly na místa, nad nimiž by náš kritický duch moderního člověka byl někdy na rozpacích, pokud jde o ,vědeckou pravdivost' tradice, která se k nim váže. To však nic neubírá na skutečnosti, že tyto poutě byly plodné, prospěšné, důležité pro život křesťanského lidu. Problémem není ani tak moderní hyperkritičnost (která pak mimo jiné končí v podobě nové víry), ale posouzení životaschopnosti a pravověrnosti náboženského života, který se kolem těchto míst rozvíjí“. Sám Benedikt XVI. v roce 2010 pověřil komisi vedenou kardinálem Ruinim zkoumáním tohoto fenoménu a výsledek byl příznivý.
Nota s názvem „Královna míru“ tedy uznává dobrotu plodů, předkládá celkově pozitivní hodnocení řady poselství spojených s Medžugorjí, která byla v průběhu let šířena, a opravuje některé problematické texty a některé interpretace, které mohly být ovlivněny subjektivním vlivem vizionářů. Pokud jde o bývalé protagonisty fenoménu, kteří se v průběhu let stali předmětem kontroverzí a dokonce obvinění, dokument hned na prvních řádcích objasňuje, že nihil obstat neznamená hodnocení jejich morálního života a že duchovní dary „v žádném případě nutně nevyžadují morální dokonalost zúčastněných osob, aby mohly působit“. Samotná skutečnost, že bylo uděleno nihil obstat, zároveň znamená, že nebyly zjištěny žádné zvlášť kritické nebo rizikové aspekty, ani lži, falzifikace nebo mytomanie.
Nóta dikasteria zdůrazňuje dvě ústřední jádra medžugorského poselství: jádro obrácení a návratu k Bohu a jádro míru. Když fenomén začal a Maria se představila jako „Královna míru“, nikdo si nedokázal představit, že právě tyto země budou dějištěm krvavých střetů během balkánské války. Pisatele při účasti na pouti hluboce zasáhla svědectví přátel a spoluobčanů vizionářů: lidí, kteří se nijak nezúčastnili zjevení ani poselství, kteří tváří v tvář krutosti války, jež se v těchto zemích vedla i mezi sousedy, uměli odpouštět. A díky své zkušenosti víry spojené s medžugorskými zjeveními se smířili i s těmi, kteří se provinili vážným násilím na jejich příbuzných. To je mnohem „zázračnější“ než mnohé jiné jevy, o kterých se mluví v okolí míst zjevení.
Autentické poselství Medžugorje nakonec spočívá v těch poselstvích, v nichž Panna Maria relativizuje sama sebe a vyzývá nás, abychom nechodili za falešnými proroky, nehledali se zvědavostí zprávy o „tajemstvích“ a apokalyptických předpovědích, jak je vidět z poselství z listopadu 1982: „Nechoďte hledat mimořádné věci, ale raději si vezměte evangelium, čtěte ho a všechno vám bude jasné“.
